ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1039.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1039/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. P. , zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 209/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009, č. j. 62 Co 324/2009-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 6. 2009, č. j. 21 C 209/2007-48, zastavil řízení do částky 988.000,- Kč, uložil žalované zaplatit žalobci částku 124.000,- Kč, zamítl žalobu do částky 388.000,- Kč a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku, změnil výrok o náhradě nákladů před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení podal žalobce dovolání a navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu Nejvyšším soudem zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Dovolání směřuje výlučně do výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, a proto dovolání proti němu není podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).
Z toho důvodu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu