ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1326.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1326/2010-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2011 o dovolání J. B. , a o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 65/2010 ze dne 16. března 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 294/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se z podnětu dovolání obviněného a nejvyšší státní zástupkyně rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 65/2010 ze dne 16. března 2010 zrušuje a to v části jeho výroku pod bodem I .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný J. B. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 294/2009 ze dne 6. 1. 2010 byl dovolatel uznán vinným zločinem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ( správně nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ) dle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.), který byl spatřován ve skutečnosti, že „od letních měsíců roku 2008 do měsíce září 2009 nejprve v T. a později ve svém bydlišti v K. distribuoval drogu zvanou pervitin dalším osobám, a to konkrétně:
-od září roku 2008 do měsíce září 2009 (naposledy dne 21. 9. 2009) Š. S., již takto poskytl průběžně nejméně 15 gramů pervitinu,
-od léta roku 2008 do měsíce září 2009 (naposledy dne 25. 9. 2009) M. V., jemuž takto poskytl průběžně nejméně 40 gramů pervitinu,
-od března 2009 do měsíce června 2009 (naposledy dne 3. 6. 2009) F. Š., jemuž takto průběžně poskytl nejméně 5 gramů pervitinu, ve stejném období průběžně poskytl obdobné množství i J. F., a dále ve stejném období průběžně poskytl B. G., nejméně 40 gramů pervitinu – tedy v úhrnu této trojici, která si pro pervitin zčásti jezdila najednou, poskytl nejméně 50 gramů pervitinu,
-na přelomu února a března 2009 poskytl jednu dávku pervitinu J. V., když pervitin je slangový výraz pro metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II Přílohy č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb.“ . Za výše uvedený trestný čin a za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 7. 2009, pravomocného dnem 17. 12. 2009, doručeného mu 8. 12. 2009 byl dovolatel J. B. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou výše citovaného, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných. Dále byl dovolatel J. B. podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve formě jeho organizování dle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a také pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a také trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
O odvolání J. B. a příslušného státního zástupce rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 12 To 65/2010 ze dne 16. března 2010 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obžalovaného J. B. v odsuzující části v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele J. B. vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trest. zák., který byl spatřován ve skutečnosti, že „od letních měsíců roku 2008 do měsíce září 2009 nejprve v T. a později ve svém bydlišti v K. distribuoval drogu zvanou pervitin dalším osobám, a to konkrétně:
-od září roku 2008 do měsíce září 2009 (naposledy dne 21. 9. 2009) Š. S., již takto poskytl průběžně nejméně 15 gramů pervitinu,
-od léta roku 2008 do měsíce září 2009 (naposledy dne 25. 9. 2009) M. V., jemuž takto poskytl průběžně nejméně 30 gramů pervitinu,
-od března 2009 do měsíce června 2009 (naposledy dne 3. 6. 2009) F. Š., jemuž takto průběžně poskytl nejméně 5 gramů pervitinu, ve stejném období průběžně poskytl obdobné množství i J. F., a dále v době od března 2009 do 18. 5. 2009 průběžně poskytl B. G., nejméně 40 gramů pervitinu – tedy v úhrnu této trojici, která si pro pervitin zčásti jezdila najednou, poskytl nejméně 50 gramů pervitinu,
-na přelomu února a března 2009 poskytl jednu dávku pervitinu J. V., když pervitin je slangový výraz pro metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách, tvořících přílohu č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.“ . Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Ve zprošťující části zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně (výslovně proti jeho výrokové části ad I.) podal J. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně podala dovolání v neprospěch obviněného J. B. i nejvyšší státní zástupkyně (též proti výrokové části ad I. citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové), která za dovolací důvod též označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel J. B. uvedl, že ačkoli soud druhého stupně vyhověl jeho odvolání a odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné, rozsudek byl tedy zrušen toliko z podnětu jeho odvolání, uložil mu soud trest ve výměře sice nižší, ale uložil ho jako trest samostatný (nikoli tedy souhrnný), čímž došlo k zhoršení jeho postavení, když navíc do uložení souhrnného trestu ani žádný z opravných prostředků nesměřoval. Vyjádřil přesvědčení, že mělo dojít k odpovídajícímu snížení trestu (na základě jiné právní kvalifikace jemu přisuzovaného trestného činu), avšak tento měl být nadále ukládán jako trest souhrnný. Proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 8. 9. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Nejvyšší státní zástupkyně (dále jen dovolatelka) v důvodech svého mimořádného opravného prostředku podaného v neprospěch obviněného J. B. uvedla, že nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu, na jejichž základě tento dospěl k závěru, že nebyl naplněn znak „značného rozsahu“, tedy jednání obviněného B. nelze kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. Souhlasila, že je pravdou že pojem „většího rozsahu“ (ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a/ tr. zák.) byl v novém trestním kodexu nahrazen pojmem „značného rozsahu“, který není nikde definován a lze předpokládat, že množství distribuované nebo prodané drogy, potřebné k naplnění právní kvalifikace se znakem značného rozsahu, bude větší než množství takové drogy pro právní kvalifikaci se znakem rozsahu většího. Uvedla, že pokud by byla použita stávající judikatura, která stanovila orientační hranici většího rozsahu u pervitinu na množství 10g, bylo by možné dovodit, že hranice značného rozsahu (desetinásobku) byla v daném případě téměř dosažena, neboť množství distribuované drogy bylo podle krajského soudu celkem 95g, tedy 9,5 násobek rozsahu většího. V naznačených souvislostech je dle názoru dovolatelky třeba zdůraznit i význam dalších judikaturou zohledňovaných okolností, kterými jsou zejména délka období páchání trestné činnosti (kdy obviněný se trestné činnosti dopouštěl po dobu více než jednoho roku), četnost poskytnutých dávek (průběžný způsob distribuce) a počet odběratelů (ve sledovaném období se jednalo o šest odběratelů). Poukázala na skutečnost, že výše konstatované hodnotové údaje, týkající se trestného způsobu manipulace s omamnou a psychotropní látkou metamfetamin, vycházejí sice ze soudní praxe, avšak slouží pouze jako základní vodítko pro hrubou orientaci při právní kvalifikaci jednotlivých případů. Proto jejich mechanické aplikování (bez posouzení konkrétních skutkových okolností případů z hlediska ostatních kriterií, kterými je obsah pojmu „rozsah“ tvořen) by bylo chybné a vedlo by k významnému zúžení kvalifikačních kritérií označených jako větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah, daných pouze množstvím látky, což by bylo v příkrém rozporu se záměrem zákonodárce. Dovolatelka tedy dospěla k jednoznačnému závěru, že se obviněný J. B. dopustil výše uvedeného trestného jednání ve značném rozsahu a jeho jednání tak mělo být kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. a rozhodnutí soudu druhého stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto tedy závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud ad 1) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 12 To 65/2010, v jeho výrokové části pod bodem I., dále, aby zrušil i případná rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2), aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a ad 3), aby v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. projednal dovolání v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasila i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
K takto podanému dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce. V tomto svém vyjádření uvedl, že podstatou tohoto dovolání je snaha doplnit chybějící množství drogy dalšími kriterii tak, aby bylo možno dosáhnout přísnější právní kvalifikace trestného činu. Uvedl, že dle jeho názoru je v poslední době ve společnosti patrný smířlivější vztah k drogám, který se odrazil i při tvorbě nového trestního zákoníku, který při použití kvalifikované skutkové podstaty podle druhého odstavce trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy vyžaduje již značný rozsah, zatímco dříve se jednalo o větší rozsah, přičemž tento pojem není nikde definován a je tedy třeba vypomoci si analogií. Poukázal na skutečnost, že krajský soud se s kriterii počtu osob i časovým kriteriem vypořádal a těmito skutečnostmi nelze nahrazovat chybějící množství drogy, neboť takovýto výklad by mohl vést ke zcela absurdním důsledkům a pokud by zákonodárce v novém trestním zákoníku chtěl zvýraznit jako přitěžující délku časového období nebo počet osob, nic mu nebránilo, aby to jasně vyjádřil. Popřel, že by bylo pravdou, že distribuoval drogu šesti lidem více než rok s tím, že dle spisové dokumentace čtyři ze šesti osob tam byli jednou (V.) nebo max. po dobu tří měsíců (F. a Š.). Vyjádřil tedy souhlas se závěry odvolacího soudu, podle kterých je možno uznat jej vinným toliko přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trest. zák. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně zamítnuto.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Co se týká námitky dovolatele J. B. , že mu měl být ukládán trest souhrnný a nikoli samostatný, k této je třeba uvést, že se jedná nejen o námitku právně relevantně uplatněnou pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale v daném případě i o námitku důvodnou.
Podle §43 odst. 2 trest. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (téhož ustanovení), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §314e odst. 6 tr. ř. trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. V posuzovaném případě byl trestní příkaz Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 3 T 175/2009 ze dne 30. 7. 2009 doručen obviněnému J. B. dne 8. 12. 2009 a právní moci nabyl dne 18. 12. 2009.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu u pokračování v trestném činu, které z hlediska trestního práva hmotného tvoří jediný skutek (dříve §89 odst. 3 tr. zák., nyní 116 trest. zák.), se za dobu spáchání činu považuje okamžik, kdy byl ukončen poslední dílčí útok, tj. kdy se uskutečnilo poslední jednání, které tvoří s předchozím jednotu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 11 Tdo 272/2007). Pokračující trestný čin je tedy dokonán teprve jeho posledním dílčím útokem, v daném případě tedy dnem 25. 9. 2009, kdy došlo k poslednímu předání drogy.
Za nastíněného stavu tak tedy dovolací soud nevidí žádný důvod, proč by vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Semilech dne 7. 9. 2009 sp. zn. 4 T 198/2009 mělo způsobit přerušení souběhu mezi trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 3 T 175/2009 ze dne 30. 7. 2009 a nyní posuzovanou trestnou činností. Trestný čin, za nějž byl dovolatel nyní odsouzen (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 trest. zák.) byl spáchán (dokončen) dne 25. 9. 2009, tedy před doručením trestního příkazu (jež má stejné právní účinky jako vyhlášení rozsudku) dne 8. 12. 2009, a když tedy dne 6. ledna 2010 Okresní soud v Semilech rozhodoval, byly splněny podmínky §43 odst. 2 trest. zák. pro uložení souhrnného trestu. Stejně tak je důvodná námitka dovolatele, že ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně došlo výhradně z podnětu jeho odvolání a zhoršení jeho postavení takto není přípustné (k čemuž by uložením samostatného trestu došlo). Nejvyššímu soudu proto nezbylo než vyhovět jeho dovolání a napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušit z jeho podnětu ve výroku o uloženém trestu, když dále rozhodoval i o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní (viz níže).
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání uvedla, že došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když odvolací soud shledal obviněného J. B. vinným pouze přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trest. zák. s tím, že pro naplnění skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 2 písm. c) trest. zák. nebyly splněny podmínky, konkrétně chyběl znak páchání této trestné činnosti ve „značném rozsahu“. I v tomto případě se jedná nejen o námitku uplatněnou právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale i o námitku důvodnou.
V úvodu je třeba uvést, že obecné soudy správně aplikovaly na daný případ nový trestní zákoník v souladu s pravidly časové působnosti trestních zákonů, neboť tato právní úprava je pro obviněného příznivější.
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trest. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 2 písm. c) trest. zák. se dopustí ten, kdo spáchá takovýto čin (uvedený v odstavci 1) ve značném rozsahu.
Lze přisvědčit i nejvyšší státní zástupkyni i dovolateli J. B., že pojem „značného rozsahu“ je pojmem zcela novým a tento pojem není nikde přesně definován. Za použití stávající judikatury, jejíž pomocí byla stanovena orientační hranice „většího rozsahu“ v případě pervitinu na množství 10 gramů, lze dospět analogií k závěru, že „značný rozsah“ by se rovnal 100 gramům této drogy (tedy stejně jako u škody desetinásobku). Při stanovování těchto stupňů rozsahu se však jedná pouze o hranici orientační a lze plně přisvědčit nejvyšší státní zástupkyni, že v každém konkrétním případě je třeba posoudit i další okolnosti. K tomu lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 ze dne 12. května 2010, podle kterého při stanovení jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba vzít v úvahu zmíněné stupně rozsahu činu, který může být větší, značný či velký. Přitom lze posoudit jejich vzájemnou proporcionalitu a společenskou škodlivost, která je vyjádřena sazbami trestu odnětí svobody v kvalifikovaných skutkových podstatách. Existence určitého typu rozsahu nezávisí jen na konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je ji třeba dovodit i z dalších okolností konkrétního případu (např. z toho, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod.). Tyto závěry lze dovodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 620/2003 ze dne 28. 5. 2003, které se týkalo kriterií pro stanovení „většího rozsahu“ lze je však analogicky vztáhnout i na stanovení „značného rozsahu“. Podle tohoto rozhodnutí kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve "větším rozsahu" ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadním kriteriem vedle množství, též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit (musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob), přičemž významné je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami. V posuzovaném případě, pokud odvolací soud stanovil množství dovolatelem distribuované drogy na 95g (tedy těsně pod analogicky stanovenou orientační hranici „značného rozsahu“, tj. 100g) na základě zásady trestního práva in dubio pro reo, neboť spoluobviněný V. uvedl, že množství drogy, kterou od dovolatele B. obdržel bylo 30g – 40g, měl adekvátně hodnotit i ostatní okolnosti případu. Dovolací soud nemůže souhlasit s názorem obviněného, který prezentoval ve svém vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, že se odvolací soud se všemi uváděnými okolnostmi řádně vypořádal v rámci posuzování viny. Naopak, odvolací soud v odůvodnění svého (přijatého) rozhodnutí uvedl, že vzhledem k rozsahu trestné činnosti (době páchání, počtu osob a množství distribuované drogy), speciální recidivě obžalovaného a jeho sklonům k pácháni trestné činnosti se jeví jako přiměřený nepodmíněný trest odnětí svobody v rámci druhé poloviny trestní sazby (str. 9 citovaného rozhodnutí odvolacího soudu), tedy vyhodnotil tyto okolnosti v rámci ukládání trestu k tíži dovolatele J. B., avšak při rozhodování o vině vycházel odvolací soud striktně z hranice 100g, když na str. 8 (odůvodnění citovaného rozhodnutí) uvedl, že přesto že obžalovaný distribuoval pervitin po řadu měsíců několika osobám, nelze s ohledem na celkové množství dospět k závěru, že tento trestný čin spáchal ve značném rozsahu. Takovéto právní posouzení předmětné věci, i s ohledem na již uvedené, je takto v rozporu s dosud platnou judikaturou.
Nelze souhlasit ani s názorem dovolatele (též prezentovaném ve vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně), že je obecně postoj k drogám v naší společnosti smířlivější. Je sice pravdou, že diskuze na téma legalizace tzv. měkkých drog v naší společnosti probíhají (nicméně stále se i podle nového trestního zákoníku jedná o trestnou činnost), přičemž stejný závěr nelze učinit o tzv. drogách „tvrdých“, ke kterým pervitin (metamfetamin) bezpochyby patří, jejich užívání a distribuce (a s nimi spojené následky a efekty) jsou stále považovány za vysoce společensky škodlivé. Dovolateli bylo prokázáno, že tuto drogu distribuoval minimálně dvěma osobám průběžně po dobu jednoho roku a dalším třem osobám opakovaně v kratším časovém období. Neobstojí ani námitka obviněného B., že pokud by zákonodárce chtěl zvýrazňovat jako přitěžující délku časového období nebo počet osob, nic mu nebránilo, aby to jasně vyjádřil. Stejně tak mohl zákonodárce hranici mezi jednotlivými skutkovými podstatami zmiňovaného trestného činu vyjádřit přesným množstvím drogy (jak je tomu například u stanovení škody). Vzhledem ke specifické problematice drog však byla tato hranice určena rozsahem činnosti, kterou je třeba posuzovat (i vzhledem k výše uváděné judikatuře) podle dalších okolností jednotlivých případů a zejména tehdy, když je otázka orientační množstevní hranice na hraně (jako v případě dovolatele), je nutné pečlivě zvážit i další okolnosti, které mohou pomoci právně kvalifikovat popsané jednání.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolacímu soudu v rámci řízení o podaných dovoláních nezbylo než vyhovět dovolání jak obviněného, tak i nejvyšší státní zástupkyně a napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu zrušit podle §265k odst. 1 tr. ř. v jeho výrokové části pod bodem I. (s přihlédnutím ke skutečnosti, že jak dovolatel J. B., tak nejvyšší státní zástupkyně napadli citovaný rozsudek soudu druhého stupně výslovně toliko v tomto výroku, přičemž ani jedno z podaných dovolání nesměřovalo do výroku pod bodem II. citovaného rozsudku soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání příslušného státního zástupce proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně). Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu zabýval odvoláním obviněného i námitkami uplatněnými dovolatelkou. Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednáno odvolání J. B., přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Hradci Králové vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.) a vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí nebylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nýbrž bylo ve výroku o vině zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní v jeho neprospěch, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z tohoto rozsudku a v příslušném výkonu trestu na dovolateli nelze pokračovat. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo dotazem (učiněným v den rozhodnutí) na Centrální evidenci vězňů v Praze zjištěno, že na výkon trestu, který J. B. vykonává v nyní projednávané věci, navazuje výkon trestu z rozsudku pro Okresní soud v Semilech sp. zn. 4 T 198/2009, nebylo nutno rozhodovat k dnešnímu datu o vazbě (brát obviněného do vazby) a obviněný byl převeden do výkonu tohoto trestu (z rozsudku pro Okresní soud v Semilech sp. zn. 4 T 198/2009).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 12. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka