ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.385.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 385/2011 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2011 o dovolání podaném MVDr. F. Š. , CSc., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. listopadu 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. listopadu 2010 zrušuje .
II . Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 33/2007 ze dne 25. 9. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
O odvolání MVDr. F. Š., CSc., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 752/2007 dne 13. 3. 2008 a to tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. jej nově uznal vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru ukončeným ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. k §249a odst. 2 tr. zák. Dle výroku tohoto rozhodnutí spočívalo jeho trestné jednání v tom, že jako vlastník bytových domů ve V. u B., k. ú. H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu České republiky (dále jen Pozemkový fond) dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky I. B., V. B., M. D., V. Ch., E. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., L. M., E. O., H. P., J. P., M. P., M. R., nyní Z., L. S., I. S., E. S., Z. S., manželi V., J. V. a J. V., o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, avšak ve snaze dosáhnout jejich vystěhování, jim jednostranně v rozporu s právními předpisy zvýšil nájemné a nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, čehož dosáhl tím, že neuzavřel smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody pro dům od 1. 5. 2005 v domech, které mají vlastní kotelnu, nezajistil otop ani obsluhu kotelny, od 1. 5. 2005 a od 1. 7. 2005 neuzavřel smlouvy o dodávce vody pro všechny tyto obytné domy, od 1. 9. 2005 pro ně nezajistil dodávku elektrické energie, přičemž výše uvedené služby nájemníkům neposkytoval nejméně od června 2006, avšak k přerušení dodávek služeb nedošlo, neboť obec V. u B. zajistila dodávku těchto služeb kromě bytových domů, kde si dodávku tepla a teplé vody zajistili nájemníci na vlastní náklady, přesto v důsledku jednání obžalovaného, které mělo podstatně ztížit užívání bytů, se nájemníci V. Ch., J. K., A. K., nyní B., E. O., J. P., L. S., a manželé V., odstěhovali, neboť se obávali, že služby nebudou zajištěny.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal MVDr. F. Š., CSc., jako osoba oprávněná dovolání a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil v podání učiněném prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Bubeníka ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. ř., v podání učiněném prostřednictvím Mgr. S. N. pak ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 1459/2008 ze dne 25. 2. 2009 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2008 sp. zn. 6 To 752/2007, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, když při novém rozhodování bude tento soud ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.
Následně byl dovolatel rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 104/2009 ze dne 9. března 2010 uznán vinným pokusem trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle ustanovení §8 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) k §249a odst. 2 tr. zák., který byl spatřován ve skutečnosti, že jako vlastník bytových domů ve V. u B., k. ú. H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu České republiky (dále jen Pozemkový fond) dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky I. B., V. B., M. D., V. Ch., E. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., L. M., E. O., H. P., J. P., M. P., M. R., nyní Z., L. S., I. S., E. S., Z. S., manželi V., J. V. a J. V., o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, avšak ve snaze dosáhnout jejich vystěhování, jim jednostranně v rozporu s právními předpisy zvýšil nájemné a nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, čehož dosáhl tím, že neuzavřel smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody pro dům č. 133, od 1. 5. 2005 v domech, které mají vlastní kotelnu, nezajistil otop ani obsluhu kotelny, od 1. 5. 2005 a od 1. 7. 2005 neuzavřel smlouvy o dodávce vody pro všechny tyto obytné domy, od 1. 9. 2005 pro ně nezajistil dodávku elektrické energie, přičemž výše uvedené služby nájemníkům neposkytoval nejméně od června 2006, avšak k přerušení dodávek služeb nedošlo, neboť obec V. u B. zajistila dodávku těchto služeb kromě bytových domů, kde si dodávku tepla a teplé vody zajistili nájemníci na vlastní náklady, přesto v důsledku jednání obžalovaného, které mělo podstatně ztížit užívání bytů, se nájemníci V. Ch., J. K., A. K., nyní B., E. O., J. P., L. S., a manželé V., odstěhovali, neboť se obávali, že služby nebudou zajištěny . Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
O odvolání MVDr. F. Š., CSc., proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. listopadu 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek uvedených v 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal nově vinným pokusem trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle ustanovení §8 odst. 1 tr. zák. k §249a odst. 2 tr. zák., který byl spatřován ve skutečnosti, že jako vlastník bytových domů ve V. u B., k. ú. H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu České republiky (dále jen Pozemkový fond) dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky I. B., M. D., V. Ch., E. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., L. M., E. O., H. P., J. P., M. P., M. R., nyní Z., L. S., I. S., E. S., Z. S., manželi V., J. V. a J. V., o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, avšak ve snaze dosáhnout jejich vystěhování těmto nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, čehož dosáhl tím, že neuzavřel smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody pro dům od 1. 5. 2005 v domech, které mají vlastní kotelnu, nezajistil otop ani obsluhu kotelny, od 1. 5. 2005 a od 1. 7. 2005 neuzavřel smlouvy o dodávce vody pro všechny tyto obytné domy, od 1. 9. 2005 pro ně nezajistil dodávku elektrické energie, přičemž výše uvedené služby nájemníkům neposkytoval nejméně od června 2006, avšak k přerušení dodávek služeb nedošlo, neboť obec V. u B. zajistila dodávku těchto služeb kromě bytových domů, kde si dodávku tepla a teplé vody zajistili nájemníci na vlastní náklady, přesto v důsledku jednání obžalovaného, které mělo podstatně ztížit užívání bytů, se nájemníci V. Ch., J. K., A. K., nyní B., E. O., J. P., L. S., a manželé V., odstěhovali, neboť se obávali, že služby nebudou zajištěny . Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal MVDr. F. Š., CSc., dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejdříve v úvodu shrnul procesní otázky týkající se různých námitek podjatosti, které vznášel v průběhu trestního řízení. Dále shrnul dosavadní průběh trestního řízení s tím, že ač po zrušení původních rozhodnutí (vydaných soudy) usnesením (citovaným) Nejvyššího soudu nebyly prováděny žádné další důkazy, i když odvolací soud uvedl, že před vyhlášením nového rozsudku provedl řádné a úplné dokazování, což je dle dovolatele v příkrém rozporu se skutečností. K právnímu názoru odvolacího soudu, že „není rozhodné, zda stavba byla či nebyla zkolaudována“, dovolatel uvedl, že toto tvrzení je v příkrém rozporu s konzistentní judikaturou, přičemž tedy nemohl vědět, že lze pronajmout byt v nezkolaudované stavbě. Dále poukázal na skutečnost, že všechny služby byly dodávány a že takovéto bezesmluvní hrazení dodávaných médií nemůže být základem pro rozhodnutí o spáchání trestného činu. K výpovědi J. P., starostky obce V., uvedl, že tato dodávala vodu do domu, ač neměla k této činnosti žádné oprávnění. Také zpochybnil tvrzení soudu, že za podobnou trestnou činnost byl již pravomocně odsouzen Okresním soudem v Hradci Králové s tím, že toto tvrzení není pravdivé, neboť v této věci je podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. V další části dovolání zpochybnil skutkovou větu napadeného rozsudku s tím, že v daném případě se nejednalo o nájemce, nýbrž o „uživatele souboru místností.“ Dále kritizoval postup soudů, když odmítly provést navržené důkazy s poukazem na skutečnost, že se tyto vztahují až k současné situaci; dále zpochybnil výpověď S. K., resp. její interpretaci provedenou obecnými soudy. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že v souvislosti s časovým úsekem, tak jak je uveden ve skutkové větě napadeného rozhodnutí, není nikde uvedeno, že by tento stav již skončil. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že skutkový stav popsaný ve výrokové části napadeného rozsudku zákonné znaky jemu přisuzovaného trestného činu nenaplňuje, přičemž skutečnost, že „nezajistil dodávky služeb spojených s užíváním bytů“, nemůže být trestným činem a navíc toto tvrzení je v příkrém rozporu s prokázanými skutečnostmi. Poukázal na skutečnost, že mimosmluvní zajištění služeb je postačující, když žádný zákon mu neukládá, že by služby musely být poskytovány na základě smluv; stejně tak nemůže být trestným činem, že si uživatelé souboru nemovitostí zajistili dodávku tepla a teplé vody na vlastní náklady nebo že se v důsledku jeho jednání (označeného ve výroku citovaného rozsudku) uvedené osoby odstěhovaly. Shrnul tedy, že jeho jednání nevykazuje formální znaky jemu přisuzovaného trestného činu; došlo k porušení zásady proporcionality trestního řízení a nebyl dodržen princip ultima ratio. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „toto dovolání meritorně projednal, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2010 č. j. 6 To 271/2010-1408 a rozhodl, že se trestný čin nestal. Pokud dovolací soud dojde k názoru, že věc jest třeba znovu projednati, pak s odkazem na průběh událostí navrhl postup podle ust. 265k odst. 3 tr. ř. s tím, aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí jinému soudu.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolání je z valné většiny založeno na polemice s hodnocením skutkových zjištění, jak byly provedeny soudy obou stupňů. Vyjádřil přesvědčení, že nelze mít za to, že by obsahem podaného dovolání došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jedná se tedy dle jeho názoru o okolnosti, které svým obsahem odpovídají dovolatelem užitému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění však nelze spatřovat v té převážné části dovolání, v níž dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy a místo nich navrhuje vyhodnocení způsobem jemu příznivějším. Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nelze dle státního zástupce z podaného dovolání zjistit, v čem by měl být tento dovolací důvod dán. Podle státního zástupce lze tedy za právně relevantní považovat jen velmi malou část dovolání, v níž dovolatel dovodil, že jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným a že jej nelze podřadit ani pod žádnou skutkovou podstatu některého z trestných činů uvedených v trestním zákoně. V tomto směru však státní zástupce plně odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2010, č. j. 6 To 24/2010-1048, konkrétně na str. 5 - 9, se kterým se plně ztotožňuje s tím, že zmíněné rozhodnutí plně respektuje výsledky dokazování a bylo učiněno v intencích právního názoru Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1459/2008. Ze shora uvedených důvodů proto navrhl Nejvyššímu soudu, aby podané dovolání odmítl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž vyjádřil souhlas, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a ) nebo b) tr. ř., vyjádřil též souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže by bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku), a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolatel neuplatnil ani v tomto dovolání (stejně jako v dovolání předchozím) žádnou relevantní argumentaci, ač v jedné části deklaroval, že o tomto důvodu bude pojednáno níže, dovolací soud se přezkumem napadených rozhodnutí v tomto smyslu nezabýval, když zbývá dodat, že opět nebylo shledáno ani naplnění podmínek pro případnou aplikaci ustanovení §11 tr. ř. či §11a tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, což činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo že určitý výrok je neúplný. Ani v tomto případě však dovolatel neuplatnil žádné námitky, jež by bylo možné pod dané ustanovení podřadit, když v argumentaci, kterou k danému dovolacímu důvodu uvádí, nelze shledat, že by napadené rozhodnutí bylo neúplné či v něm chyběl nějaký výrok. Dovolatel tak de facto pouze namítl, že časový úsek, po který se měl trestné činnosti dopouštět, je vymezen nepřesně s ohledem na skutečnost, že dle jeho vlastních slov, tento stav ještě fakticky stále trvá, žádný soud se ani nevyjádřil v tom směru, že by již skončil. Takto vedená námitka však deklarovaný dovolací důvod nemůže naplnit.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem tak nemůže být uplatněna ta část námitek, jejímž prostřednictvím dovolatel předložil dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější verzi sutkového děje) a vlastní způsob hodnocení (ve věci provedených důkazů), přičemž takovéto námitky nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny pod žádným dalším (ze zákonem taxativně stanovených) dovolacích důvodů. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, proč uznaly dovolatele vinným výše uvedeným trestným činem a proč neuvěřily jeho obhajobě, když tak vycházely zejména z výpovědi nájemníků předmětných nemovitostí, z výpovědí dodavatelů označených služeb, z výpovědi starostky obce J. P., výpovědí samotného dovolatele a dále z celé řady listinných důkazů (výpis z katastru nemovitostí, výpis ze živnostenského rejstříku dovolatele, z dopisu dovolatele nájemníkům ze dne 26. 8. 2005 na č. l. 457, řady smluv na čištění odpadních vod, na dodávku vody z vodovodu, na odběr tepla a TUV a dalších). Stejně tak nemohou být právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatněny námitky procesního charakteru týkající se zahájení trestního stíhání (i když lze ve stručnosti uvést, že tato otázka byla již v průběhu trestního řízení několikrát řešena) či nahlížení do spisu, když dovolání je mimořádný opravný prostředek s taxativně vymezeným okruhem dovolacích důvodů, které slouží k odstranění závažných právních vad předchozího trestního řízení. V rámci dovolacího řízení se nelze ani úspěšně dovolávat (bez bližšího) neúplnosti provedeného dokazování či nesprávnosti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy.
Trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.
Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.
Zásadním pro posouzení otázky, zda v posuzovaném případě došlo ke spáchání trestného činu, je přitom posouzení, zda se jednalo skutečně o byty (jak tvrdí v napadených rozhodnutích soudy) nebo o soubory místností (jak tvrdí dovolatel), zda tak mohlo dojít k uzavření platných nájemních smluv a tedy (ve smyslu konstantní judikatury) mohli či nemohli být uživatelé takovýchto souborů nemovitostí „oprávněnými osobami“ ve smyslu §249a tr. zák. a zda tak došlo z formálního hlediska k naplnění dovolateli přisuzovaného trestného činu.
Touto otázkou, tedy otázkou posouzení platnosti nájemních smluv uzavřených mezi Pozemkovým fondem a jednotlivými nájemníky v předmětných domech, se ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1459/2008 ze dne 25. 2. 2009 obecné soudy zabývaly, jakožto otázkou předběžnou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., přičemž dospěly k závěru, že i nezkolaudovaná stavba může být objektem trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., a to zvlášť za situace, kdy stavba je chráněna před neoprávněným zásahem k bydlení.
K tomu lze uvést následující:
Dovolateli lze přisvědčit, že bytem se rozumí soubor místností a prostor pod společným uzavřením, který svým stavebně technickým i funkčním uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Rozhodný je přitom kolaudovaný stav, nikoli faktický způsob užívání (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §685. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 1788 s.; stejně tak Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1195 s.).
Současně je však třeba upozornit na §125 odst. 2 stavebního zákona (zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů), dříve §104 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož nejsou-li dochovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je stavebně technickým uspořádáním vybavena (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §685. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, 1788 s.; stejně tak Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1195 s.). Tento právní názor se objevuje konstantně i v judikatuře Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 915/2002 ze dne 27. 11. 2003, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 2082/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. 28 Cdo 1321/2005, podle kterého tato uvedená rozhodnutí odráží svízelnost nynějšího posuzování situace, která je podmíněna časově danými okolnostmi stavební a jiné praxe nedemokratického režimu v letech 1948 – 1989, který často nijak nelpěl na dodržování vlastních norem. Při úvaze o nárocích nových vlastníků vůči prostorám, jejichž někdejší ledabylá dokumentace založila dnešní nejistotu jejich dlouhodobých uživatelů, nelze od tohoto "historického“ aspektu bez dalšího abstrahovat.
Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dovolatel nabyl vlastnické právo k bytovým domům s tím, že bude dále respektovat stávající nájemní smlouvy a poskytovat nájemníkům služby (jako jejich dřívější majitel, Pozemkový fond ČR), čehož si musel být dovolatel vědom.
Dovolatel sice poukazoval na skutečnost, že údajné byty v jeho (označených) třech nemovitostech nebyly nikdy zkolaudovány, což mělo vyplývat i ze zprávy Městského úřadu v B., odboru výstavby a územního plánování (č. l. 941), podle které dovolatel teprve svým návrhem podaným dne 28. 1. 2008 zahájil kolaudační řízení ohledně bytových domů v obci V. (na základě přečíslování byly domy přečíslovány nově na – viz výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 6, 247). Nicméně jak vyplývá ze Sdělení odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu v B. (č. l. 1036), toto kolaudační řízení bylo dne 1. 8. 2008 podle §66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno, neboť návrh na kolaudaci se stal bezpředmětným. Následně dne 4. 8. 2008 vydal stavební úřad vyjádření, kterým ověřil zjednodušenou dokumentaci stavby bytového domu v obci V. u B. a potvrdil existenci stavby, stejné vyjádření bylo vydáno dne 14. 10. 2008 ohledně bytového domu v obci V. u B., přičemž tato vyjádření nahrazují těch kolaudačních rozhodnutí ke stavbám, která se nedochovala . V předmětné věci se skutečně nepodařilo dohledat žádné doklady týkající se stavby těchto bytových domů, přičemž však např. z Hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku z roku 1970 (č. l. 1042) je zřejmé, že obytné budovy … jsou vlastnictvím Okresního výstavbového bytového družstva při Státních statcích v B. a důvodem převodu je výstavba 24 bytových jednotek V. V kontextu s již uvedeným je namístě zdůraznit, že předmětné stavby byly postaveny v 70. letech minulého století za účelem bydlení a byly k tomuto účelu využívány po celou dobu své existence, když z jejich dispozičního řešení (bytové domy) je zřejmé, že k užívání za jiným účelem postaveny nebyly.
S ohledem na ustálenou judikaturu a na skutečnost, že si dovolatel byl vědom, že předmětné nemovitosti jsou užívány k bydlení a existují nájemní smlouvy, které se zavázal respektovat (když ostatně jeden z jeho prvních kroků po nabytí uvedených nemovitostí bylo zvýšení nájmu), lze tedy bezpochyby souhlasit s právním názorem obecných soudů, že předmětné nemovitosti jsou způsobilé být předmětem nájmu bytu a že uživatelé bytů v těchto bytových domech vlastněných dovolatelem jsou osobami oprávněnými ve smyslu §249a odst. 2 tr. zák.
Další část právně relevantně uplatněných námitek dovolatel směřoval proti posouzení, zda svým jednáním, když odmítl uzavřít smlouvy na služby spojené s nájmem předmětných nemovitostí, mohlo dojít k naplnění jemu přisuzovaného trestného činu. Zde je namístě uvést, že těmto námitkám lze přiznat určité opodstatnění.
Neoprávněným bráněním v užívání bytu se dle Komentáře k trestnímu zákonu (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 1463-1464 s.) rozumí jakýkoli neoprávněný zásah do práva oprávněné osoby, který jí znemožňuje nebo podstatně ztěžuje řádně a obvyklým způsobem byt užívat, tj. např. znemožňování vstupu do bytu výměnou zámku, zabraňování v přípravě pokrmů, v praní prádla apod. (R 8/1999). Za uvedené bránění v užívání je nutno dále považovat takové zásahy do užívacího práva nebo přímo do nemovitostí, které znemožňují nebo podstatně narušují výkon užívacího práva, jako jsou svévolné přerušení dodávky elektrického proudu nebo plynu, odstranění dveří, oken, probourání zdi, střechy stropů apod. V posuzovaném případě je zřejmé, že dovolatel sice neuzavřel ve skutkové větě označené smlouvy, avšak současně z provedeného dokazování vyplývá, že k uzavření takovýchto smluv na dodávku služeb udělil plné moci nájemníkům. Nejvyšší soud ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí vyjádřil právní názor, že s ohledem na výše uvedené bude muset být předmětem dokazování to, zda tyto plné moci byly způsobilé k tomu, aby k uzavření předmětných smluv mohlo dojít, případně v jakém časovém horizontu, neboť toto zjištění je klíčové pro posouzení, zda jednání dovolatele obsahuje skutečně trestně právní rozměr. Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že v případě neuzavření smlouvy o dodávce vody, kdy tuto ke dni 30. 6. 2005 vypověděl a plnou moc udělil až v únoru 2006, se bezpochyby jedná o pokus dovolateli přisuzovaného trestného činu, neboť je zřejmé, že pokud by nedošlo k okolnostem nezávislých na vůli dovolatele, voda by nájemníkům v tomto období být dodávána nemohla a jednalo by se tak skutečně o neoprávněné bránění v užívání bytu. Situace ohledně dodávek dalších služeb (označených ve skutkové větě napadeného rozhodnutí) však bude (zejména z hlediska konkrétních povinností dovolatele a stejně tak případného porušení práv nájemců v podobě užívání bytu) tak muset odvolací soud znovu posoudit, zejména i s přihlédnutím k platné judikatuře občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu a svým případným zjištěním (eventuálně) přizpůsobit skutkovou větu svého (přijatého) rozhodnutí. To vše i z hledisek obsažených v principu ultima ratio.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženou takovou vadou, že dovolacímu soudu v rámci řízení o podaném dovolání nezbylo než vyhovět dovolání obviněného a napadený rozsudek zrušit. Podle §265k odst. 1 tr. ř. proto zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednáno odvolání MVDr. F. Š., CSc., přičemž při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka