ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.92.2011.1
sp. zn. 3 Tz 92/2011 -12
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. R., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005, byl porušen zákon v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. R.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 T 12/2005 , byl obviněný J. R. odsouzen za trestný čin výtržnictví dle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. K odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání jako nedůvodné zamítl.
Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 6 T 12/2005, bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto tak, že obviněný J. R. vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 T 12/2005, a to ve věznici s dozorem. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010, byla stížnost obviněného J. R. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Následně rozhodl Okresní soud v Mostě (k návrhu obviněného) usnesením ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005, tak, že podle §284 tr. ř. vyhovuje návrhu odsouzeného J. R. a zcela ruší usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 6 T 12/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010 . Usnesení nabylo právní moci dne 24. 5. 2011.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R. stížnost pro porušení zákona, a to proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005.
Stěžovatel je toho názoru, že citovaným usnesením, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §134 odst. 2 a §277 tr. ř. ve prospěch obviněného J. R.
Ve stížnosti uvedl, že Okresní soud v Mostě odůvodnil své rozhodnutí o nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody tím, že obviněný spáchal ve zkušební době další trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 1 T 3/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 4 To 665/2009.
Dle názoru ministra spravedlnosti okresní soud zcela opomenul zkoumání podmínek pro povolení obnovy řízení ve smyslu §277 a násl. tr. ř., kdy zákon nepřipouští obnovu řízení proti rozhodnutí o tom, že odsouzený vykoná podmíněně odložený trest, ani proti kterémukoli jinému rozhodnutí ve vykonávacím řízení. Okruh rozhodnutí, ohledně nichž je obnova přípustná, nelze svévolně rozšiřovat, a už vůbec ne bez řádného odůvodnění takového postupu. Podle ustáleného názoru právní teorie i praxe je institut obnovy řízení určen k nápravě vad jen těch rozhodnutí, která jsou taxativně v zákoně uvedena. Návrh přesto podaný je tedy nutno zamítnout podle §283 písm. b) tr. ř. Koncepce obnovy řízení počítá s dvojím řízením: obnovovacím (judicium rescindens) a obnoveným (judicium rescissorium). V daném případě nebylo vlastně co obnovovat; jinými slovy, není možné bez dalšího vyhovět návrhu obviněného a zrušit napadené rozhodnutí, aniž by řízení pokračovalo, resp. aniž by bylo třeba ve věci učinit další rozhodnutí.
Případné použití analogie zákona ve prospěch obviněného není v tomto případě namístě, neboť znění zákona je jednoznačné a standardními metodami výkladu lze bez větších obtíží dospět k závěru, že právní norma implicitně vylučuje povolení obnovy řízení v jiných případech, resp. ve vztahu k jiným typům rozhodnutí, než která jsou v zákoně výslovně uvedena. Nejde zde o demonstrativní (otevřený) výčet rozhodnutí, nýbrž o výčet uzavřený, jehož rozsah je pro soud závazný. Z tohoto úhlu pohledu nese citované rozhodnutí znaky soudní libovůle a nemůže obstát.
Dále uvedl, že z lakonického odůvodnění předmětného rozhodnutí se podává, že rozsudek, kvůli kterému byl trest "přeměněn", byl "rozsudkem (správně usnesením) Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1010/2010, zrušen a věc byla přikázána k novému projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem “, přičemž do dnešního dne nebylo ve věci rozhodnuto. Okresní soud proto uzavřel, že pokud by mu tato skutečnost byla známa, "nemohlo by dojít k přeměně uvedeného trestu" , a proto bylo návrhu obviněného vyhověno.
Závěry Okresního soudu v Mostě neodpovídají skutečnému stavu věci v době rozhodování. Nejvyšší soud sice skutečně rozhodl shora popsaným způsobem, avšak Krajskému soudu v Ústí nad Labem vytkl toliko určitou procesní vadu, která je v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu blíže rozvedena. Krajský soud v Ústí nad Labem již o odvolání obviněného J. R. proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 1 T 3/2009, znovu rozhodl, když usnesením ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 4 To 665/2009, toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Bylo tak potvrzeno, že se odsouzený dne 3. 8. 2008 skutečně dopustil úmyslné trestné činnosti a oprávněně bylo konstatováno, že se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení neosvědčil. Okresní soud si tedy ani nezjistil všechny potřebné a zejména aktuální informace, z nichž by existence nového konečného rozhodnutí vyplývala, a tudíž nemohl návrh obviněného kvalifikovaně posoudit.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005, byl ve prospěch J. R. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §134 odst. 2 a §277 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve směru vytýkaném ministrem spravedlnosti.
Podle §277 tr. ř., skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v §48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
Podle odst. 2 obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v §308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je namístě v řízení pokračovat.
Podle odst. 3 obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v §308 odst. 3 tr. ř., se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu.
Podle odst. 4 obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v předchozích odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že policejní orgán, státní zástupce nebo soudce v původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný čin.
Pokud okresní soud rozhodl napadeným usnesením, sp. zn. 6 T 12/2005, o povolení obnovy řízení nerespektoval citovaná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §278 tr. ř.
Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněnému J. R. byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 T 12/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010, trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.
Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 6 T 12/2005, bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto tak, že obviněný J. R. vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen mu rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 T 12/2005, a to ve věznici s dozorem. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že důvodem nařízení výkonu trestu bylo zjištění, že obviněný J. R. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 1 T 3/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 4 To 665/2009, za trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Proti usnesení o nařízení výkonu trestu si obviněný J. R. podal stížnost a Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010, rozhodl tak, že podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Následně podal obviněný J. R. návrh na obnovu řízení s tím, že trestní řízení ve věci Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 1 T 3/2009, nebylo dosud pravomocně ukončeno neboť unesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1010/2010, bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 4 To 665/2009, zrušeno a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Mostě k žádosti obviněného rozhodl usnesením ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005, tak, že podle §284 tr. ř. vyhovuje návrhu odsouzeného a zcela ruší usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, č.j. 6 T 12/2005-130, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, č. j. 7 To 380/2010-136 . V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud mimo jiné uvedl, že zjistil, že rozsudek, kvůli kterému byl trest přeměněn, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR dne 31. 8. 2010 zrušen a věc byla přikázána k projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž do dnešního dne nebylo ve věci rozhodnuto.
Zde je třeba uvést, že okresní soud vůbec nezkoumal zda jsou v daném případě splněny podmínky ustanovení §277 a násl. tr. ř.
V §278 tr. ř. jsou stanoveny podmínky, za nichž lze obnovu řízení povolit a je nepochybné, že zákon nepřipouští obnovu řízení proti rozhodnutí o tom, že odsouzený vykoná podmíněně odložený trest, ani proti kterémukoli jinému rozhodnutí ve vykonávacím řízení. Okruh rozhodnutí, ohledně nichž je obnova řízení přípustná, nelze svévolně rozšiřovat. Podle ustáleného názoru právní teorie i praxe je institut obnovy řízení určen k nápravě vad jen těch rozhodnutí, která jsou taxativně v zákoně uvedena. Nejde zde o demonstrativní (otevřený) výčet rozhodnutí, nýbrž o výčet uzavřený, jehož rozsah je pro soud závazný. Návrh přesto podaný je proto nutno zamítnout podle §283 písm. b) tr. ř.
V dané trestní věci skončilo řízení rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 6 T 12/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010, a pouze pro toto řízení by přicházel v úvahu postup dle §278 odst. 1 tr. ř. Pro následná rozhodnutí ve vykonávacím řízení zákon s institutem obnovy řízení nepočítá. Usnesení Okresního soudu v Mostě, kterým k návrhu obviněného podle §284 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 6 T 12/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 7 To 380/2010, je proto nutno považovat za rozhodnutí nezákonné.
Nad rámec shora uvedeného je třeba konstatovat, že koncepce obnovy řízení počítá s dvojím řízením: obnovovacím (judicium rescindens) a obnoveným (judicium rescissorium). V daném případě nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o povolení obnovy řízení a už vůbec pro povolení obnovy řízení. Přitom není možné, tak jak to učinil okresní soud, bez dalšího vyhovět návrhu odsouzeného a zrušit napadené rozhodnutí, aniž by řízení pokračovalo, resp. aniž by bylo třeba ve věci učinit další rozhodnutí. Postup při povolení obnovy řízení je zákonem dán a je neměnný, tzn. nejprve proběhne obnovovací řízení a následně po zhodnocení zajištěných důkazů se rozhoduje o povolení obnovy řízení podle §278 tr. ř. Teprve pokud soud návrhu na povolení obnovy řízení vyhoví, rozhodne podle §284 tr. ř.
Dále je třeba uvést, že napadené rozhodnutí vychází i z nesprávných skutkových zjištění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudek, kvůli kterému byl trest přeměněn, byl rozsudkem (správně usnesením) Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2010 zrušen a věc byla přikázána k novému projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž do dnešního dne nebylo ve věci rozhodnuto. Okresní soud proto uzavřel, že pokud by mu tato skutečnost byla známa, nemohlo by dojít k přeměnění uvedeného trestu, a proto bylo návrhu odsouzeného vyhověno.
Uvedené okolnosti měly být předmětem dokazování v nařízeném veřejném zasedání, neboť okresní soud byl povinen podle §2 odst. 5 tr. ř. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění byla zjevně výsledkem neúplného hodnocení důkazů, když tyto nebyly podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnoceny způsobem předvídaným zákonem, tj. podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Pokud by okresní soud pracoval se spisovým materiálem musel by zjistit, že na č. l. 163 spisu má založeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Tdo 1010/2010, z něhož vyplývá, že důvodem pro zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 4 To 665/2009, bylo pouze procesní pochybení, kdy dle závěru Nejvyššího soudu došlo k porušení práva obviněného na projednání podaného odvolání v jeho přítomnosti a v konečném důsledku i zásahu do jeho ústavního práva obsaženého v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Na č. l. 165 spisu je založeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 4 To 665/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. R. proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 1 T 3/2009. V době rozhodování okresního soudu ( 29. 4. 2011 ) tak neexistoval důvod, o který okresní soud opíral svoje rozhodnutí dle §284 tr. ř., neboť obviněný J. R. byl pravomocně uznán vinným a odsouzen za trestné činy, jichž se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.
S ohledem na argumentaci výše uvedenou Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 6 T 12/2005, byl porušen zákon v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. R. Vzhledem k tomu, že zákonný postup upravený v ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. - tj. zrušit napadené nezákonné rozhodnutí - je možno aplikovat pouze v případě, dojde-li k porušení zákona v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud se ve svém rozsudku omezil pouze na tento tzv. akademický výrok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a