ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.599.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 599/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci TARUS, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Třinci - Lyžbicích, Jablunkovská 410, identifikační číslo 64 61 70 76, o zrušení obchodní společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 4/2007, o dovolání podaném J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2009, č. j. 5 Cmo 222/2009 – 106 takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. ledna 2007, č. j. 29 Cm 4/2007- 4, zahájil Krajský soud v Ostravě postupem dle §81 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení o zrušení obchodní společnosti TARUS, s. r. o., s likvidací (dále jen „společnost“). Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 7. dubna 2009, č. j. 29 Cm 4/2007 – 95, kterým Krajský soudu v Ostravě rozhodl, že se J. K. neustanovuje právní zástupce pro dovolací řízení, s tím, že J. K. není účastníkem řízení o zrušení společnosti, neboť jeho účast ve společnosti zanikla, z toho důvodu není oprávněn podat dovolání, a proto se jedná z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Proti usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b), §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto, že je nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Usnesení, jímž soud zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, však není rozhodnutím ve věci samé; proto nejsou dovolání přípustná ani dle posledně označeného ustanovení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu