ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3295.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3295/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. B. , zastoupeného JUDr. Ivou Vaňovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, U Havlíčkových sadů 1/422, PSČ 120 00, za účasti Bytového družstva Žižkov , se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 2511/64, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 00033529, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, PSČ 150 00, o zaplacení 922.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 16/2001, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2009, č. j. 11 Cmo 303/2008-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. června 2004, č. j. 12 Cm 16/2001-60, uložil družstvu povinnost zaplatit „žalobci“ částku 1,019.555,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1. října 2001 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou tento soud uložil družstvu povinnost zaplatit navrhovateli částku 922.560,- Kč, a ve výroku II. o nákladech řízení (výrok první), změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl „žalobu“ o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1,019.555,- Kč od 1. října 2001 do zaplacení (výrok druhý), a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (výrok třetí).
Jde o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2005, č. j. 11 Cmo 337/2004-79, kterým byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen co do částky 96.995,- Kč a ve zbývající části změněn tak, že se „žaloba“ zamítá, k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. dubna 2008, č. j. 29 Odo 425/2006-103, v měnícím (zamítavém) výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Družstvo napadlo první a třetí výrok usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v tomto rozsahu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku usnesení o nákladech odvolacího a dovolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání družstva proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Zásadní právní významnost napadeného rozhodnutí nezakládá námitka, podle níž odvolací soud nesprávně aplikoval článek 15 odst. 5 stanov družstva, ačkoliv měl věc místo toho posoudit podle článku 28 stanov, neboť v projednávané věci jde o plnění na další majetkovou účast (členský podíl) navrhovatele v družstvu. Dovolatelem zpochybněné právní závěry, které odvolací soud učinil při výkladu stanov družstva, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelem zpochybněný výklad stanov provedený odvolacím soudem Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem, neboť plně respektuje zásady výkladu právních úkonů, formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003 (uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Přípustnost dovolání nezakládá ani výtka dovolatele, podle níž navrhovatel - v rozporu s §345 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) - neoznámil družstvu odstoupení od přídělu bez zbytečného odkladu poté, kdy se o porušení povinností dozvěděl. Kromě toho, že posouzení dané otázky má význam jen pro projednávanou věc a postrádá tak potřebný judikatorní přesah, z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel napadl platnost usnesení shromáždění delegátů ze dne 15. května 2000 (jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí představenstva družstva o zvýšení ceny za přidělovaný byt) u soudu, tedy nebyl nečinný, ale usiloval o změnu vzniklé situace.
Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani poslední z dovolatelem předestřených otázek, podle níž navrhovateli při odstoupení od přídělu nepřísluší právo na úroky z poskytnutých peněžních prostředků za dobu od jejich poskytnutí; odpověď na ni se totiž podává přímo z ustanovení §502 obch. zák. (na něž ustanovení §351 odst. 2 obch. zák. odkazuje), jež daný nárok navrhovatele výslovně vymezuje.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu