ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3339.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3339/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně A. R. , zastoupené JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem, se sídlem v Semilech, Nádražní 24, PSČ 513 01, proti žalovanému Ing. V. B. jako správci konkursní podstaty úpadce TBD - Turnovského bytového družstva, identifikační číslo osoby 25943707, zastoupenému JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou, se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 47, PSČ 541 11, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 46/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2010, č. j. 15 Cmo 37/2010-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. ledna 2010, č. j. 41 Cm 46/2007-59, jímž Krajský soud v Hradci Králové určil, že žalobkyně (A. R.) má za úpadcem (TBD - Turnovské bytové družstvo) pohledávku ve výši 456.000,- Kč ve druhé třídě konkursních věřitelů.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni svědčí pohledávka vůči úpadci na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Přitom zdůraznil, že částku 456.000,- Kč od žalobkyně převzal P. Z. „v pozici předsedy bytového družstva, jak byl v rozhodné době zapsán v obchodním rejstříku“. Současně vyjádřil přesvědčení, že „jmenovaný při jednání se žalobkyní vystupoval jakožto osoba oprávněná jednat za úpadce a že nelze po žalobkyni vzhledem k jejím osobním poměrům spravedlivě požadovat, aby sofistikovaně rozlišovala jednotlivé úkony P. Z. a stavěla tak pro sebe najisto, kdy jmenovaný při schůzkách s ní v sídle úpadce, kde došlo k podepsání listin i předání peněz, jedná za družstvo a kdy snad sám za sebe“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že „napadené rozhodnutí je hmotným právem upraveno odlišně a standardně je rozhodováno jinak“. Zdůrazňuje, že žalobkyně předala „do rukou“ P. Z. částky 450.000,- Kč a 6.000,- Kč, přičemž jmenovaný si „obě tyto částky ponechal pro sebe spolu s dalšími platbami od mnoha dalších fyzických osob“. „Za tuto a další majetkovou trestnou činnost byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 10/2009.“ S poukazem na obsah příjmových dokladů vystavených P. Z. dovolatel namítá, že úhradou částky 456.000,- Kč z konkursní podstaty „by došlo k poškození věřitelů a ke zvýhodnění pachatele“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli lze (posuzováno podle obsahu) polemiku dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož P. Z. převzal od žalobkyně částku 436.000,- Kč jménem úpadce (a nikoli jako fyzická osoba) podřadit dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ani takto zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní.
Je tomu tak jednak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci, ústící ve shora uvedený závěr o jednání P. Z. jménem úpadce, je významné právě a jen pro projednávanou věc a nemá dopad do poměrů věcí jiných (obdobných), jednak proto, že bylo odvolacím soudem učiněno na základě - v poměrech dané věci - zjištěného skutkového stavu (jmenovaný v rozhodné době předsedou družstva úpadce vskutku byl a k posuzovanému jednání došlo v sídle úpadce). Konečně rozhodnutí odvolacího soudu (jde li o posouzení jednání P. Z.) neshledává Nejvyšší soud ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními §243 a §13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
Na shora uvedených závěrech pak není způsobilá nic měnit ani výhrada dovolatele odkazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008 (jde o rozsudek ze dne 11. listopadu 2008), když východiskem pro závěry v tomto rozhodnutí přijaté byl od posuzované věci odlišný skutkový stav.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a §25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, když dovolání žalovaného sice bylo odmítnuto, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek však proti správci nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení, jakož i zákona o konkursu vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona); srov. v podrobnostech pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu