ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3797.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3797/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce RNDr. J. P. , zastoupeného JUDr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, proti žalované RNDr. A. D. , zastoupené JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 3/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2008, č.j. 1 Co 85/2008-1022, takto:
I . Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Černohlávka, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. července 2007, č.j. 16 C 3/2003-961, ve znění usnesení ze dne 8. ledna 2008, č.j. 16 C 3/2003-990, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zdržet se šíření tvrzení uvedených v tomto výroku, výrokem II. uložil žalované zaslat žalobci omluvný dopis ve znění: „ Já, RNDr. A. D., tímto prohlašuji, že níže uvedená tvrzení, která jsem šířila o RNDr. J. P., jsou nepravdivá. RNDr. J. P. se za ně omlouvám. Jedná se o tvrzení, že RNDr. J. P. zabraňoval vyřízení mé žádosti v zahraničí“. Dále, aby omluvný dopis v tomto znění zaslala subjektům ve výroku označeným, aby žalobci a označeným subjektům zaslala omluvné dopisy za další nepravdivá obvinění, která vůči němu vznášela. Současně zamítl žalobu, že se má žalovaná omluvit i všem subjektům uvedených v tomto výroku. Výrokem III. žalované uložil zaslat omluvný dopis manželce, tchýni a bratru žalobce. Výrokem IV. zamítl žalobu, aby dopis osobám označeným ve výroku III. obsahoval omluvu k nim samotným a omluvu za některá její další tvrzení. Výrokem V. zamítl žalobu, aby se žalovaná omluvila žalobci a dalším subjektům za tam konkrétně uvedená tvrzení, výrokem VI. zamítl žalobu co do částky 50.000,- Kč. Výrokem VII. uložil žalované zaplatit žalobci 100.000,- Kč a výrokem VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. července 2008, č.j. 1 Co 85/2008-1022, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaslat omluvný dopis kromě žalobce i dalším subjektům, jinak ho v tomto výroku potvrdil v jím formulovaném znění. Odvolací soud také rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil v dalších napadených výrocích III. a VI. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že žalovaná svými nepravdivými tvrzeními obsaženými v e-mailech, které zasílala žalobci a dalším subjektům zasáhla do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením §11 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Za této situace je na místě přiznání omluvy za všechna nepravdivá tvrzení žalobci (nikoli již dalším subjektům), uložení povinnosti zaslat omluvný dopis manželce, tchýni a bratru žalobce. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny i předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 obč. zák. a výši této náhrady v částce 100.000,- Kč shledal jako přiměřenou. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalované dne 30. července 2008 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 30. září 2008 dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudům vytýká, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že předmětné e-maily rozesílala žalovaná, že žalobce neprokázal újmu spočívající v porušení jeho osobnostních práv a že soudy nepřihlédly k závažnému psychotickému onemocnění žalované, které je prokázáno znaleckými posudky a usnesením o nařízení ambulantního psychiatrického léčení, založenými ve spise. Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil žalobce, který navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání v této věci podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není subjektivně přípustné, když výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl částečně změněn tak, že žalovaná není povinna zasílat omluvný dopis dalším subjektům, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč.zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.listopadu 2000, sp. zn. 30 Cdo 2547/2000), přičemž odvolací soud toto rozhodnutí zbudoval na konkrétních skutkových zjištěních, na něž v rozhodnutí odkazuje. Pokud z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalobci náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč [srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, představována částkou 7.860,-Kč(§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu