ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.464.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 464/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Equity Brokers a. s., se sídlem Jinočany, Karlštejnská 9, zastoupeného JUDr. Karlem Krňanským, advokátem se sídlem Praha 2, Šumavská 22, proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem Praha 5, Husníkova 2080/8, o zaplacení částky 143.781,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23C 34/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2009, č. j. 35 Co 277/2009-224, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.240,- Kč k rukám JUDr. Karla Krňanského, advokáta se sídlem Praha 2, Šumavská 22, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném (a původně též po společnosti b-TECHNOLOGIE a.s., vůči níž byla věc vyloučena k samostatnému řízení) zaplacení částky 143.781,80 Kč s příslušenstvím jako nájemného za užívání níže specifikovaných nemovitostí za období březen až duben roku 2003.
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) – poté, co jeho rozsudek pro uznání ze dne 29. 12. 2004, č.j. 23 C 34/2004-81, byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze (soudu odvolacího) ze dne 24. 5. 2005, č.j. 35 Co 201/2005-97, a jeho usnesení ze dne 13. 7. 2005, č.j. 23 C 34/2004-105, jímž byla žaloba odmítnuta, bylo změněno usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 10. 2005, č.j. 35 Co 416/2005-117, tak, že žaloba se neodmítá - rozsudkem ze 16. 12. 2008, č.j. 23 C 34/2004-201, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 143.781,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 99.335,30 Kč od 30. 3. 2003 do zaplacení a z částky 44.446,50 Kč od 30. 4. 2003 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 27. 8. 2009, č.j. 35 Co 277/2009-224, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil jen tak, že náklady činí částku 86.736,- Kč; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vzal (ve shodě se soudem prvního stupně) zejména za prokázáno, že žalobce jako pronajímatel dne 19. 12. 2000 uzavřel s žalovaným jako nájemcem smlouvu o nájmu části objektu (bývalého skladu) umístěného na parcele č. 1372 a bezprostředně přilehlých pozemků dle specifikace v přiloženém geometrickém plánu, a to na dobu neurčitou od 1. 2. 2001 s měsíčním nájemným ve výši 42.330,- Kč + 5% DPH, a dne 6. 7. 2002 smlouvu o nájmu části objektu umístěného na parcele č. 1355/1 (správně 1335/1) včetně bezprostředně přilehlých pozemků dle specifikace v geometrickém plánu, a to na dobu neurčitou od 1. 9. 2002 za měsíční nájemné ve výši 94.605,- Kč + 5% DPH , že se posléze dohodl s žalovaným na ukončení shora uvedených smluv ke dni 28. 2. 2003 (viz dohoda datovaná dnem 26. 2. 2003), že se společností b-TECHNOLOGIE a.s. (jejímž statutárním orgánem je žalovaný) jako nájemcem uzavřel smlouvy o nájmu výše uvedených nemovitostí datované dne 1. 3. 2003, a to na dobu neurčitou od 1. 3. 2003 za měsíční nájemné ve výši 42.330,- Kč + 5% DPH a ve výši 94.605,- Kč + 5% DPH, že k podpisu těchto smluv, stejně jako k dohodě o ukončení předchozích však došlo později než dne na nich uvedeného, nejdříve dne 30. 6. 2003, že žalobce dne 15. 3. 2003 vyúčtoval žalovanému za nájem dle smlouvy ze dne 6. 7. 2002 částku 99.335,30 Kč za období březen 2003 a 15. 4. 2003, za nájem dle smlouvy ze dne 19. 12. 2000 částku 44.446,50 Kč za duben 2003. Odvolací soud, jež nájemní smlouvy ze dne 19. 12. 2000 a 6. 7. 2002 podřadil (na rozdíl soudu prvního stupně, který je posoudil dle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor) pod režim §663 a násl. obč.zák., dospěl k závěru (ve shodě se soudem prvního stupně), že žalovaný je ve věci pasivně věcně legitimován a že úkony účastníků, resp. společnosti b-TECHNOLOGIE a.s. nemohou působit zpětně, neboť změny v obsahu či subjektech závazků již vzniklých lze činit jen zákonem stanoveným způsobem. Dovodil, že výše uvedené úkony jsou neplatné dle §37 odst. 2 obč.zák., a to pro období od 1. 3. 2003 do data jejich faktického provedení, neboť jejich předmětem je plnění nemožné. Odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 142/06 neshledal přiléhavým. K jeho námitce, že uhradil žalobci částku 28.000,- EUR, konstatoval (po zhodnocení výpovědí svědků), že v tomto směru neunesl důkazní břemeno, ani neprokázal, že by společnost b-TECHNOLOGIE a.s. za něj převzala dluh vůči žalobci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Za zásadní právní otázku považuje „posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené podle zákona č. 116/1990 Sb. k datu 1. 3. 2003“, kterou dle jeho názoru odvolací soud řeší v rozporu s hmotným právem (§266 obch.zák.). Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že nelze akceptovat pravou a svobodnou vůli účastníků uzavřít nové nájemní smlouvy, resp. ukončit předchozí nájemní smlouvy ke dni 1. 3. 2003, neboť právní úkony nemohou působit zpětně a že zákon nepřipouští antidataci smluv. Vytýká odvolacímu soudu, že neodůvodnil, proč žalobce (byť mnohem později) podepsal smlouvy s datem 1. 3. 2003, pokud to nebylo jeho vůlí, jelikož mu nic nebránilo, aby provedl změny v uvedení data. Je toho názoru, že s ohledem na právní jistotu smluvního vztahu a předcházení sporům o tom, od kdy je smlouva platná a účinná, jakož i vzhledem k tomu, že nebylo najisto postaveno, kdy došlo k podpisu smluv, měla být respektována vůle účastníků přenesená do písemné podoby v tom směru, že strany se svobodně a vážně dohodly, že smlouva je platná a účinná od data na ní uvedeného, tj. od dne 1. 3. 2003. Dále vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s tím, že za období května 2003 již byly vystaveny faktury za nájemné na společnost b-TECHNOLOGIE a.s., (tedy byla akceptována změna nájemce), ač dle závěru soudu se o nástupnictví uvedené společnosti měl žalobce dovědět ne dříve než 30. 6. 2003. Namítá, že soudy obou stupňů nevzaly dostatečně v úvahu výkladová pravidla stanovená v §266 obch.zák. (který zároveň cituje) a že uvedené právní úkony vyložily v rozporu s tímto ustanovením. Naplnění dovolacího důvodu §241a odst. 3 o.s.ř. spatřuje v tom, že soud – pokud jde o předání částky 28.000 EUR žalobci, resp. panu V. – nesprávně (v rozporu s ustanovením §132 o.s.ř.) hodnotil provedené důkazy (zejména výpovědi svědků Sousedíka, Žáčka a Bervida a důkaz znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisu pana V. na příjmovém dokladu), přičemž pro jeho tvrzení, že k předání došlo, svědčí i listinné důkazy (především úřední záznamy Policie ČR o vytěžení uvedených svědků). Z důvodu hospodárnosti odkazuje na obsah svého odvolání, kde se rovněž zabýval nelogickým hodnocením provedených důkazů ze strany soudu. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání vyvracel dovolací námitky a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, avšak soud prvního stupně rozhodl ve věci samé stejně (tj. vyhověl žalobě), nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatel výslovně neformuluje otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) však vyplývá, že odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil otázku vůle účastníků při uzavírání nových nájemních smluv a ukončení předchozích.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudků ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. 20 Cdo 1145/99, ze dne 19. 7. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2187/99, a ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2900/99, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp.zn. 20 Cdo 2196/2001, ze dne 5. 12. 2002, sp.zn. 26 Cdo 1792/2002, ze dne 27. 5. 2004, sp.zn. 20 Cdo 473/2003, a ze dne 7. 10. 2004, sp.zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, jaká byla vůle účastníků při uzavírání dohody datované dnem 26. 2. 2003 a nájemních smluv datovaných dnem 1. 3. 2003, resp. co bylo jejich obsahem, je proto otázkou skutkovou. Jak je již uvedeno výše, dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř uplatnit nelze. Pod tento dovolací důvod pak spadají i ostatní dovolací námitky.
Dovolací soud se nezabýval námitkami obsaženými v odvolání, na něž dovolatel odkázal, neboť podání předcházející vydání (vyhlášení) napadeného rozhodnutí totiž z povahy věci nemůže reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání by nejen odporovala ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., ale i znemožňovala soudu dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení §210 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §241b odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp.zn. 29 Cdo 4405/2008)
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.940,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, bod 4, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. července 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu