ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1829.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1829/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. P. H. a b) K. H., zastoupených Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Jihlava, Žižkova 13, proti žalované AXIDA s. r. o. se sídlem Brno, Panská 391/12, zastoupené JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Brno, Zelný trh 12, o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 35/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 16 Co 463/2006-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 3.840,- Kč k rukám Mgr. Jana Valihracha, advokáta se sídlem Jihlava, Žižkova 13.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 16 Co 463/2006-132, kterým Krajský soud v Brně potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 29. června 2006, č. j. 11 C 35/2005-95, jímž Okresní soud Brno-venkov uložil žalované povinnost uzavřít se žalobci kupní smlouvu blíže specifikovaného znění, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. namítla, že žalobcům podle §50a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), nepřísluší právo domáhat se uložení povinnosti uzavřít smlouvu, nýbrž pouze právo domáhat se nahrazení prohlášení vůle. Takto vymezená otázka však není otázkou zásadního právního významu, neboť dovolací soud ji již vyřešil, v praxi nečiní žádné výkladové těžkosti a odvolací soud se od ustálené judikatury neodchýlil (srovnej např. rozsudek ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 553/2006, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že účastník smlouvy o smlouvě budoucí se může domáhat po druhém účastníku této smlouvy splnění smluvního závazku žalobou na plnění podle §80 písm. b/ o. s. ř. s žalobním petitem požadujícím jak uložení povinnosti uzavřít smlouvu, tak nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu, neboť jde o obsahově totožné prostředky k dosažení stejného cíle).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá ani námitka žalované proti závěru, že její závazek uzavřít kupní smlouvu vyplývající z uzavřené smlouvy o budoucí kupní smlouvě nezanikl ve smyslu §50a odst. 3 obč. zák. Žalovaná totiž správnost tohoto závěru zpochybňuje výlučně na základě vlastní skutkové verze, která je odlišná od skutkového stavu věci, na jehož podkladě odvolací soud založil zpochybňovaný právní závěr. Na rozdíl od odvolacího soudu, který vyšel ze skutkového zjištění, že ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní byla zvlášť sjednána úhrada za vybudování tzv. koncových zařízení na inženýrských sítích (nad rámec kupní ceny), žalovaná tvrdí, že její povinnost vybudovat tato koncová zařízení pro potřebu kolaudace sítí k pozemku nebyla do smlouvy začleněna a uzavřením kupní smlouvy byla zbavena vlastnických práv ke koncovým zařízením bez náhrady. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného v dohodě, je však otázkou skutkovou, nikoliv právní. Činí-li soud z obsahu smlouvy (dohody), a to i za pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Ve skutečnosti tedy žalovaná uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Rovněž námitka žalované, že až po uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní se dozvěděla o tom, že na pozemcích sousedících s převáděným pozemkem byla v minulosti skládka, která nebyla dostatečně rekultivována, na což měla správně žalobce ve smlouvě upozornit, jíž argumentovala proti závěru dovozujícímu, že její závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí nezanikl, je z hlediska §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. irelevantní, neboť provedenými důkazy nebyla tato tvrzená skutečnost prokázána. Žalovaná přehlíží, že skutkový stav, na němž je založeno právní posouzení věci odvolacím soudem, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.600,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. e/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 640,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné usnesení, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu