ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1495.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1495/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně SAGEM, spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, 28. října 1142/168, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 25 36 36 03, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, PSČ 679 76, proti žalované ŘEMPO VEGA, s. r. o. , se sídlem v Kroměříži, Skopalíkova 2354/47A, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 25 38 46 86, zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 213/10, PSČ 702 00, o zaplacení částky 360.626,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 13/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2009, č. j. 14 Cmo 222/2009-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. prosince 2009, č. j. 14 Cmo 222/2009-153, potvrdil rozsudek ze dne 29. května 2009, č. j. 22 Cm 13/2007-121, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 360.626,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §330 odst. 3 zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku a výsledky provedeného dokazování – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož plněním žalobkyně na účet žalované dne 29. března 2004 ve výši 360.626,- Kč se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila; šlo totiž o plnění na pohledávku žalované ze smlouvy o úvěru (rozuměj ze smlouvy o úvěru č. 215/03/130/S/97, uzavřené dne 26. března 1997 – dále jen „smlouva o úvěru“), tj. plnění, které mělo právní důvod, a nikoli o platbu na směnku, kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru zajištěna a jejímž majitelem žalovaná k datu plnění nebyla.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, 2/ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a 3/ vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud na základě nesprávného (neodpovídajícího zásadám obsaženým v ustanovení §132 o. s. ř.) hodnocení provedených důkazů dospěl k chybnému závěru, že žalobkyně částku 360.626,- Kč plnila nikoli na směnku, nýbrž na pohledávku ze smlouvy o úvěru, k jejímuž zajištění směnka sloužila. Přitom mimo jiné zdůrazňuje, že „soud prvního stupně zjistil skutkový stav z nepřímých důkazů a odmítl jakkoli věcně zhodnotit jediný přímý důkaz vypovídající o účelu provedených plateb a odvolací soud toto závažné procesní pochybení neodstranil, ale sám je svým vlastním hodnocením důkazů podpořil“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009 – srov. část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatelka uplatňuje všechny v úvahu přicházející dovolací důvody (§241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), posuzováno podle obsahu především polemizuje se skutkovým závěrem soudů obou stupňů, podle něhož bylo plněno na pohledávku ze smlouvy o úvěru a nikoli na směnku. U dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., však dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. k dispozici nemá. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani ohledně způsobu, jímž odvolací soud (a soud prvního stupně) vyhodnotil provedené důkazy, když odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru odpovídá požadavkům určeným ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. a soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů respektovaly i zásady formulované v ustanovení §132 o. s. ř.; to platí v rovině obou uplatněných dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu