ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.934.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 934/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Z. B. , zastoupeného JUDr. Jiřím Benešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, PSČ 110 00, za účasti BYTOVÉHO DRUŽSTVA “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ , se sídlem v Praze 3, Milíčova 377/23, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25680714, zastoupeného JUDr. Marií Hohenbergerovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Čs. armády 36, PSČ 405 02, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu bytu a o vydání dokladu o členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 5/2003, o dovolání BYTOVÉHO DRUŽSTVA “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2009, č. j. 11 Cmo 59/2009-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. BYTOVÉ DRUŽSTVO “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ je povinno zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání BYTOVÉHO DRUŽSTVA “MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ (dále jen „družstvo“) rozsudek ze dne 8. prosince 2008, č. j. 51 Cm 5/2003-115, ve znění usnesení ze dne 25. září 2009, č. j. 51 Cm 5/2003-144, jímž Městský soud v Praze uložil družstvu povinnost uzavřít s navrhovatelem nájemní smlouvu k bytu (výrok I.), povinnost vydat navrhovateli potvrzení o členství v družstvu (výrok II.) a povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 9.675, Kč (výrok III.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení a uložil soudu prvního stupně provést opravu záhlaví a výroku rozsudku.
Jde v pořadí o třetí rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 15. února 2006, č. j. 11 Cmo 303/2005-53, zrušil pro nepřezkoumatelnost a nedostatečná skutková zjištění rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. dubna 2005, č. j. 51 Cm 5/2003-35 (jímž soud prvního stupně návrh zamítl) a usnesením ze dne 3. října 2007, č. j. 11 Cmo 20/2007-84, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. srpna 2006, č. j. 51 Cm 5/2003-68 v napadených výrocích I., II. a IV., jimiž soud prvního stupně návrhu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ nebo písm. c/ o. s. ř.
Jelikož soud prvního stupně nerozhodl rozsudkem ze dne 8. prosince 2008, č. j. 51 Cm 5/2003-115, jinak než v dřívějším rozhodnutí ve věci samé proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. se v projednávané věci nejedná a dovolání podle označeného ustanovení přípustné není (ostatně dovolatel, ačkoliv přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., žádný právní názor, jenž by byl vysloven odvolacím soudem v jeho prvním kasačním rozhodnutí /usnesení ze dne 15. února 2006, č. j. 11 Cmo 303/2005-53/, ani nenapadá; srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, uveřejněné pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom žádnou právní otázku, natož pak takovou, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Námitkou, podle níž smlouva o převodu členských práv a povinností nebyla dovolateli doručena dne 2. října 2001, ale až dne 31. října 2001, dovolatel uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. ustanovení §237 odst. 3 a §241a odst. 3 o. s. ř.) a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze. Nehledě k tomu odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyšel ze skutkového závěru, podle něhož smlouva o převodu členských práv a povinností byla družstvu předložena nejpozději dne 31. října 2001 (tedy ve stejný den, jaký uvádí i dovolatel).
A výtkou, podle které nebyly provedeny navržené důkazy, dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž ovšem taktéž nemá k dispozici (srov. ustanovení §237 odst. 3 a §241a odst. 3 o. s. ř.); ani k jeho přezkoumání tudíž nelze dovolání připustit. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že – jak je patrné z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. – soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy (srov. k tomu i např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce navrhovatele učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu