ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2541.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2541/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně CORSAIR (Luxembourg) N˚ 11 S. A. , se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-111 5, Luxembourg, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ J. K. , zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, PSČ 130 00 a 2/ JUDr. J. Š. , jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, PSČ 115 02, za účasti úpadce J. K. jako vedlejšího účastníka řízení na straně první žalované, zastoupeného JUDr. Alexandrou Řehákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Královická 92, PSČ 100 00, o určení pravosti a pořadí pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 118/2002, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 10 Cmo 157/2010-499, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 3 Cm 118/2002-403, kterým Městský soud v Praze určil, že žalobkyně má za úpadcem ve výroku specifikované pohledávky s nárokem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí.
Dovolání podané vedlejším účastníkem proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“).
V rozsahu, v němž dovolání napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna. Srov. k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 615/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu.
V rozsahu, v němž dovolání napadá výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, pak není přípustné objektivně. Srov. k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. srpna 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu