ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2517.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2517/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. V., DiS , zastoupeného JUDr. Zuzanou Hudečkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, proti žalované H. C. , o zaplacení 40.370,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 276/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. února 2009, č. j. 20 Co 490/2008-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 4. února 2009, č. j. 20 Co 490/2008-86, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. června 2008, č. j. 6 C 276/2007-47, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 40.370,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalobce sice v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., z obsahu jeho dovolacích námitek však vyplývá, že žádný právní závěr odvolacího soudu ve skutečnosti nenapadá.
Výtky, že soud prvního stupně měl rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná se po výzvě podle §114b o. s. ř. kvalifikovaně nevyjádřila, že odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů jsou nedostatečná, a že se soudy nevypořádaly s jeho tvrzeními a námitkami, které uvedl během řízení, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlížet nemůže, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Ani námitky naplňující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., že odvolací soud ani soud prvního stupně nehodnotil důkazy ve smyslu §132 o. s. ř., a že nepřihlédl k tomu, že žalovaná půjčku od H. Š. převzala a také půjčku zpočátku splácela, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004 a SJ 130/2006).
Protože žalobce neotevřel k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, dovolací soud jeho dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v tomto řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu