ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.246.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 246/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. P. N. , zastoupeného Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 49/5, proti žalované obchodní společnosti Ringier Axel Springer CZ a.s. , IČO 40766713, se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1584/42, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kladská č. 5, o autorskoprávní ochranu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 175/2007 o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2010, č.j. 3 Co 117/2009-115, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. září 2010, č.j. 3 Co 117/2009-123, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze 6. května 2009, č. j. 32 C 175/2007-57, byla výrokem I. zamítnuta žaloba na určení, že žalovaná neoprávněně zasáhla do autorských práv žalobce tím, že v článku s názvem „Kolik vám ukousne banka“ uveřejněném v celostátním vydání deníku BLESK dne 20. září 2006 nepravdivě označila sebe jako spoluautora průzkumu a v rozporu se zákonem neuvedla, že autorem průzkumu a článků, které byly použity jako podklad pro zveřejněný článek žalované, je žalobce; výrokem II byla zamítnuta žaloba, podle které se žalované ukládá povinnost uveřejnit v celostátním vydání deníku „BLESK“ omluvu tohoto znění: V článku s názvem „Kolik vám ukousne banka“ uveřejněném v celostátním vydání deníku BLESK dne 20. září 2006 jsme nepravdivě informovali o autorovi průzkumů, které byly použity jako podklad pro náš uvedený článek. Tímto se omlouváme P. N., který průzkumy zpracoval, že jsme průzkumy použili pro svůj článek bez jeho vědomí“, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna do tří dnů od právní moci rozhodnutí uveřejnit na své náklady v celostátním vydání deníku BLESK část rozsudku v rozsahu výroku I, včetně uvedení jména žalobce. Výrokem IV. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci jako náhradu bezdůvodného obohacení žalované částku 210.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze, rozsudkem ze dne 20. července 2010, č.j. 3 Co 117/2009-115, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. září 2010, č.j. 3 Co 117/2009-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích ve věci samé podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“); změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle názoru odvolacího soudu se žalobci zejména nepodařilo prokázat jeho základní tvrzení, takže žaloba nemohla být (již z tohoto důvodu) opodstatněnou. Proto byla lichou i námitka žalobce, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť neprokázal-li žalobce základní skutkové tvrzení, nemohl být shledán důvodným žádný z jím uplatněných nároků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. listopadu 2010 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., tj. má za to řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za zásadní pokládá otázky „zda průzkum, resp. písemně vyjádřené výsledky průzkumu, jsou autorským dílem anebo databází, a tedy zda autorství průzkumu požívá ochrany dle autorskoprávních předpisů“ a „zda článek (uveřejněný na internetu), jehož součástí jsou tabulky, které jsou písemně vyjádřenými výsledky průzkumu, je autorským dílem, a tedy zda autorství článku požívá ochrany dle autorskoprávních předpisů.“. Připomíná též skutkové okolnosti případu. Dovolatel proto navrhuje aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je zásadně spjata s dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z obsahu dovolání se však nepodává, že by dovolatel namítal použití nesprávného právního předpisu nebo konkrétní nesprávnou aplikaci správné normy, přičemž základ úvah odvolacího soudu se pojí k míře a charakteru konkrétních skutkových zjištění. Pokud z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobce nemá na náhradu těchto nákladů právo, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2011
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu