ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1478.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1478/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. N. a b) P. N. , zastoupených JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 7, proti žalované M. M. , zastoupené Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, Nám. Osvobození 28, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 199/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2009, č.j. 19 Co 42/2009-120, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. července 2008, č.j. 6 C 199/2007-80, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali „určení, že mají ve společném jmění manželů rodinný dům č.p. 299 T. na stavební parcele č. 517 – zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 517 – zastavěná plocha a nádvoří (,) a dále pozemkovou parcelu č. 1923/9 – ostatní plocha, jiná plocha, které jsou zapsány na LV číslo 569 pro obec a k.ú. T. u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí.“ (dále též „předmětné nemovitosti“), a dále rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že na straně žalobců nebyl důvod pro odstoupení od kupní smlouvy (na základě které žalobci převedli na žalovanou vlastnické právo k předmětným nemovitostem) ve smyslu §517 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle §219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále již „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a uplatňují v něm – jak je zřejmé z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatelé na základě jimi provedeného zhodnocení označených důkazů předkládají svou skutkovou verzi věci, kterou pak podrobují právnímu posouzení, jež se odlišuje od právního posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně). Navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila žalovaná. Uvedla, že dovolatelé od října 2006 bez právního důvodu užívají předmětné nemovitosti a že se v důsledku toho bezdůvodně obohatili nejméně již o částku 360.000,- Kč. Dovolatelé byli vyzváni k vyklizení těchto nemovitostí, které však nevyklidili a žalované dosud nepředali. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů tohoto řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté, co přihlédl k části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., dospěl k závěru, že v uvedené věci není dovolání dovolatelů přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) totiž vyplývá, že dovolatelé odvozují oproti odvolacímu soudu (ale také soudu prvního stupně) odlišný právní názor na rozsouzenou věc na základě předestřené skutkové verze, kterou pak (oproti soudům) jinak právně posuzují. Opomíjejí však, že dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže přezkoumávat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, in www.nsoud.cz ). Jestliže tedy nelze přezkoumávat správnost skutkového závěru, na jehož základě odvolací soud přistoupil k právnímu posouzení věci, a jestliže dovolateli druhý uplatněný dovolací důvod (spočívající v tvrzení o nesprávném právním posouzení věci) vychází toliko z odlišného skutkového závěru, než který posuzoval odvolací soud (ale i soud prvního stupně), je z uvedeného zřejmé, že z takto uplatněné skutkové a právní dovolací polemiky nelze přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. dovodit.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelů podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, když podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o. s. ř., podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě splněny nebyly. Je tomu tak z toho důvodu, že dovolací soud nepovažoval vyjádření žalované k podanému dovolání dovolatelů za účelně vynaložený náklad dovolacího řízení, neboť v tomto podání se žalovaná nevyjadřovala k uplatněné dovolací argumentaci, nýbrž k okolnostem, jež se týkaly tvrzeného užívání předmětných nemovitostí dovolateli a výše jejich bezdůvodného obohacení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu