ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4240.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4240/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. Z. Č. , zastoupeného Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, proti žalované L. K. , zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 45 , o neúčinnost darovací smlouvy , vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 37/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č.j. 31 Co 218/2008-324, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č.j. 31 Co 218/2008-324, se zrušuje a věc se vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Původní žalobce, Středočeská obchodní společnost Group, a.s., se domáhal určení, že darovací smlouva, uzavřená dne 2. května 2006 mezi Ing. J. K. a žalovanou jako obdarovanou, o převodu v žalobě specifikovaných nemovitostí, je vůči žalobci neúčinná.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 4. září 2007, č.j. 8 C 37/2007-118, určil, že předmětná smlouva je vůči původnímu žalobci neúčinná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil dle §42a občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a shledal, že shora uvedenou smlouvou bylo jednáním dlužníka zkráceno uspokojení pohledávky žalobce.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. V průběhu řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2008, č.j. 31 Co 218/2008-286, rozhodl ve smyslu §107a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že do řízení místo původního žalobce, Středočeské obchodní společnosti Group, a.s., vstupuje jako žalobce Ing. Z. Č., neboť bylo prokázáno, že původní žalobce uzavřel s Ing. Č. dne 2.července 2007 platnou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky.
Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 13. ledna 2009, č.j. 31 Co 218/2008-324, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil a rozhodl, že se žaloba zamítá. Odvolací soud považoval za nesporné, že původní žalobce měl za dlužníkem, Ing. J. K., na základě smlouvy o půjčce ze dne 20. prosince 2005 pohledávku ve výši 10.000.000,- Kč s 2% úrokem měsíčně od 20.12.2005 do zaplacení z titulu ručitelského závazku, a že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2.7.2007 je platná. Podle zjištění odvolacího soudu však tato smlouva není dosud účinná. Podle jejího článku VI. totiž nabývá účinnosti až dnem úplného zaplacení kupní ceny. Doklad o zaplacení úplaty ve výši 14.500.000,- Kč postupiteli však žalobce přes opakované výzvy odvolacího soudu nepředložil a tím skutečnost, že smlouva je účinná, nedoložil. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že na straně (nového) žalobce nebyla dána věcná aktivní legitimace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jeho důvod vyvozuje z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť řízení je podle něho postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za takovou vadu řízení považuje skutečnost, že odvolací soud zamítl jeho žalobu z důvodu, že neunesl důkazní břemeno k prokázání své aktivní legitimace ve sporu, aniž byl v souladu s ustanovením §118a odst. 1 o.s.ř. soudem poučen o možných následcích nepředložení dokladu o zaplacení úplaty za postoupenou pohledávku. Připomíná také, že soud pravomocně rozhodl o vstupu žalobce do řízení a v průběhu řízení s ním jako s účastníkem řízení jednal. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel byl odvolacím soudem řádně poučen, což vyplývá z protokolu o jednání, z opakovaných výzev soudu i z odůvodnění napadeného rozsudku. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud ČR dovolání zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů soudního řízení v plné výši.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.
O vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci se jedná zejména tehdy, jestliže
– při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, např. osoba, která měla být vyslechnuta jako svědek, byla slyšena jako účastník řízení, svědek nebyl o svých povinnostech řádně poučen, důkaz listinou byl proveden v rozporu s §129 odst. 1 apod.,
– nebylo postupováno v souladu s §120, např. nebyl proveden navržený důkaz, soud považoval tvrzení účastníků za shodná, ačkoliv tomu tak nebylo nebo nešlo o skutková tvrzení apod.,
– v rozporu s §120 nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy), nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno apod.,
– účastníkům nebyla poskytnuta před soudem prvního stupně poučení podle §118a o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti nebo navrhovat důkazy a náprava nebyla nebo nemohla být zjednána ani za odvolacího řízení, vše jen za předpokladu, že mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Drápal, Bureš a kol., Občanský soudní řád II., Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1918 – 1919).
Dovolatelem namítaná vada mající spočívat v tvrzené absenci poučení o následcích nesplnění výzev odvolacího soudu k předložení dokladu o zaplacení úplaty za postoupení pohledávky, která by v případě její existence naplňovala uplatněný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., je v jádru opodstatněná.
Jak vyplývá z obsahu spisu (a jak již bylo zmíněno), odvolací soud usnesením ze dne 14. října 2008, č.j. 31 Co 218/2008-286, rozhodl podle §107a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že do řízení místo původního žalobce, Středočeské obchodní společnosti Group, a.s., vstupuje jako žalobce Ing. Z. Č., neboť bylo prokázáno, že původní žalobce uzavřel s Ing. Č. dne 2. července 2007 platnou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí v této souvislosti uvádí, že „ však v řízení i přes výzvy a poučení soudu neprokázal, že by smlouva o postoupení pohledávky již byla účinná.“ Ze spisu však ve skutečnosti není jakkoliv seznatelné, že by takto do řízení nově vstoupivší žalobce byl jakkoliv soudem poučen ve smyslu ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. Přitom odvolací soud zcela zřejmě vychází z mylného předpokladu, že žalobce o předložení dokladu o zaplacení vyzýval opakovaně (formulace „... v řízení i přes výzvy ...neprokázal“), ač „nový“ žalobce Ing. Č. byl vyzván k předložení „potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávky“ pouze při odročovaném jednání, které bylo nařízeno na 18. listopadu 2008. Z protokolu o tomto jednání však nevyplývá nic, co by svědčilo o tom, že by byl býval tento žalobce soudem také příslušně poučen (především o tom, že má takto prokázat svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, když posouzení této otázky nakonec vedlo odvolací soud k zamítnutí žaloby). Předchozí výzvy soudu se pak nepochybně týkaly původního žalobce, neboť byly vydány ještě před rozhodnutím podle §107a o.s.ř. Podle dovolacího soudu přitom měl být žalobce Ing. Č. vyzván obecně k označení důkazu (resp. důkazů), jimiž by prokázal, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2. července 2007 nabyla účinnosti (v daném případě soud žalobce pouze vyzval k předložení potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávky). Přitom je nezbytné poukázat na to, že poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. je poskytnutím informace, že ustanovení hmotného práva, které hodlá soud při posuzování věci užít, vyžaduje ke své aplikaci skutkové zjištění a odpovídající tvrzení účastníka a důkazní návrhy. Soud musí účastníkovi rámcově sdělit, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a prokazovat. Soud musí projevit a zaprotokolovat svůj dotaz i poskytnuté poučení o následku mezery v tvrzení - např. o tom, že se účastník vystavuje nebezpečí zamítnutí žaloby. Soud může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle §118a odst. 3 o.s.ř. (analogicky srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 29 Odo 1069/2003, apod.).
Je tedy třeba uzavřít, že jestliže nebyly splněny předpoklady obsažené v §118a odst. 3 o.s.ř., odvolací soud neměl dosud dány podmínky pro to, aby mohl odůvodněně konstatovat, že žalobce v řízení neprokázal, že by smlouva o postoupení pohledávky již byla účinná, takže na jeho straně není dána věcná aktivní legitimace. Napadené rozhodnutí proto není možno hodnotit jako správné.
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) rozsudek odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení §243b odst. 2 a 3 o.s.ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu