ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1375.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1375/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Podzimek a synové s. r. o. se sídlem v Třešti, Váňovská 528 (identifikační číslo 46978194), proti žalovaným 1) Ing. M. T. , a 2) Ing. M. T. , zastoupeným JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 17, o 73.900,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 412/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009, č.j. 62 Co 196/2009-402, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009, č.j. 62 Co 196/2009-402, se v měnícím výroku o věci samé co do 73.900,81 Kč s 10 % úroky z prodlení od 10. 7. 2001 do zaplacení a ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků a státu ruší a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud ve výroku uvedeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 30. 6. 2008, č.j. 9 C 412/2000-370 (ve znění opravného usnesení z 3. 2. 2009, č.j. 9 C 412/2000-390), kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu v části, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 771.525,10 Kč s 10 % úroky z prodlení od 10. 7. 2001 do zaplacení, a v rozsahu 296.128,35 Kč s 10 % úroky z prodlení od 10. 7. 2001 do zaplacení jej změnil tak, že žalovaným uložil povinnost tuto částku žalobci zaplatit; v návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o jejich povinnosti k náhradě nákladů, které platil stát. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, podle něhož účastníci uzavřeli 11. 9. 1998 smlouvu o zhotovení věci na zakázku (§644 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem byla výstavba domu na pozemku parc. č. 1178/4 v katastrálním území S.; dodatkem z 13. 1. 1999 se dohodli na tom, že dílo bude předáno do 15. 8. 1999. Dopisem z 6. 10. 1999 žalovaní (objednatelé) – před zhotovením díla – od smlouvy odstoupili (§642 odst. 1 obč. zák.). Žalobce (zhotovitel) má nárok na úhradu stavebních prací vykonaných do 6. 10. 1999, jejíž výši stanovil Ing. D. K. ve znaleckém posudku z 3. 8. 2004 celkovou částkou 4.313.363,89 Kč. Od této částky odvolací soud odečetl to, co žalovaní před zahájením řízení a v průběhu sporu zaplatili žalobci (237.623,- Kč), případně jeho subdodavateli (93.735,- Kč), a zohlednil pohledávku žalovaných za žalobcem z titulu vad díla (210.031,- Kč). Dluh žalovaných tedy představuje částku 388.951,19 Kč včetně „náhrady za DPH 19%, tedy 462.852,- Kč.“ Podle odvolacího soudu pochybil soud prvního stupně jen v tom, že z ceny stavebních prací (4.313.363,89 Kč) odečetl částky 172.000,- Kč a 65.623,- Kč dvakrát. Nad rámec 166.723,65 Kč (s příslušenstvím), které byly již žalobci (odvoláním nenapadeným) výrokem rozsudku soudu prvního stupně pravomocně přiznány, jsou tedy žalovaní povinni zaplatit žalobci ještě 296.128,35 Kč (s příslušenstvím).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, které – podle obsahu – směřuje proti měnícímu výroku, a to v rozsahu 73.900,81 Kč (s příslušenstvím). Namítají, že částka 388.951,19 Kč, k níž dospěl odvolací soud „po zápočtu dílčích pohledávek žalovaných za žalobcem,“ neměla být navýšena o 19 % daň z přidané hodnoty, neboť „všechny závazky žalovaných uvedené v rozsudku odvolacího soudu jsou částky včetně DPH.“ Pokud by odvolací soud pohledávku žalobce 388.951,19 Kč nezvýšil znovu o daň z přidané hodnoty, dospěl by k tomu, že dluh žalovaných činí 222.227,54 Kč.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – je důvodné.
Námitkou, že odvolací soud k částce 388.951,19 Kč připočítal daň z přidané hodnoty, přestože cena žalobcem provedených prací do odstoupení od smlouvy o dílo byla vyčíslena již s touto daní, uplatnili žalovaní dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (právní závěr, že cena za práce vykonané zhotovitelem do odstoupení od smlouvy o zhotovení věci na zakázku je zdanitelným plněním a tudíž předmětem daně ve smyslu §2 odst. 1 písm. b/, odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nebyl dovoláním zpochybněn).
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000).
Z obsahu spisu vyplývá, že soudy obou stupňů vyšly ze znaleckého posudku z 3. 8. 2004, ve kterém znalec Ing. D. K. stanovil „cenu stavebních prací, materiálu a stavby“ částkou 4.313.363,89 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Po částečném splnění dluhu a po započítání vzájemné pohledávky za žalobcem zůstává tak k úhradě – vyjma toho, co již bylo žalobci pravomocně přiznáno rozsudkem soudu prvního stupně (166.723,65 Kč) – částka 222.227,54 Kč.
Lze uzavřít, že skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalovaným podařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadené části měnícího výroku věci samé i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. září 2011
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu