ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2183.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2183/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti žalovaným 1) F. D. a 2) M. D. , o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 72/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2008, č. j. 15 Co 317/2006-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. června 2006, č. j. 10 C 72/2006-43, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 120.000,- Kč za dobu od 26. 4. 2000 do 16. 6. 2006 a 10% úroku z prodlení z částky 50.000,- Kč za dobu od 27. 6. 2006 do 12. 2. 2008 a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovoláním vymezenou otázku aplikace §3 odst. 1 obč. zák. vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle kterého lze pro rozpor s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák. odepřít ochranu výkonu práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů; uvedeným rozhodnutím byla usměrněna dosud nejednotná soudní praxe a bylo vysvětleno, že neupravuje-li citovaná vyhláška coby speciální předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem uvedených v §34 odst. 10 vyhlášky - podmínky vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně, není aplikace §3 odst. 1 obč. zák., coby obecného předpisu v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu, vyloučena (uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky, a to smluv o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do družstev pracovníkům organizací podle §12 a §20 vyhlášky č. 136/1985 Sb.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu