ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3896.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3896/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Crocodille ČR, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 43001343, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, proti žalované Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o. , se sídlem v Modleticích, Lipová 72, PSČ 251 70, identifikační číslo osoby 18627226, zastoupené JUDr. Oto Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 2, V Tůních 3/1637, o 473 702 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 243/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2010, č. j. 2 Cmo 35/2010-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Roberta Vladyky.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek pro uznání Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 45 Cm 243/2009-26, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 473 702 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou otázku ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení by bylo možné považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, přičemž tak nečiní ani tím, vytýká-li odvolacímu soudu, že „se ztotožnil s procesním postupem soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, ačkoliv žaloba neobsahovala nutné náležitosti.“ K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nedospěl Nejvyšší soud ani prostřednictvím námitky dovolatelky, že nebyl splněn jeden z předpokladů pro vydání platebního rozkazu (a tudíž nebylo možno rozhodnout ani rozsudkem pro uznání podle §153a o. s. ř.), totiž že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní v žalobě (srov. §172 odst. 1 větu první o. s. ř.), neboť neshledal, že by odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s konstantní soudní judikaturou (srov. právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek či v rozsudku téhož soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007) .
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. prosince 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu