Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.09.2011, sp. zn. 28 Cdo 444/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.444.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.444.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 444/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. P. P. , zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1, 110 00, proti žalované J. P. , zastoupené JUDr. Zuzanou Chlupáčovou, advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 3, Praha, 2, 120 00, o zaplacení 180.506,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 475/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze z 13. 10. 2010, č. j. 23 Co 337/2010-188, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen žalované na nákladech dovolacího řízení zaplatit 10.704,- Kč k rukám jejího právního zástupce, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.): Žalobce se dovoláním domáhal, aby Nejvyšší soud posoudil právní otázku, zda „plnění vyživovací povinnosti vůči zletilému dítěti na dosažení kvalifikace umožňující volbu povolání je, či není plnění ve smyslu ustanovení §101 zákon o rodině.“ Konkrétně žalobce svůj nárok v režimu §101 zákona o rodině ( „Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění.“ ) dovozuje ze skutečnosti, že žalobce, po rozvedení manželství se žalovanou, hradí jejich společné dceři značné školné na soukromé vysoké škole, zatímco žalovaná se na těchto úhradách nepodílí. Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn požadovat na něm úhradu tohoto plnění (§101 odst. 1 zákona o rodině). Jde o případy, kdy výživné bylo plněno bez právního důvodu, nebo později odpadl právní důvod plnění. Obdobné ustanovení obsahuje §454 obč. zák., podle nějž se bezdůvodně obohatil i ten, za něhož bylo plněno, co po právu měl plnit sám. S ohledem na skutečnost, že zákon o rodině obsahuje v tomto směru zvláštní ustanovení, dospěla ustálená teorie rodinného práva i judikatura soudů k závěru, že v případě §101 zák. o rodině jde o speciální rodinněprávní institut, a proto nelze použít ustanovení občanského zákoníku, týkající se institutu bezdůvodného obohacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2008, sp. zn. 30 Cdo 477/2008, a tam uvedené právní zdroje). Vzhledem k tomu, že uvedený nárok může být založen výhradně §101 zákona o rodině, nevzbuzuje pochybnosti, že se v daném případě uplatní §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.: „Dovolání … není přípustné … ve věcech upravených zákonem o rodině , ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.“ Nepřípustnost dovolání je tedy dána tím, že se jedná o věc dle zákona o rodině a přitom není naplněna žádná z výjimek, která by dovolací přezkum v takové věci přece jen umožňovala (nejde o omezení ani zbavení rodičovské zodpovědnosti či pozastavení jejího výkonu, ani určení či popření rodičovství, ani nezrušitelného osvojení). Jednoznačný text zákona (občanského soudního řádu) tedy nepřipouští, aby daná záležitost byla – poté, kdy ji již posoudily soudy dvou stupňů – navíc přezkoumána i Nejvyšším soudem v rámci dovolacího řízení. Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání odmítnout (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.). Dovolatel (žalobce), s ohledem na výsledek dovolacího řízení, nahradí žalované náklady tohoto řízení, spočívající jednak v odměně právnímu zástupci za jeden úkon právní služby (podání písemného vyjádření), jednak v paušální náhradě hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Předmětem dovolacího řízení byla tarifní hodnota 159.700,- Kč, a proto dle §3 odst. 1 bodu 4 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „Vyhlášky“ ) činí základní sazba za právní úkon 34.449,- Kč (= 9.000 + [159.700 – 10.000] x 17 % = 9.000 + 25.449). Tato sazba se vzhledem k tomu, že dovolatel (žalobce) uskutečnil jen jediný právní úkon (§18 odst. 1 Vyhlášky), a k tomu, že Nejvyšší soud dovolání odmítl (§15 ve spojení s §14 odst. 1 Vyhlášky), dvakrát krátí na polovinu, tedy ve výsledku na čtvrtinu: na částku 8.620,- Kč (po zaokrouhlení na celé desetikoruny nahoru dle §13 odst. 1 Vyhlášky). Po přičtení 300,- Kč jako paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH ve výši 1784,- Kč tak výsledná náhrada činí 10.704,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 13. září 2011 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/13/2011
Spisová značka:28 Cdo 444/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.444.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 3709/11
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25