ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.142.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 142/2011 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. února 2011 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch K. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 699/2009 ze dne 18. ledna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 94/2007, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 699/2009 ze dne 18. ledna 2010 zrušuje.
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 1 T 94/2007 ze dne 5. března 2009 byl obv. K. V. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., které byly spatřovány ve skutečnosti, že „dne 22. srpna 2006 ve 21.50 hod. v M. řídil automobil tov. zn. Renault 19, a to přesto, že není držitelem žádného řidičského oprávnění podle §80 a násl. zák. č. 361/2000 Sb. v platném znění, a poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 1. 2006, č. j. 2 T 169/2004-156, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2006, odsouzen také k trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků“. Za výše uvedené trestné činy byl obv. V. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2008, č. j. 14 T 180/2008-67, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání K. V. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 699/2009 ze dne 18. ledna 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obv. V. vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.), který byl spatřován ve skutečnosti, že „dne 22. srpna 2006 ve 21.50 hod. v M. řídil automobil tov. zn. Renault 19, a to poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 1. 2006, č. j. 2 T 169/2004-156, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2006, odsouzen také k trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků“. Podle §44 trest. zák. potom upustil od uložení souhrnného trestu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání ve prospěch obv. V. (dále jen obviněný) nejvyšší státní zástupkyně (dále jen dovolatelka), a to jako osoba oprávněná, včas, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v rozporu s ust. §2 odst. 1 trest. zák., který se projevil v nesprávném právním posouzení jednání obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanoveni se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Porovnání příznivosti či přísnosti dříve a následně účinné právní úpravy totiž ve smyslu zmiňovaného ustanovení nelze zúžit (tak jak to učinil Krajský soud v Ústí nad Labem) pouze na porovnání počtu trestných činů, ale je namístě vzít v úvahu právní úpravu jako celek. Dle názoru dovolatelky způsob, jakým odvolací soud otázku časové působnosti trestných zákonů vyřešil, za správný považovat nelze, když aplikoval nový trestní zákoník s tím, že podle tohoto se nejedná o souběh dvou trestných činů, ale pouze o jeden trestný čin a nová právní úprava je tak pro obviněného příznivější, a to bez ohledu na výši trestní sazby, kterou jsou posuzované trestné činy ohroženy. V naznačených souvislostech dovolatelka poukázala též na skutečnost, že v případě ukládání dalšího (potenciálního) trestu obviněnému, který by byl ukládán jako trest souhrnný k nyní projednávanému rozsudku, a za předpokladu, že by byl v jiném trestním řízení ohrožen sazbou mírnější, než upravuje §337 odst. 1 trest. zák., vycházel by soud při ukládání tohoto souhrnného trestu právě ze sazby stanovené §337 odst. 1 trest. zák., která je vyšší než trestní sazba pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V této souvislosti dovolatelka zdůraznila skutečnost, že obviněný se dopustil trestné činnosti za účinnosti trestního zákona ve znění ke dni 31. 12. 2008, kdy trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl ohrožen trestem odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem, proto je zde rozdíl (s ohledem na absenci souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.) mezi zvažovanými trestními sazbami ještě markantnější. Dle dovolatelky lze tedy uzavřít, že aplikace dřívější právní úpravy je tak pro obviněného jednoznačně příznivější. Závěrem svého podání proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad 1) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 4 To 699/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2) podle §265 l odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se věc přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhla, aby takto bylo rozhodnuto v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí, než je uvedeno v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.)
Ke dni vydání tohoto rozhodnutí se obviněný V. k takto podanému dovolání nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
S ohledem na argumentaci uplatněnou v dovolání, je třeba uvést, že dovolání bylo podáno s odkazem na deklarovaný dovolací důvod nejen právně relevantně, ale i důvodně.
Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti činu , jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, a to s přihlédnutím ke všem právně významným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení, posuzována jako celek, skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 12 ve svazku 21).
Pro posouzení věci je nutno v první řadě porovnat trestní sazby, kterými jsou posuzované trestné činy ohroženy. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 trest. zák. je ohrožen trestem odnětí svobody v horní sazbě tří let, zatímco trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle §180d tr.zák. je ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění platném do 31. 12. 2008 je ohrožen trestem odnětí svobody na šest měsíců nebo peněžitým trestem.
Podle §2 odst. 1 trest. zák. (obdobně §16 odst. 1 tr. zák.) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010 ze dne 21. 10. 2010 „pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Takový skutek lze však po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.“
S ohledem na výše uvedené, lze tedy dospět k jednoznačnému závěru, že pokud odvolací soud posoudil jednání obviněného V. jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 trest. zák., použil nový trestní zákoník v rozporu s pravidly časové působnosti trestních zákonů, když nová právní úprava není pro obviněného příznivější.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je opodstatněné, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v naznačených intencích a tedy znovu se zabýval odvoláním obviněného, když bude v dalším řízení povinen postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka