ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4831.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4831/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Bohemia Manscraft, spol. s r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Stejskala 113/2, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25 19 17 72, zastoupené JUDr. Ing. Zlatuší Němečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Šustova 1930, PSČ 148 00, proti žalované RICHMONT - CZ a. s. , se sídlem v Chrášťanech 50, PSČ 373 04, identifikační číslo osoby 26 04 50 10, zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 32/1, PSČ 370 01, o zaplacení částky 95.365,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 290/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2009, č. j. 22 Co 2232/2008-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2008, č. j. 16 C 290/2007-184, v odvoláním napadených výrocích, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 54.680,- Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši uvedených ve výroku a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Přípustnost dovolání dovolatelka opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázce, zda právní úkon, smlouva o dílo uzavřená mezi účastnícemi, nepochybně srozumitelně a vážně učiněný, jehož podstatou je dohoda stran o tom, že zhotovitel bude provádět dílo v provozovně objednatele a na stroji objednatele a objednatel bude zhotoviteli hradit cenu díla určenou podle výkonu zhotovitele, je úkonem simulovaným, a to i přesto, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by strany smlouvy měly v úmyslu uzavřít jiný závazkový vztah. Zdůrazňuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně jako agentura práce v období, kdy již bylo možné uzavřít „dohodu o agentuře práce“, o takovou dohodu se žalovanou usilovala. Soudu prvního stupně vytýká, že při výkladu pojmu „normohodina“ obsaženého ve smlouvě, nevycházel z výkladových pravidel a odvolací soud se bez jakéhokoli odůvodnění s jeho závěrem ztotožnil. Přitom soud prvního stupně „ignoroval všechny výkladové postupy a běžnou hospodářskou terminologii“ a vyložil pojem jako časovou jednotku bez ohledu na výkon, aniž by zohlednil, že z písemných podání žalobkyně včetně žaloby, je zřejmé, že jí byl tento pojem znám. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů „potvrdil“.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích, tedy i ve výroku o nákladech řízení. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný výklad smlouvy a posouzení práv a závazků z ní vyplývajících odvolacím soudem žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky byla uzavřena nikoli o smlouva o dílo, ale smlouva nepojmenovaná, Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem [ustanovením §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen („obch. zák.“)], neboť výklad obsahu smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními §35 odst. 2 občanského zákoníku a §266 obch. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4.150,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 4.450,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu