ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1929.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1929/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. R. H., zastoupeného JUDr. Janem Pöslem, advokátem se sídlem Praha 1, Tržiště 369/7, proti žalovanému Ing. P. H., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem Praha 1, Jakubská 2, o zaplacení částky 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod. sp. zn. 13 C 127/ 2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2010, č. j. 35 Co 353/2009-83, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 350.000,- Kč (s příslušenstvím) s odůvodněním, že mu tuto částku dne 15. 3. 2006 půjčil s tím, že se jí žalovaný zavázal vrátit v nejzazší lhůtě 2 x 30 dnů ode dne půjčení spolu s úroky z prodlení ve výši 25 % denně. Svůj závazek však dosud nesplnil.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 10. listopadu 2008, č. j. 13 C 127/2007-47, zastavil řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 350.000,- Kč za každý započatý týden od 14. 6. 2004 do 14. 5. 2006, od data 15. 5. 2006 do zaplacení ve výši převyšující úrokovou míru 7 % ročně (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 350.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně od data 16. 5. 2006 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 350.000,- Kč za den 15. 5. 2006 zamítl (výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žalobci se podařilo prokázat, že žalovanému půjčil dne 15. 3. 2006 částku 350.000,- Kč, kterou se mu žalovaný zavázal ve sjednané lhůtě 60 dnů vrátit s tím, že po uplynutí této lhůty bude půjčka úročena 25 % ročně za každý započatý týden prodlení. Soud prvního stupně neuvěřil žalovanému, že žalobci půjčenou částku vrátil před svědkem J. Č. a že žalobce poté před nimi roztrhal originál exempláře smlouvy o půjčce, neboť žalobce tuto listinu předložil k důkazům. Navrhovaný výslech svědka J. Č. považoval za nadbytečný. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci v souladu s §657 a §658 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), uzavřeli písemnou smlouvu o půjčce, z níž žalobce svůj závazek poskytnout žalovanému sjednané plnění splnil. Závazek žalovaného z této smlouvy vrátit žalobci půjčený finanční obnos však splněním nezanikl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. ledna 2010, č. j. 35 Co 353/2009-83, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 350.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, odvolání proti výroku o zastavení řízení odmítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování výslechem svědka J. Č., který potvrdil skutkovou verzi žalovaného, dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně ke skutkovému závěru, že žalovaný půjčenou částku žalobci vrátil. Svědek byl osobně přítomen jednání účastníků a věrohodným způsobem popsal okolnosti, za nichž žalovaný částku 350.000,- Kč žalobci vrátil. Uvěřil žalovanému, že není vyloučeno, že žalobce místo originálu smlouvy o půjčce zničil její věrnou kopii obdobné té, kterou žalobce založil do spisu. Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že povinnost žalovaného ze smlouvy o půjčce zanikla jejím splněním (§559 odst. 1 obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož důvodnost dovozuje z §241a odst. 3 o. s. ř. Konkrétně namítá, že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného zjištění, že mu žalovaný dluh z půjčky vrátil. Je přesvědčen, že pro takový závěr není ve spise dostatek spolehlivých podkladů. Zdůrazňuje, že předložením originálu smlouvy vyvrátil tvrzení žalovaného, že tuto listinu při vrácení půjčky zničil. Odvolacímu soudu vytýká, že vyšel zjednodušeně jen z výpovědi svědka Č. Po rekapitulaci výpovědi žalovaného učiněné v rámci podání vysvětlení na Obvodním ředitelství kriminální policie a vyšetřování dne 13. 6. 2007 i nadále setrvává na své skutkové verzi, že mu žalovaný půjčenou částku nevrátil. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání důvodné.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce uvedené vady v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
Námitkou směřující proti správnosti skutkového zjištění, že mu žalovaný vrátil půjčenou částku 350.000,- Kč, žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V posuzované věci pro právní závěr, zda povinnost žalovaného vyplývající ze smlouvy o půjčce zanikla splněním (§559 odst. 1 obč. zák.), bylo podstatné zjištění, zda žalovaný žalobci půjčenou částku vrátil. Odvolací soud zjištění, že žalovaný půjčených 350.000,- Kč vrátil žalobci ve sjednané lhůtě, čerpal především z výpovědi svědka J. Č., který byl osobně přítomen předání dlužné částky žalovaným žalobci. Výpověď svědka, která podporuje skutkovou verzi žalovaného, vyhodnotil jako věrohodnou. Důkazní sílu tohoto důkazu neoslabilo ani to, že žalobce předložením originálu smlouvy o půjčce vyvrátil tvrzení žalovaného, že ji po vrácení dlužné částky zničil. Okolnost, že žalobce předložil v průběhu řízení zdařilou kopii smlouvy o půjčce, přivedla totiž odvolací soud k úvaze, že není vyloučena možnost, že žalobce místo originálu smlouvy o půjčce zničil před žalovaným a svědkem Č. její další kopii. Tato dedukce neodporuje zásadám logiky.
Žalobcem zpochybňovaný skutkový závěr odvolacího soudu má tudíž oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor.
Protože se žalobci nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241 a odst. 3 o. s. ř. zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud jeho dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). K důkazům, které žalobce předložil v průběhu dovolacího řízení, nemohl dovolací soud přihlížet (§241a odst. 4 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci nárok (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. listopadu 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu