Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.01.2011, sp. zn. 29 Cdo 4738/2009 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4738.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4738.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4738/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. T. N. , proti žalovanému A. Š. , zastoupenému JUDr. Jiřím Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Brodského 1678, PSČ 148 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 227/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2008, č. j. 5 Cmo 608/2007-154 , takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 50 Cm 227/2002-72, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne „12. dubna 2002, č. j. Sm 317/2002-9“ (správně „ze dne 12. dubna 2002, č. j. Sm 317/2002-6, ve znění usnesení ze dne 25. dubna 2002, č. j. Sm 317/2002-9), kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2000 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalovaný se vznesenými námitkami povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem neubránil. Zdůraznil, že nabyl-li žalobce směnku, o jejíž zaplacení v dané věci jde, indosací, mohl žalovaný uplatnit kauzální námitky (tj. námitky mající původ v obecně právních vztazích provázejících vystavení směnky) jen v případě, bylo-li by prokázáno, že žalobce nabyl směnku vědomě ke škodě dlužníka. Ze žádného z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, tj. polemizuje se závěrem, podle něhož neprokázal, že žalobce při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka a tudíž mu nepřísluší kauzální námitky, které by jinak mohl uplatnit ve vztahu k remitentovi. Uplatňuje tak (posuzováno podle obsahu) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci žádné náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19.ledna 2011 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/19/2011
Spisová značka:29 Cdo 4738/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4738.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25