ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4335.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4335/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce F. K. , zastoupeného Mgr. Jaromírem Funiokem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Sládkova 20, proti žalovanému A. K. , o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 118/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2010, č. j. 8 Co 44/2010-361, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2009, č. j. 57 C 118/2009-338, byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 30/2001 (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobu na obnovu řízení žalobce odůvodňoval skutečností, že se v lednu 2009 setkal se svědkyní, od níž získal místopřísežné prohlášení, že řádně podepsal dohodu o narovnání, třebaže kopie listiny předložená v původním řízení byla natolik rozmoklá, že jeho podpis nebyl patrný. Okresní soud konstatoval, že v daném případě nebyly naplněny předpoklady vyžadované ustanovením §228 odst. 1 o. s. ř. pro úspěšnost žaloby na obnovu řízení. Žalobci musela být skutečnost, že dohodu o narovnání podepsal (resp. že jím podepsané vyhotovení bylo ztraceno či rozmočeno), známa již v původním řízení, avšak nijak ji netvrdil a neprokazoval. Okresní soud zdůraznil, že ani provedení nového důkazu by nemohlo vést k pro žalobce příznivějšímu posouzení věci, jelikož neplatnost dohody o narovnání byla dovozena nejen z absence podpisu žalobce, ale i z jejího obsahu, neboť zatímco účelem dohody o narovnání je nově upravit existující sporné vztahy, v řízení existence těchto sporných vztahů nebyla prokázána. Za důvod neplatnosti byl soudy v původním řízení považován i neurčitý obsah dohody a podle okresního soudu lze dále z příliš vysoké odměny přiznané touto dohodou usuzovat na její rozpor s dobrými mravy. Za těchto okolností tedy okresní soud neshledal žalobu na obnovu řízení opodstatněnou, a proto přistoupil k jejímu zamítnutí.
K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Ostravě a usnesením ze dne 10. 5. 2010, č. j. 8 Co 44/2010-361, je potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud označil skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně za správné. Ztotožnil se především s jeho závěrem, že by nově navrhovaný důkaz nemohl přispět k příznivějšímu posouzení věci pro žalobce, jelikož neplatnost dohody o narovnání vyplývá i z jejího obsahu, a nejen tedy z chybějícího podpisu žalobce na tomto dokumentu. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda byly dodrženy lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, a shledal, že potkal-li žalobce dle svých tvrzení svědkyni v průběhu ledna 2009, dne 29. 1. 2009 od ní získal místopřísežné prohlášení a žalobu podal dne 2. 4. 2009, došlo již k uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty běžící od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o důvodu obnovy. Podmínky pro povolení obnovy tedy za těchto okolností nebyly splněny, pročež odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost je dle něj dána ustanovením §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Důvodnost dovolání pak dovozuje z vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem a z následného nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel zdůraznil, že získal-li místopřísežné prohlášení paní Kopecké představující nový důkaz a důvod obnovy řízení dne 29. 1. 2009, což nebylo v řízení nijak zpochybňováno, počala právě od tohoto data běžet tříměsíční subjektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení, jež byla zachována ke dni podání žaloby dne 2. 4. 2009. Závěr o jejím uplynutí tedy nemůže obstát, věc byla nesprávně posouzena, a Nejvyšší soud by tak podle návrhu dovolatele měl přistoupit ke zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (viz §238 odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3564/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4899/2007).
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dané věci však nelze přehlédnout, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení nemůže být úspěšná už proto, že ani nově navrhovaný důkaz by nemohl vést k příznivějšímu posouzení věci pro dovolatele, jelikož závěr o neplatnosti dohody o narovnání, jenž se takto dovolatel snažil zvrátit, je dán i okolnostmi, na něž tento důkaz nemá vliv. Tento závěr dovolatel nijak nerozporuje, a dovolací soud tedy nemá důvodu mít jakékoliv pochybnosti o jeho správnosti. Obstojí-li přitom rozhodnutí odvolacího soudu už z toho důvodu, že nejsou naplněny zákonné předpoklady vyžadované §228 o. s. ř. pro povolení obnovy řízení, neboť není splněna podmínka způsobilosti nově navrhovaného důkazu přivodit pro dovolatele příznivější posouzení věci, nelze přiznat zásadní právní význam námitkám týkajícím se posouzení správnosti běhu subjektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení. Nemůže-li totiž řešení otázky předestřené k dovolacímu přezkumu mít žádný vliv na výsledné rozhodnutí o právních poměrech účastníků, nelze z ní dovozovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48, svazek 6/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 27, svazek 4/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 600/2005, podobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1293/2008). Nejvyšší soud tedy s ohledem na uvedené neshledal rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným a dovolání proti němu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovaný žádné náklady nevynaložil.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2010
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu