ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4695.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4695/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. K. , zastoupeného Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Skrétova 25, proti žalované D. H. , o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 1255/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2010, č.j. 27 Co 62/2009-533, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Rakovníku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. října 2008, č.j. 4 C 1255/2003-384, určil, že žalovaná je „vlastníkem domu čp. 102 postaveném na stavební parcele č. 282, stavební parcely č. 282 o výměře 117 m2 a dále parcely č. 432/4 o výměře 133 m2, vše zapsané na Katastrálním úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, pro obec a katastrální území V. B. na listu vlastnictví č. 350 (dále též „předmětné nemovitosti“) “ (výrok I). Dále zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti (výrok II.) a navazujícími výroky (III. a IV.) rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaná (prodávající) uzavřela s žalobcem (kupujícím) smlouvu o převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, a že od této smlouvy po právu odstoupila. Odstoupením od smlouvy se tato smlouva od počátku zrušila, zanikly účinky převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem na žalobce a obnovilo se původní vlastnické právo žalované k tomuto nemovitému majetku. Z těchto důvodů soud prvního stupně určil, že žalovaná je vlastnicí předmětných nemovitostí, a na straně druhé jako nedůvodnou zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal, aby uvedené nemovitosti vyklidila.
K odvolání žalované Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2009, č.j. 30 Cdo 5037/2009-537, zrušil (předcházející) rozsudek Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 23. dubna 2009, č.j. 27 Co 62/2009-466, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud nevycházel zcela ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, aniž by v řízení prováděl jakékoli dokazování. Nezjednal si tak rovnocenný podklad pro zhodnocení těch důkazů, z nichž soud prvního stupně učinil skutková zjištění, jež byla pro jeho rozhodnutí určující.
Poté odvolací soud rozsudkem ze dne 17. června 2010, č.j. 27 Co 62/2009-553, ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku o nákladech řízení jej změnil způsobem vyplývajícím z prvního výrokového odstavce rozsudku, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud považoval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za úplná a správná, proto z nich při rozhodování vycházel. Ztotožnil se i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, tj. (ve stručnosti shrnuto z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) že žalovaná uzavřela předmětnou kupní smlouvu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, že od této smlouvy po právu odstoupila a že v důsledku učiněného odstoupení došlo ke zrušení smlouvy a k obnovení vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem. Na základě těchto skutečností proto soud prvního stupně správně určil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaná, a současně zamítl vyklizovací žalobu.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Dovolatel namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, polemizuje se skutkovými závěry, z nichž odvolací soud vycházel, a dospívá k závěru, že v daném případě žalovaná kupní smlouvu neuzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a že byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy ve smyslu §49 obč. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání dovolatele písemně nevyjádřila.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání dovolatele bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání v této věci není přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 téhož předpisu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu neřeší otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebylo ani shledáno, že by prostřednictvím tohoto rozhodnutí byl zaznamenán rozpor v judikatuře, a konečně nelze ani dovodit, že by s ohledem na skutkový stav, z nějž odvolací soud vycházel a kterým je dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání vázán (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.), měla být vyřešená právní otázka (posouzení stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavření převodní smlouvy žalovanou, jakož i odstoupení od této smlouvy žalovanou a právní důsledky spojené s tímto odstoupením) posouzena jinak, tedy, že by (v tomto případě) odvolací soud pochybil při právním posouzení skutkové stavu.
Pokud dovolatel zpochybňuje správnost odvolacím soudem zaujatého právně kvalifikačního závěru, činí tak s odkazem na svou skutkovou verzi případu, čímž fakticky nepřípustně uplatňuje také dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím ovšem přípustnost nenárokového dovolání posuzovat nelze.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. a §218 písm. c) téhož procesního předpisu odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci §146 odst. 2 (ať již podle věty první či druhé) o. s. ř. (vzhledem k tomu, že žalované žádné účelně vynaložené náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly) osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu