ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3343.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3343/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) J. K. a b) A. R. , obou zastoupených JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem, se sídlem v Semilech, Nádražní 24, PSČ 513 01, proti žalovanému Ing. V. B. , jako správci konkursní podstaty úpadce TBD-Turnovského bytového družstva, identifikační číslo osoby 25 94 37 07, zastoupenému JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou, se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 47, PSČ 541 11, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 45/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2010, č. j. 15 Cmo 38/2010-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 6. května 2010, č. j. 15 Cmo 38/2010-57, potvrdil rozsudek ze dne 8. ledna 2010, č. j. 41 Cm 45/2007-39, jímž Krajský soud v Hradci Králové určil, že žalobci mají za úpadcem pohledávku ve výši 436.000,- Kč ve II. třídě konkursních věřitelů.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobcům (jako právním nástupcům zemřelé A. K.) svědčí pohledávka vůči úpadci na vydání bezdůvodného obohacení (§451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Přitom zdůraznil, že částku 436.000,- Kč od právní předchůdkyně žalobců převzal P. Z.„v pozici předsedy bytového družstva, jak byl v rozhodné době zapsán v obchodním rejstříku“. Současně vyjádřil přesvědčení, že „jmenovaný při jednání se žalobci vystupoval jakožto osoba oprávněná jednat za úpadce, a že nelze po žalobcích vzhledem k jejich osobním poměrům spravedlivě požadovat, aby sofistikovaně rozlišovali jednotlivé úkony P. Z. a stavěli tak pro sebe najisto, kdy jmenovaný při schůzkách s nimi v sídle úpadce, kde došlo k podepsání listin i předání peněz, jedná za družstvo a kdy snad sám za sebe“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že „napadené rozhodnutí je hmotným právem upraveno odlišně a standardně je rozhodováno jinak“. Zdůrazňuje, že právní předchůdkyně žalobců předala „do rukou“ P. Z. částky 430.000,- Kč a 6.000,- Kč, přičemž jmenovaný si „obě tyto částky ponechal pro sebe spolu s dalšími platbami od mnoha dalších fyzických osob“. „Za tuto a další majetkovou trestnou činnost byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 10/2009.“ S poukazem na obsah příjmových dokladů vystavených P. Z. dovolatel namítá, že úhradou částky 436.000,- Kč z konkursní podstaty „by došlo k poškození věřitelů a ke zvýhodnění pachatele“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli lze (posuzováno podle obsahu) polemiku dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož P. Z. převzal od právní předchůdkyně žalobců částku 436.000,- Kč jménem úpadce (a nikoli jako fyzická osoba) podřadit dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ani takto zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní.
Je tomu tak jednak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci, ústící ve shora uvedený závěr o jednání P. Z. jménem úpadce, je významný právě a jen pro projednávanou věc a nemá dopad do poměrů věcí jiných (obdobných), jednak proto, že bylo odvolacím soudem učiněno na základě v poměrech dané věci zjištěného skutkového stavu (jmenovaný v rozhodné době předsedou družstva úpadce vskutku byl a k posuzovanému jednání došlo v sídle úpadce). Konečně rozhodnutí odvolacího soudu (jde-li o posouzení jednání P. Z.) neshledává Nejvyšší soud ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními §243 a §13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
Na shora uvedených závěrech pak není způsobilá nic měnit ani výhrada dovolatele odkazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008 (jde o rozsudek ze dne 11. listopadu 2008), když východiskem pro závěry v tomto rozhodnutí přijaté byl od posuzované věci odlišný skutkový stav.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá proti správci žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu