ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1504.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1504/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Svazu českých a moravských bytových družstev , se sídlem v Praze 4 – Podolí, Podolská 401/50, PSČ 147 01, identifikační číslo osoby 00056553, zastoupeného JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Šafaříkova 1, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. J. G. , advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Drutis, spol. s r. o. – v likvidaci, identifikační číslo osoby 46904891, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/27 Cm 42/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 9 Cmo 133/2009-219, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti druhému výroku v záhlaví označeného rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci (ve vztahu k v záhlaví označenému žalobci) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2009, č. j. 55/27 Cm 42/99-188, o zamítnutí žaloby o vyloučení označených nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolací argumentace, již dovolatel připíná k dovolacímu důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., je postavena na názoru, podle něhož – za situace, kdy soudním rozhodnutím (soudním smírem), vydaným v jiném řízení, bylo pravomocně určeno, že spoluvlastníky sporných nemovitostí jsou osoby odlišné jak od žalobce, tak od úpadkyně, v důsledku čehož žalovaný sporné nemovitosti vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně – má žalobce nárok na vydání částky, kterou žalovaný na základě soudního smíru uzavřeného mezi ním a třetími osobami získal ve prospěch konkursní podstaty (obdobně jako v případě, kdy je majetek sepsaný do konkursní podstaty v průběhu excindačního sporu správcem zpeněžen).
Za vadu řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) dovolatel považuje, že soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby ve výše naznačeném směru a nápravu nezjednal ani odvolací soud.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitka, podle níž soudy chybně nepřipustily změnu žaloby, právní otázku zásadního významu nezahrnuje, a přípustnost dovolání v projednávané věci jejím prostřednictvím tudíž založena být nemůže.
V rovině právních argumentů je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadený rozsudek v souladu.
Tak např. podle rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (dále jen „věc“) ze soupisu majetku konkursní podstaty podle ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, patří (mimo jiné) to, že věc byla správcem konkursní podstaty zahrnuta do soupisu majetku konkursní podstaty a že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odst. 1 o. s. ř.), je věc nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena správcem).
Jelikož v projednávané věci není žádného sporu o tom, že žalovaný sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyloučil (podáním ze dne 9. září 2008, doručeným konkursnímu soudu dne 11. září 2008), nemohla být žaloba o jejich „opětovné“ vyloučení úspěšná.
V situaci, kdy sporné nemovitosti nebyly správcem konkursní podstaty úpadkyně zpeněženy, ale „s respektem k vlastnickému právu třetích osob, odlišných od úpadkyně i dovolatele“ ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučeny, nelze ani nikterak dovozovat, jak se o to pokouší dovolatel, že by se dovolatel mohl proti správci domáhat vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty ( způsobem popsaným v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek).
Je tomu tak proto, že je-li dovolatel vlastníkem sporných nemovitostí (jak tvrdí), může se domáhat ochrany svého vlastnického práva žalobou podanou vůči osobě, která do něj zasahuje, požadovat cokoli (ze stejného titulu) vůči konkursní podstatě ale nemůže. Jinak řečeno, tím, že sporné nemovitosti byly vyloučeny ze soupisu majetku konkursní podstaty, jejich vlastník žádnou újmu neutrpěl a není ani nijak omezeno jeho právo domáhat se jejich vydání (vyklizení) na tom, kdo mu je nyní zadržuje (§126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Bez ohledu na právní posouzení věci lze dodat, že v projednávané věci se z obsahu spisu ani nepodává, že by žalovaný za vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně nějakou protihodnotu získal.
Názor odvolacího soudu ohledně (ne)naplnění jednoho z předpokladů pro vyhovění excindační žalobě právě uvedeným závěrům odpovídá, když odvolací soud v tomto ohledu na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně odkazuje.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. července 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu