ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2997.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2997/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Mgr. B. Š. , zastoupené JUDr. et PhDr. Petrem Podlahou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, PSČ 110 00, za účasti společnosti Účetní s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Třebohostická 12/1244, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 62586254, zastoupené JUDr. Petrou Vlachovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 33915, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č. j. 14 Cmo 43/2009-182, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti Účetní s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně společnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. října 2008, č. j. F 128045/2007, F 129980/2008, C 33915-157, vymazal z obchodního rejstříku společnost Poradenská a účetní, a. s. (identifikační číslo osoby 25780735, dále též jen „společnost PÚ“) jako jediného společníka společnosti Účetní s. r. o. (dále jen „společnost“) se zcela splaceným vkladem ve výši 800.000,- Kč a obchodním podílem 100 % a zapsal Ing. M. N. a navrhovatelku jako společníky společnosti, každého se zcela splaceným vkladem ve výši 400.000,- Kč a obchodním podílem 50 %.
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh „v části týkající se požadovaného výmazu společníka Poradenská a účetní, a. s. a zápisu společníka Ing. M. N. s vkladem ve výši 400.000,- Kč a obchodním podílem 50 % a zápisu společníka Mgr. B. Š. s vkladem ve výši 400.000,- Kč a obchodním podílem 50 %“ zamítl. Vedle toho z obchodního rejstříku vymazal společnost PÚ jako jediného společníka společnosti a zapsal ji jako společníka společnosti se zcela splaceným vkladem ve výši 700.000,- Kč a obchodním podílem 87,5 % a dále zapsal Ing. M. N. a navrhovatelku jako společníky společnosti, každého se zcela splaceným vkladem ve výši 50.000,- Kč a obchodním podílem 6,25 %.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1/ Valná hromada společnosti dne 31. října 2002 rozhodla za účasti obou stávajících společníků (tj. Ing. M. N. a navrhovatelky) o zvýšení základního kapitálu o částku 700.000,- Kč, z původních 100.000,-Kč na 800.000,- Kč, přičemž oba společníci výslovně prohlásili, že „se vzdávají lhůty k uplatnění svého přednostního práva k převzetí závazku k peněžitému vkladu a tohoto práva nevyužívají“, valná hromada 100 % přítomných hlasů schválila zvýšení základního kapitálu převzetím závazku k novému vkladu ve výši 700.000,-Kč společností PÚ jako přistupujícím společníkem a stanovila lhůtu jednoho měsíce k převzetí závazku k novému vkladu. Valná hromada dále 100 % přítomných hlasů schválila převod obchodních podílů Ing. M. N. a navrhovatelky odpovídajících zcela splaceným vkladům ve výši 50.000,- Kč na společnost PÚ.
2/ Dne 3. listopadu 2002 převzala společnost PÚ závazek k novému vkladu ve výši 700.000,- Kč, který dne 25. listopadu 2002 v plném rozsahu splatila.
3/ Dne 3. prosince 2002 uzavřeli navrhovatelka a Ing. M. N. (jako převodci) se společností PÚ (jako nabyvatelkou) smlouvy o převodu svých obchodních podílů, které byly téhož dne doručeny společnosti. Obchodní podíly byly převedeny (každý) za cenu 2,000.000,- Kč, která nebyla stanovena na základě posudku znalce.
4/ Navrhovatelka a Ing. T. N., který je osobou blízkou Ing. M. N., byli ke dni 3. prosince 2002 (tj. ke dni podpisu smluv o převodu obchodního podílu) členy představenstva společnosti PÚ.
5/ Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2002, sp. zn. F 138948/2002, C 33915, které nabylo právní moci dne 27. ledna 2003, byly změna v osobách společníků a zvýšení základního kapitálu zapsány do obchodního rejstříku.
Podle odvolacího soudu „z listin založených ve spise jednoznačně vyplývá, že bylo dne 31. října 2002 platně rozhodnuto o zvýšení základního kapitálu odvolatele o částku 700.000,- Kč, že stávající společníci se vzdali přednostního práva k převzetí závazku k novému vkladu, že závazek k novému vkladu ve výši 700.000,- Kč převzala společnost Poradenská a účetní, a. s. a že vklad byl ve lhůtě splacen“.
Smlouvy o převodu obchodního podílu posoudil odvolací soud s poukazem na ustanovení §196a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jako absolutně neplatné, neboť cena převáděných obchodních podílů nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Na tomto základě dovodil, že společnost PÚ obchodní podíly Ing. M. N. a navrhovatelky nenabyla.
Dle názoru odvolacího soudu „však nemůže být sporu o tom“, že společnost PÚ společníkem společnosti (v rozsahu, v němž se podílela na zvýšení jejího základního kapitálu) stále je; naproti tomu „z žádných dokladů nevyplývá, že by Mgr. B. Š. a Ing. M. N. byli společníky odvolatele s obchodním podílem ve výši 50 % odpovídajícím vkladu ve výši 400.000,- Kč“.
Odvolací soud nepřisvědčil námitce navrhovatelky, podle níž „jednotlivá rozhodnutí předmětné valné hromady jsou na sobě natolik závislá, že je od sebe nelze oddělit a sdílí proto právní osud“, pročež neplatnost smluv o převodu obchodního podílu způsobuje i neplatnost převzetí závazku k novému vkladu a rozhodnutí valné hromady. Odkaz na ustanovení §275 odst. 1 a 2 obch. zák. měl za „zcela nepřípadný“, neboť toto ustanovení řeší toliko problematiku uzavírání obchodních smluv a nelze je proto aplikovat na rozhodování valné hromady obchodní společnosti.
Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., formálně uplatňujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podstatou obsáhlé dovolací argumentace je polemika se závěrem odvolacího soudu, podle něhož na daný případ nelze aplikovat ustanovení §275 odst. 1 a 2 obch. zák.; ve skutečnosti tedy dovolatelka napadá (pouze) právní posouzení věci odvolacím soudem, uplatňujíc tak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Odvolací soud podle dovolatelky „zcela pomíjí základní fakt“, totiž, že převody obchodního podílu a zvýšení základního kapitálu společnosti byly dohodnuty při jediném jednání a následně byla tato dohoda realizována rozhodnutí valné hromady konané 31. října 2002, učiněním úkonů spojených se zvýšením základního kapitálu a uzavřením smluv o převodu obchodního podílu dne 3. prosince 2002. Tato transakce podle dovolatelky představuje „z ekonomického pohledu i z pohledu účastníků těchto úkonů jeden jediný obchod“, pročež má jít o závislé právní úkony.
I kdyby princip vyjádřený v §275 obch. zák. (že závislé právní úkony sdílí právní osud) nebylo možné použít na rozhodování valné hromady, je – dle názoru dovolatelky – třeba jej aplikovat na všechny závazkové vztahy, tj. na převzetí závazku k novému vkladu, vzdání se přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu, plné moci atd.
Dovolatelka zdůrazňuje, že to byla společnost PÚ, která způsobila neplatnost smluv o převodu obchodního podílu, neboť fyzickým osobám §196 odst. 3 obch. zák. povinnost neukládá.
Společnost ve vyjádření k dovolání uvádí, že původnímu vkladu navrhovatelky odpovídá po zvýšení základního kapitálu provedeném společností PÚ obchodní podíl ve výši 6,25 %. Požadavek dovolatelky, která se na zvýšení základního kapitálu společnosti nepodílela, na konstituování stavu, kdy by se stala vlastníkem obchodního podílu ve výši 50 % (odpovídajícímu vkladu ve výši 400.000,- Kč), je zcela neopodstatněný. Ustanovení §275 odst. 1 a 2 obch. zák. na daný případ nedopadá. Společnost navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl a zavázal dovolatelku nahradit jí náklady dovolacího řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází - ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V části, v níž odvolací soud dovolatelku zapsal jako společníka společnosti se zcela splaceným vkladem ve výši 50.000,- Kč a obchodním podílem 6,25 %, byla způsobena procesní újma pouze společnosti PÚ, která byla před tímto zápisem v obchodním rejstříku zapsána jako jediný společník společnosti, nikoli dovolatelce.
V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 4, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. jako subjektivně nepřípustné.
Dovolání proti zbývající části měnícího výroku usnesení odvolacího soudu, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že ze skutkového stavu projednávané věci je zjevné, že aplikace ustanovení §275 obch. zák. na všechny dotčené právní vztahy nepřichází vůbec v úvahu. Nejde totiž ve všech případech o smlouvy a v některých případech ani o právní úkony (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 8, ročníku 1998, pod číslem 65).
Nadto, přezkum rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným je možný pouze v řízení podle §131 obch. zák. nebo v řízení o zápis důsledků rozhodnutí valné hromady (zde zvýšení základního kapitálu společnosti) do obchodního rejstříku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nebyla-li vyslovena neplatnost usnesení valné hromady v řízení podle §131 obch. zák. a bylo-li zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku, je vyloučeno, aby platnost rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu byla přezkoumávána - třeba i v dalším rejstříkovém řízení - znovu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 255/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jen pro úplnost a nad rámec právního posouzení věci Nejvyšší soud dodává, že správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož jsou smlouvy absolutně neplatné z důvodu, že cena převáděných obchodních podílů nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, nemohl přezkoumat, neboť dovolatelka nesprávnost právního posouzení věci v tomto směru nikterak nenapadá (viz §242 odst. 3 o. s. ř., jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/2008).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy celkem činí 2.550,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. října 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu