ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4090.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4090/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KAIA, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Střelniční 8, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 15 50 29 96, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Moravské Ostravě, Preslova 9, 702 00, proti žalovaným 1) M &D Trade s. r. o. v likvidaci, se sídlem ve Zlíně, Třída T. Bati 3296, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 60 75 29 39 a 2) M. M., zastoupenému Mgr. Petrem Olbortem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Podlesí V 5426, PSČ 760 05, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 51/2006, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. března 2009, č. j. 7 Cmo 322/2008 – 95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.359,- Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2008, č. j. 22 Cm 51/2006 - 71, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31. května 2006, č. j. 22 Sm 171/2005 – 11, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb.; Nejvyšší soud proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné pouze na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z toho důvodu je pro posouzení přípustnosti dovolání bezvýznamná námitka, že odvolací soud zatížil řízení vadou, spočívající v tom, že se při posuzování jeho námitky týkající se výše dluhu první žalované zajištěného směnkou soudy spokojily s konstatováním, že námitka je vnitřně rozporná a nevypořádaly se s ní přesvědčujícím způsobem a rovněž námitka, že soud znemožnil žalovanému prokázání tvrzených skutečností, neboť „nepřijal návrh na provedení dalších důkazů“ – uvedené námitky podmínku existence právní otázky zásadního významu nezahrnují, nehledě ani na to, že soudy obou stupňů se námitkou týkající se výše dluhu první žalované zajištěného směnkou zabývaly i věcně a odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že žalovaný tvrzení uvedená v rámci této námitky neprokázal.
Zásadní význam spatřuje dovolatel v posouzení, zda se směnečný věřitel může úspěšně domoci zaplacení zajišťovací směnky, přesahuje-li směnečná suma žalobou uplatněnou pohledávku, „nicméně z okolností případu vyplývá, že směnečná suma je důvodná v nižší částce, než je vymáhaná směnečná pohledávka“.
K povaze řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu Nejvyšší soud uvedl v odůvodnění rozsudku publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2008, že „na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Jinými slovy, účelem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem (a bude ponechán zcela nebo z části v platnosti) nebo zda námitky žalovaného jsou důvodné (a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit). V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se tak již nerozhoduje o povinnosti zaplatit směnku.“
První právní otázka formulovaná dovolatelem je tak z hlediska řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu irelevantní. V případě, že je zajišťovací směnkou vymáháno zaplacení vyšší částky, než odpovídá výši zajištěné pohledávky, může soud v námitkovém řízení zrušit směnečný platební rozkaz (nebo jeho část) jedině tehdy, byla-li tato obrana zavázaným ze směnky řádně uplatněna ve včas podaných námitkách a jestliže byly v námitkovém řízení příslušné skutkové okolnosti prokázány. Odvolací soud však, jak se uvádí shora, založil napadené rozhodnutí na závěru, že se dovolateli tvrzené skutečnosti prokázat nepodařilo.
Jde-li o další právní otázku – do jaké míry musí být konkretizovány směnečné námitky, aby se jimi musel soud zabývat – platí, že určení nezbytné míry konkrétnosti směnečné námitky je vždy nutné provést s ohledem na skutkové okolnosti směnečného vztahu. Jako taková postrádá nezbytný judikatorní přesah a nezakládá proto přípustnost dovolání. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že námitka, formulovaná tak, že se žalovaný „domnívá, že směnka nesplňuje všechny zákonné podmínky pro její platnost“ je zcela nekonkrétní (srov. – mutatis mutandis – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 274/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolatel dále předkládá k posouzení i otázku, zda je přípustné, aby byla za platnou označena směnka, u níž byl do předtištěného formuláře v místě pro určení data vystavení, resp. data splatnosti, dopsán tehdy aktuální rok, a to za číslovku označující, že formulář byl vydán ještě pro předchozí století (za předtištěnou číslovku „19“ v části formuláře pro vyplnění roku vystavení a splatnosti směnky byla vyplněna číslovka „2002“).
Jak uzavřel Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2010, mohou být předmětem námitkového řízení pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže - se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu - po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.
V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu dovolatel pouze uvedl, že se „domnívá, že směnka nesplňuje všechny zákonné podmínky pro její platnost“. Až po uplynutí lhůty podle §175 odst. 1 o. s. ř. pak dodal, jaká konkrétní podmínka platného vystavení směnky dle jeho názoru nebyla naplněna. Odvolací soud proto postupoval správně, když konstatoval, že k této námitce pro její opožděnost nemůže přihlédnout. Za opožděnou je třeba považovat i námitku, že částku 62.164,40 Kč, měla žalobkyně vymáhat z jiné směnky; tuto námitku vznesl dovolatel až v odvolání. Protože řešení otázek předestřených dovolatelem není způsobilé zpochybnit posouzení směnečného platebního rozkazu odvolacím soudem, nejde o otázky zásadního právního významu, jež by zakládaly přípustnost dovolání.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 8.332,50 Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč za jeden úkon právní služby (za podané vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.726,50 Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 10.359,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. března 2011
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu