ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3250.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3250/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. H. , zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) Mgr. P. P. , advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně P. P. V. DEVELOPMENT s. r. o., identifikační číslo osoby 65408748, zastoupenému JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou, se sídlem v Praze – Karlíně, Thámova 181/20, PSČ 186 00 a 2) P. V. , zastoupenému Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze – Podolí, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 73/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2010, č. j. 13 Cmo 32/2010-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 7. července 2009, č. j. 37 Cm 73/2008-24, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobkyně (P. H.) domáhala vůči žalovaným (1/ správci konkursní podstaty úpadkyně P. P. V. DEVELOPMENT s. r. o. a 2/ popírajícímu konkursnímu věřiteli P. V.) určení pravosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 101.191,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §454 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §101 odst. 1 a §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého žalobkyně v řízení neprokázala, že úpadkyni (tím, že žalobkyně plnila namísto úpadkyně její dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené se společností Wellpeg, s. r. o.) vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 101.191,- Kč. K tomu odvolací soud dodal, že žalobkyně ostatně ani netvrdila skutečnosti, z nichž by vyplývalo „uzavření konkrétní smlouvy o půjčce“, tj. kdy byla smlouva o půjčce uzavřena, v jaké výši byla půjčka poskytnuta, jaké byly sjednány úroky či jaká byla sjednána splatnost uvedené pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu (napadajíc jej „v plném rozsahu“) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (majíc napadené rozhodnutí po právní stránce za zásadně významné), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že a/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a b/ napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam), Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezvýznamné výhrady dovolatelky, jimiž polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů, podle kterého dovolatelka neprokázala existenci smluvního vztahu mezi společností Wellpeg, s. r. o. a úpadkyní (založeného smlouvou o půjčce), na jehož základě měl úpadkyni vzniknout dluh, na který měla žalobkyně věřiteli plnit namísto úpadkyně. Tím totiž - posuzováno podle obsahu - dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá.
Z výše uvedených důvodů dále nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ani námitky, jimiž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolatelkou vytýkaná vada (jež měla spočívat v tom, že soudy nižších stupňů neprovedly důkaz svědeckou výpovědí jednatele společnosti Wellpeg, s. r. o., ač dovolatelka provedení tohoto důkazu opakovaně navrhovala) totiž podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje (z obsahu spisu je ostatně zřejmé, že řízení jí ani netrpí, když dovolatelka v řízení před soudy nižších stupňů provedení takového důkazu nenavrhovala).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovaným jejich náklady řízení. Prvnímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, náklady vzniklé druhému žalovanému pak sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu