ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1629.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1629/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně STROJFERR, s. r. o., se sídlem ve Frýdku – Místku, Křižíkova 1377, PSČ 738 05, identifikační číslo osoby 25281593, proti žalovanému Mgr. J. V. , advokátovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně FERRUM a. s., v likvidaci, o určení vlastnictví a o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 Cm 2/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. prosince 2009, č. j. 6 Cmo 59/2009-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2009, č. j. 13 Cm 2/2008-31, o zamítnutí žaloby o určení vlastnického práva žalobkyně k nekompletní výkresové dokumentaci blíže specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen „dokumentace“) a o vyloučení dokumentace ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu pouze v části, jíž tento soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o vyloučení dokumentace ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Sama výslovně uvádí, že souhlasí se závěrem soudů obou stupňů o absenci naléhavého právního zájmu na určení jejího vlastnického práva k dokumentaci.
Dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o pronájmu technické dokumentace ze dne 31. prosince 1999, včetně jejích příloh č. 1 a 2 a dodatků č.1, 2 a 3, uzavřená mezi pozdější úpadkyní jako pronajímatelkou a FERRUM Strojírna, a. s., jako nájemkyní, na základě jejíhož dodatku č. 2 ze dne 20. června 2000 mělo být na nájemkyni převedeno i vlastnické právo k dokumentaci, je absolutně neplatná z důvodu neurčitého vymezení předmětu nájmu (vlastnického práva), neboť specifikace dokumentace „která se týká předmětu činnosti nájemce“, uvedená v článku I./1 této smlouvy, je - s ohledem na to, že předmět činnosti nájemce v době uzavření smlouvy zahrnoval celou řadu naprosto odlišných činností - neurčitá.
Nesouhlasí dále se závěrem, že žalobkyně vlastnické právo k dokumentaci nemohla nabýt na základě smlouvy o pronájmu technické dokumentace ze dne 27. dubna 2001, včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1, uzavřené mezi pronajímatelkou FERRUM Strojírna, a. s. a žalobkyní jako nájemkyní, jíž se zároveň na základě dodatku č. 1 ze dne 1. ledna 2002 mělo převést vlastnické právo k dokumentaci na žalobkyni, neboť i kdyby tato smlouva byla určitým právním úkonem, žalobkyně nemohla vlastnické právo nabýt způsobem uvedeným v ustanovení §446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když nebyla v dobré víře, že převodkyně je vlastnicí dokumentace (ke dni 2. března 2004, kdy podle dodatku č. 1 mělo dojít k převodu vlastnictví k dokumentaci na žalobkyni, totiž byla žalobkyni doručena výpověď smlouvy o pronájmu technické dokumentace ze dne 31. prosince 1999, učiněná žalovaným 29. srpna 2002, ve které tvrdí, že vlastníkem dokumentace je úpadkyně).
Posouzení otázky určitosti vymezení předmětu nájmu (jakož i předmětu vlastnického práva, které mělo být na základě uvedených smluv ve spojení s příslušnými dodatky převedeno) stejně jako otázky dobré víry žalobkyně při nabytí vlastnictví podle dodatku č. 1 ze dne 1. ledna 2002 je však významné pouze pro projednávanou věc, postrádá potřebný judikatorní přesah a přípustnost dovolání jeho prostřednictvím založit nelze. Výklad obsahu smluv a jejich dodatků, jak jej provedly soudy nižších stupňů, přitom plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 obch. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K posouzení otázky nabytí vlastnictví od nevlastníka podle §446 obch. zák., resp. dobré víry žalobkyně při nabytí vlastnictví, Nejvyšší soud odkazuje i na důvody usnesení ze dne 22. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2806/2007 (jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách), jakož i na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu v něm citovanou a dodává, že to, že pronajímatelka FERRUM Strojírna, a. s. vlastnicí dokumentace nebyla, se podává přímo z čl. I. odst. 1 smlouvy o pronájmu technické dokumentace ze dne 27. dubna 2001.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. září 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu