ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1089.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1089/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Bytového družstva „69“, se sídlem v Praze 6, Národní obrany 30/486, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 45242828, zastoupeného Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Karenova 1040/2, PSČ 150 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Na Ořechovce 250, se sídlem v Praze 6 – Střešovicích, Na Ořechovce 250, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 61862924, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Kloudou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 664/46, PSČ 160 00, o určení neplatnosti vyčlenění části družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 112/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 14 Cmo 528/2008-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. prosince 2007, č. j. 42 Cm 112/2002-130, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že „vyčlenění členů Bytového družstva „69“ v domě č. p. 250 v k. ú. Střešovice podle ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. je neplatné“.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitkou, podle níž „celkový počet členů družstva v domě“ není 22 (správně 20) - jak uzavřely soudy obou stupňů - ale 23, z čehož vyplývá dle dovolatele i odlišný počet hlasů nutných pro přijetí rozhodnutí o vyčlenění žalovaného z žalujícího družstva dle §29 zákona č. 72/1994 Sb., dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však (srov. výslovné znění tohoto ustanovení) na přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usuzovat nelze.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá ani námitka, podle níž dopis ze dne 10. června 1994 adresovaný žalobci není rozhodnutím o vyčlenění, neboť postrádá formu i nezbytné obsahové náležitosti, jež pro tento úkon vymezuje ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. Posouzení otázky určitosti rozhodnutí o vyčlenění je zcela odvislé od okolností projednávané věci, postrádá potřebný judikatorní přesah, a napadené usnesení i proto zásadně právně významným nečiní (k tomu srov. např. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel nadto zpochybňuje výklad právního úkonu provedený odvolacím soudem, který plně respektuje zásady výkladu právních úkonů, formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003 (uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení §5 písm. d/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 2.500,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 560,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce částku 3.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu