ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2907.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2907/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně GR-CHEMIE s. r. o . se sídlem Teplice, U Pivovaru 783, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem Teplice, Dubská 390/4, proti žalovanému JUDr. V. B., o zaplacení částky 366.188,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 487/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 62 Co 67/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 62 Co 67/2008-70, kterým byl potvrzen rozsudek pro uznání ze dne 25. května 2007, č. j. 11 C 487/2006-11, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 366.188,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný sice v dovolání zpochybňuje právní závěr, že byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 a §114b odst. 5 o. s. ř., avšak činí tak výlučně prostřednictvím výhrady ke skutkovému závěru odvolacího soudu, že neprokázal existenci natolik vážného důvodu, který mu neumožnil ani to, aby soudu ve lhůtě 30 dnů k podání vyjádření podle §114b odst. 1 o. s. ř. (která mu běžela od 8. 3. 2007) sdělil, že u něj nastal takový vážný důvod, který mu brání podat včasné vyjádření. Jelikož touto námitkou žalovaný primárně brojí proti skutkovému zjištění, na němž odvolací soud teprve založil právní posouzení věci, uplatnil tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Pro závěr, zda má rozsudek odvolacího soudu zásadní právní význam jsou irelevantní i další blíže neodůvodněné námitky žalovaného, že „z postupu odvolacího soudu je zřejmá arogance moci a nerespektování práva na ochranu zdraví zaručené Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod“; rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej R 21/2006) i Ústavního soudu (srovnej usnesení ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06, publikované v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 175/2007) je zajedno v tom, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření.
Dovolací soud dovolání žalovaného pro jeho nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu