ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.105.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 105/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně společnosti Firstinvest holding, a. s., se sídlem v Krnově - Pod Bezručovým vrchem, Hlubčická 146/8, PSČ 794 01, identifikační číslo osoby 48 53 36 96, zastoupené JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 18, proti žalovaným 1) Pioneer investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 8, Karolinská 650/1, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63 07 82 95, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24 a 2) UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, o zaplacení 19,739.128,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 3/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č. j. 5 Cmo 310/2007-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2007, č. j. 30 Cm 3/2004-103, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 19,739.128,- Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 19,739.128,- Kč s 3% úrokem z prodlení z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku neoprávněného odkupu 6,381.000 ks podílových listů podílového fondu Živnobanka-růstový fond osobou, která se vydávala za Ing. V. F., člena představenstva žalobkyně. Odvolací soud rozhodoval ve věci již po druhé, když jeho předchozí rozsudek Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. dubna 2010, č. j. 29 Cdo 569/2008-198, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud odvolacímu soudu vytýkal nedostatky v odůvodnění, vztahující se k otázce úniku informací o portfoliu žalobkyně, a k otázce možnosti smluvně zakotvit povinnost zřídit podpisový vzor. Pokud jde o věc samu, dovolací soud vyslovil závazný právní názor, že před rozhodováním o tom, zda vlastníkovi podílových listů vznikla škoda v důsledku uzavření smlouvy o jejich odkupu s osobou, která nebyla jejich vlastníkem, je třeba se zabývat otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně.
S odkazem na závazný právní názor dovolacího soudu a na skutková zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nedošlo ke škodě, jak byla uplatněna v žalobě. Vzhledem k tomu, že žádost o odkup nepodávala žalobkyně ani osoba, jejíž jednání by ji zavazovalo, nutno konstatovat, že na základě takového, z právního hlediska „nulitního“ jednání, nepozbyla žalobkyně vlastnických práv k předmětným podílovým listům, je tedy i nadále jejich vlastníkem a nevznikla jí tvrzená škoda. Odvolací soud jen pro úplnost zmínil, že z hlediska tohoto učiněného závěru je již bez významu okolnost, ze kterých míst případně došlo k úniku informací o portfoliu žalobkyně, či zda přicházelo v úvahu smluvně zakotvit povinnost jejího podpisového vzoru.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá podle dovolatelky v tom, že „jím přijatý právní závěr, a sice že žalobkyni nevznikla škoda, jelikož nepozbyla vlastnických práv k předmětným podílovým listům a je dále jejich vlastníkem se všemi z toho vyplývajícími důsledky, je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.“
Dovolatelka tvrdí, že se v projednávané věci domáhá zaplacení náhrady škody, která jí byla způsobena protiprávním zásahem první žalované do jejího vlastnického práva, tím, že zrušila jí vlastněné podílové listy (8,958.000 ks zaknihovaných podílových listů podílového fondu Živnobanka – obligační fond a 6,381.000 ks zaknihovaných podílových listů podílového fondu Živnobanka – růstový fond – dále jen „podílové listy“) v registru emitenta (první žalované) a dala pokyn ke zrušení těchto podílových listů na majetkovém účtu žalobkyně ve Středisku cenných papírů. To vše na základě „nulitního právního jednání spočívajícího v přijetí žádosti o odkup podílových listů od osoby, jež nebyla oprávněna žalobkyni zavazovat a následné realizace odkupu podílových listů“ – s odkazem na své procesní podání ze dne 31. ledna 2007.
Namítá, že odvolací soud sice dospěl ke správnému závěru, že na základě toho, že žádost o odkup podílových listů podala osoba, která nebyla oprávněna žalobkyni zavazovat, žalobkyně nepozbyla vlastnické právo k podílovým listům, současně však dospěl nesprávnému právnímu závěru, že jí nemohla vzniknout škoda ve výši hodnoty podílových listů, neboť je stále jejich vlastníkem. Odvolací soud podle dovolatelky zcela přehlédl, resp. se nevypořádal se skutkovým zjištěním, jež učinily strany nesporným, že již od roku 2003 není vlastníkem předmětných podílových listů, když první žalovaný přistoupil k jejich zrušení v registru emitenta a k podání příkazu k jejich zrušení na majetkovém účtu cenných papírů dovolatelky, čímž jí vznikla majetková újma ve výši hodnoty zrušených podílových listů.
Dovolatelka dovozuje, že podílový list je konstitutivním cenným papírem, se kterým je spojen podíl jeho vlastníka na majetku v podílovém fondu a pouze jeho prostřednictvím může vykonávat práva s ním spojená. Dle názoru dovolatelky, není právním titulem odkupu podílového listu smlouva uzavřená mezi vlastníkem podílového listu a jeho emitentem, když toho stíhá zákonná povinnost odkupu podílového listu dle §13 odst. 2 zák. č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, v platném znění, a to k okamžiku doručení žádosti o jejich odkup. Dospěl-li tedy odvolací soud ke správnému právnímu závěru o „právní nulitě jednání třetí osoby a první žalované nedotýkajícího se právního postavení žalobkyně jakožto právoplatného vlastníka podílových listů“ pak je zřejmé, že důsledkem následného protiprávního jednání první žalované spočívajícího ve zrušení podílových listů v registru emitenta a v podání příkazu k jejich zrušení na majetkovém účtu žalobkyně vznikla žalobkyni škoda v požadované výši.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ačkoliv dovolatelka uplatňuje přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., žádnou otázku zásadního právního významu Nejvyššímu soudu nepředkládá. Namítá pouze, že právní závěr, který učinil odvolací soud, je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Taková námitka však, jak shora uvedeno, přípustnost dovolání podle odkazovaného ustanovení založit nemůže.
Pro úplnost pak Nejvyšší soud poznamenává, že zůstalo-li dovolatelce, jak sama dovozuje, zachováno vlastnické právo k podílovým listům, přičemž poukazuje na to, že nemůže postupovat podle §185i a násl. o. s. ř., pomíjí možnosti, které ji dával §64 zákona č. 591/1992 Sb., v rozhodném znění. Obdobnou úpravu ostatně obsahuje i ustanovení §98 zákona č. 256/2004 Sb., v platném znění.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným dle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu