ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1317.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1317/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Josefem Suchým, advokátem se sídlem v Roudnici nad Labem, Vědomice 238, proti žalovaným 1) Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 2/830, a 2) obchodní společnosti MAFRA, a.s., IČO 45313351 se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 7/1289, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 8/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2008, č.j. 1 Co 96/2008-168, takto:
I. Dovolání žalobce směřující proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2008, č.j. 1 Co 96/2008-168, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, se zamítá; ve zbývající části se toto dovolání odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Heleny Chaloupkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 7/1289.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. července 2007, č.j. 34 C 8/2006-113, výrokem I. uložil druhé žalované zveřejnit v deníku Mladá fronta Dnes, a to minimálně v jeho severočeském vydání, omluvu následujícího znění: „ Omluva. Deník Mladá fronta Dnes zveřejnil ve svých článcích Holič žaluje krajské zastupitele ze dne 23.9.2005 a Politici změnili řád kvůli stížnosti holiče ze dne 22. 10. 2005 údajné vyjádření hejtmana ústeckého kraje Ing. Jiřího Šulce, z něhož vyplývá, že pan J. K. ml. z R. n. L. byl na zasedání krajského zastupitelstva Ústeckého kraje ´nepříčetný, vykřikoval, že jsme úřednickopolitičtí teroristé´ a že ´uklidnit ho museli až dva členové bezpečnostní agentury´. Tyto informace jsou nepravdivé. Za újmu, kterou jsme takto panu K.i způsobili, se mu omlouváme. MAFRA, a.s., vydavatel deníku Mladá fronta Dnes“. Ohledně navrhovaného dovětku: ..... a neoprávněně zasahují do práva pana K. na ochranu osobnosti “ za úvodními slovy „ Tyto informace jsou nepravdivé “ žalobu zamítl. Výrokem II. zamítl žalobu, aby druhý žalovaný zaplatil žalobci na náhradě nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) částku 300.000,- Kč. Výrokem III. zamítl žalobu proti prvnímu žalovanému, aby žalovaný zveřejnil v deníku Mladá fronta Dnes omluvu ve znění uvedeném ve výroku a současně zamítl žalobu, aby první žalovaný zaplatil na náhradě nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 o.z. částku 300.000,- Kč. Výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že články uveřejněnými v deníku Mladá fronta DNES dne 23. září 2005 s názvem „Holič žaluje krajské zastupitele“ a dne 22. října 2005 s názvem „Politici změnili řád kvůli stížnosti holiče“, bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce. Konkrétně šlo o nepravdivé údaje, že žalobce byl na zasedání krajského zastupitelstva Ústeckého kraje „nepříčetný, vykřikoval, že jsme úřednickopolitičtí teroristé“, a že „uklidnit ho museli až dva členové bezpečnostní agentury“. Věc posoudil podle ustanovení §11 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že údaje ohledně žalobcovy osoby tím, že byly publikovány v celostátním deníku, byly způsobilé snížit žalobcovu vážnost ve společnosti, přičemž soud z ničeho nezjistil, že by byly pravdivé. Žalobci se však nepodařilo prokázat, že difamující údaje pocházejí od prvního žalovaného a proto vůči němu žalobu zamítl. U druhé žalované uzavřel, že údaje otištěné v jí vydávaném periodiku se dotkly žalobcovy cti, přičemž zřejmě nešlo o pouhý citát výroků jiné osoby (prvního žalovaného). Muselo jít o údaj redakční, za jehož obsah a formu nese druhá žalovaná odpovědnost. Žalobci tak náleží vůči ní právo na odstranění zásahu do jeho osobnostních práv. Za vhodnou a dostačující formu soud přiznal žalobci omluvu ve znění uvedeném ve výroku. Konstatoval, že takto široce zveřejněná omluva žalobci je dostatečným odstraněním následků zásahu do jeho osobnostních práv a je i přeměřeným zadostiučiněním. Proto zamítl žalobcův požadavek na přiznání zadostiučinění v penězích.
K odvolání žalobce a druhé žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2008, č.j. 1 Co 96/2008-168, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované v napadeném vyhovujícím výroku týkajícím se omluvy tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a v části výroku týkajícím se náhrady nemajetkové újmy ji potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou před soudy obou stupňů. Výrokem II. ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezí žalobcem a prvním žalovaným.
Odvolací soud po opakování a doplnění důkazů, zejména výslechem svědka A. J., autora článku ze dne 23. září 2005, vyšel na rozdíl od soudu prvního stupně ze zjištění, že předmětné výroky pronesl Ing. J. Š., které pak autor článku uvedl v uvozovkách. Nejednalo se tedy o vlastní text druhé žalované, tedy o údaje redakční, ale o převzaté údaje, za které nenese druhá žalovaná odpovědnost. Proto žalobu proti ní v napadených výrocích zamítl a ve výrocích, týkajících se nepřiznání zadostiučinění v penězích, potvrdil.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobce dne 8. ledna 2009 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 23. ledna 2009 dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 17. února 2009. Dovolatel má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Domnívá se, že soud prvního stupně porušil ustanovení §118b o.s.ř., pokud provedl důkaz výslechem prvního žalovaného a založil na něm své rozhodnutí, když tento důkaz nebyl navržen žádným z účastníků v žalobě. Uvedené procesní pochybení soudu prvního stupně mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Pokud odvolací soud důkazy hodnotil jako celek a nevycházel pouze z výpovědi svědka A. J. (autora článku) vytržené z kontextu, musel přihlédnout i k uvedenému důkazu výslechem prvního žalovaného, který uvedl, že na 6. veřejném zasedání Zastupitelstva Ústeckého kraje nic z napadených citací v článcích nezaznělo. Přitom ve výsledku uvedený důkaz hodnotil jinak než soud prvního stupně. Proto i procesní pochybení odvolacího soudu mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle dovolatele odvolací soud dále porušil i ustanovení §213 o.s.ř., když nezopakoval důkaz výpovědí svědkyně R. F., když je nasnadě, že jej v celkovém kontextu vyhodnotil jinak než soud prvního stupně.
Žalobce se domnívá, že v řízení z výpovědi prvního žalovaného vyplynulo, že na veřejném zasedání zastupitelstva nezazněl žádný z výroků uvedených v článcích, zatímco druhý žalovaný svoje tvrzení, že šlo o výroky prvního žalovaného, ničím průkazným nepodložil. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřila druhá žalovaná. Uvedla, že podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu vychází z přesně zjištěného skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně a v souladu s ustanovením §213 o.s.ř., doplněným o dokazování provedeným soudem odvolacím. Proto navrhuje aby dovolání žalobce bylo odmítnuto a druhé žalované přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání.
Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky. V posuzovaném případě jsou dovoláním napadeny výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mají - z hlediska přípustnosti dovolání - odlišný režim. Žalobce dovoláním napadl jednak výrok, kterým odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl, a dále výrok, kterým potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud proto v uvedeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Jak již bylo uvedeno shora, dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v prvé řadě z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je zejména nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Pokud dovolatel vytýká provedení důkazu výslechem prvního žalovaného soudem prvního stupně, pak nelze pominout skutečnost, že provedení tohoto důkazu se neodrazilo v sumě skutkových zjištění, na nichž založil své rozhodnutí odvolací soud. Obdobně podkladem rozhodnutí odvolacího soudu nebyla výpověď svědkyně R. F.
Nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který žalobce uplatnil jako další dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Nejvyšší soud České republiky v posuzované věci ovšem neshledal, že by dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud pochybil při právním posouzení věci. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, správně použil ustanovení §11násl. občanského zákoníku, což ostatně ani odvolatel nezpochybňuje, přičemž tato ustanovení odpovídajícím způsobem vyložil.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování (třetí dovolací důvod uplatněný žalobcem), jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly, nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popř. procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková hodnocení a skutkový závěr soudu prvního stupně. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. lze tudíž napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé, že uvedeným požadavkům odpovídá.
Protože je tedy napadený rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem v tomto rozsahu zamítl.
V případě, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil v části, jíž byla žaloba zamítnuta, dovolací soud konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. (ostatně ani sám dovolatel, jak vyplývá z obsahu dovolání, žádné důvody, pro které by tento výrok měl mít zásadní právní význam neuvádí). Otázku výkladu ustanovení §11 a §13 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. 30 Cdo 179/2004). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a v případě uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). I v této části proto bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení druhé žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 12.500,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §16 odst. 2, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 12.800,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 15.360,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu