ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2860.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2860/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. P. zastoupeného JUDr. Karlem Zachem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, proti žalovaným 1) RNDr. V. Č., Ph.D. , 2) RNDr. M. Č., Ph.D. , oběma zastoupeným Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 17 a 3) Procházka borotínská s.r.o. , se sídlem v Borotíně 189, PSČ 391 35, identifikační číslo osoby 26079143, zastoupené JUDr. Pavlem Bredou, advokátem se sídlem v Táboře, Palackého 357, o 71 605,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8 C 201/2008, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. března 2010, č. j. 15 Co 167/2010-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 204 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Karla Zacha.
Odůvodnění:
Dovolání žalované 3) proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 3. prosince 2009, č. j. 8 C 201/2008-121, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 13. ledna 2010, č. j. 8 C 201/2008-134, v rozsahu, jímž bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobci 71 605,50 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) a ve vztahu mezi Českou republikou a žalovanou 3) (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou 3) (výrok II.), není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc, neboť v ní jde o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého ze vztahu mezi dvěma podnikateli [žalobcem a žalovanou 3)] při jejich podnikatelské činnosti (srov. §261 odst. 1 obchodního zákoníku), když při posuzování otázky, zda jde o obchodní závazkový vztah, je právně nerozhodné, zda je hmotněprávní úprava obsažena v obchodním zákoníku či občanském zákoníku, jak tomu je v případě úpravy bezdůvodného obohacení. Bylo-li proto dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 71 605,50 Kč s příslušenstvím, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003). Odvolací soud při poučování účastníků o možnosti podat dovolání proti jím vydanému rozhodnutí patrně přehlédl, že s ohledem na znění bodu 12 (části věty před středníkem) čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se s účinností od 1. července 2009 změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle něhož „dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů“, se dovolání (včetně posouzení otázky jeho přípustnosti) proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému dne 25. března 2010 projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1. a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná 3), jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 870 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 034 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. července 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu