ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4489.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4489/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. M. N. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Skákalem, advokátem se sídlem Semily, Nádražní 24, proti žalované A. P. , zastoupené Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem se sídlem Praha 1, Konviktská 12, o zaplacení částky 21.688,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 64/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2008, č. j. 24 Co 503/2007-74, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2008, č. j. 24 Co 503/2007-74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 42.840,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o smluvní odměnu za právní službu, kterou poskytl žalované na základě smlouvy uzavřené dne 27. 1. 2005.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 15. srpna 2007, č. j. 8 C 64/2007-51, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 21.152,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), žalobu o zaplacení 21.688,- Kč s úroky z prodlení z částky 42.840,- Kč od 10. 11. 2005 do 18. 11. 2005 a z částky 21.152,- Kč od 19. 11. 2005 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalovaná vyhledala dne 27. 1. 2005 žalobce v jeho advokátní kanceláři a požádala jej, aby ji zastupoval ve věci uplatnění jejího nároku na výživné proti rodičům. Žalobce při schůzce vlastnoručně zapisoval údaje týkající se identifikace žalované, jejích rodičů a předmětu právní pomoci do předtištěných rubrik na první straně listiny označené jako smlouva příkazní a o právní pomoci. První strana listiny obsahovala též předtištěnou rubriku s uvedením několika forem odměny advokáta; byla zde i pasáž s textem, že v případě úspěchu klienta ve sporu náleží advokátovi odměna podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přičemž tuto část textu žalobce nevyplnil. Na druhé straně listiny žalobce činil rukou poznámky týkající se sporu. Tuto stranu ručně psaného textu poté předložil žalované k podpisu a ta, aniž listinu otočila na první stranu a seznámila se se zde obsaženým textem, listinu na její druhé straně podepsala s úmyslem potvrdit správnost údajů uvedených na této straně. Listina, kterou žalobce nepodepsal, byla vyhotovena pouze v jednom exempláři a žalovaná jej neobdržela. Žalobce žalovanou zastupoval v řízení ve věci výživného vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 223/2005. Rozsudkem ze dne 13. 9. 2005 bylo žalobě zcela vyhověno a soud každému z rodičů žalované uložil zaplatit k rukám žalobce na nákladech řízení částku 21.018,50 Kč. Před tím, než rozsudek nabyl právní moci, vzala žalovaná žalobu zpět. Usnesením ze dne 31. 1. 2006, č. j. 5 C 223/2005-57, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2006, byl rozsudek zrušen, řízení bylo zastaveno a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Dne 26. 10. 2005 vyúčtoval žalobce žalované na odměně a výlohách celkem 42.840,- Kč včetně DPH. Žalovaná na výzvu žalobce odmítla vyúčtovanou částku zaplatit. Na písemnou urgenci, v níž se žalobce dovolává smlouvy, reagovala sdělením, že s ním žádnou smlouvu neuzavřela a vyzvala ho k jejímu předložení. Protože žalovaná ani po zaslání smlouvy nesouhlasila s tím, že si účastníci dohodli smluvní odměnu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., a tvrdila, že nebyla s textem na první straně listiny seznámena, soud prvního stupně vyzval žalobce podle §118a odst. 3 o. s. ř., aby označil další důkazy k prokázání svého tvrzení, že s žalovanou uzavřel dohodu o smluvní odměně, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce další důkazy k prokázání svého tvrzení neoznačil. Soud prvního stupně po zhodnocení listiny ze dne 27. 1. 2005 a s přihlédnutím ke konzistentnosti přednesů žalované ve věci, které shledal v souladu s obsahem korespondence účastníků, dospěl ke skutkovému závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že se s žalovanou dohodli na smluvní odměně, a uvěřil skutkové verzi žalované.
Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ústně dohodu o poskytnutí právních služeb podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Jelikož nebylo prokázáno, že se dohodli na smluvní odměně, přísluší žalobci za poskytnuté právní služby mimosmluvní odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen „advokátní tarif“, kterou vyčíslil celkovou částkou 21.152,25 Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. června 2008, č. j. 24 Co 503/2007-74, rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném výroku II a toliko v části o zamítnutí žaloby o zaplacení 21.688,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 11. 2005 do zaplacení“ změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku dalších 21.688,- Kč s úrokem z prodlení 8,75 % od 19. 11. 2005 do 31. 12. 2005, s úrokem z prodlení 9 % od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, s úrokem z prodlení 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, s úrokem z prodlení 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, a počínaje od 1. 1. 2008 do zaplacení s úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení žalované odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky, platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli při jednání dne 27. 1. 2005 ústně smlouvu o poskytování právních služeb. Neztotožnil se však s tím, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal tvrzení, že se s žalovanou dohodli na smluvní odměně v případě jejího úspěchu ve sporu. Po zopakování důkazu listinou ze dne 27. 1. 2005 dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně ke skutkovému závěru, že účastníci si dohodli smluvní odměnu „ve výši podle vyhlášky č. 484/2000 Sb“. Listinu ze dne 27. 1. 2005 označenou jako smlouva příkazní a o právní pomoci neposoudil sice jako písemně uzavřenou smlouvu, ale vyhodnotil ji jako „dobovou listinu, která byla při jednání pořízena“, prokazující tvrzení žalobce, že žalovaná s ním smlouvu o poskytnutí právní pomoci uzavřela, podepsala plnou moc a zavázala se mu zaplatit odměnu za zastupování, hotové výdaje a související náklady. Žalovaná tuto listinu podepsala na její druhé straně a obsah listiny svědčí o tom, že si musela být vědoma toho, že předmětem jednání je uzavření smlouvy o právní pomoci, jejíž součástí je též ujednání, že v případě úspěchu ve sporu náleží advokátovi odměna nejméně ve výši přisouzené podle vyhl. č. 484/2000 Sb. S přihlédnutím k středoškolskému vzdělání žalované a její vědomosti o tom, že služba advokáta je úplatná, neuvěřil skutkové verzi žalované, že nevěděla, že uzavírá se žalobcem smlouvu o právním zastoupení a o odměně advokáta. Za nepravděpodobnou považoval situaci, kdy by se žalovaná vzhledem ke svým sociálním poměrům nezajímala o výši odměny advokáta. Oproti soudu prvního stupně považoval skutková tvrzení žalované za důkazně nepodložená a nevěrohodná. Konstatoval, že soud prvního stupně přesunul důkazní břemeno na žalobce nedůvodně, neboť bylo na žalované, aby „nabídla nepřímé důkazy, které by vyvrátily to, co je uvedeno na listině ze dne 27. 1. 2005“, a z nichž by bylo možné dovodit, že si nebyla vědoma skutečnosti, že podpisem druhé strany listiny uzavírá smlouvu o právní pomoci s dohodou o smluvní odměně, která v případě úspěchu ve sporu žalobci náleží. Uzavřel, že žalovaná ve sporu, v němž ji žalobce zastupoval, byla úspěšná, a žalobci proto vzniklo právo na smluvní odměnu. Za irelevantní z hlediska práva žalobce na smluvenou odměnu shledal okolnost, že řízení o určení výživného bylo zastaveno, neboť se tak stalo pouze v důsledku procesního úkonu žalované, která se tím nemůže zbavit svých závazků vůči žalobci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se žalobcem uzavřela ústní dohodu o smluvní odměně. Namítá, že odvolací soud posoudil otázku rozložení důkazního břemene nesprávně, když na jedné straně dospěl k závěru, že listina ze dne 27. 1. 2005 není písemně uzavřenou smlouvou, a na druhé straně konstatoval, že bylo na ní aby nabídla nepřímé důkazy, které by vyvrátily správnost obsahu listiny. V této souvislosti upozorňuje na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1031/96 a odbornou literaturu, v nichž je zastáván názor, že k tomu, aby důkazní břemeno stíhalo účastníka, který soukromou listinu k důkazu předloží, postačuje formální popření její správnosti druhým účastníkem. Není tudíž možné požadovat po ní, aby dokazovala negativní skutečnost, tedy že se s žalobcem na smluvní odměně nedohodla. Odvolacímu soudu vytýká, že učinil skutkový závěr o uzavření dohody o smluvní odměně na základě listiny ze dne 27. 1. 2005. I nadále tvrdí, že si nebyla vědoma toho, že „podpisem pod rukou psanými nečitelnými poznámkami žalobce uzavírá nějakou dohodu o smluvní odměně.“ Věrohodnosti jejího tvrzení nasvědčuje i to, že žalobce listinu nepodepsal. Naopak za nevěrohodné považuje tvrzení žalobce, že provedl během jednání výpočet smluvní odměny, a zdůrazňuje, že na listině ze dne 27. 1. 2005 zůstaly kolonky pro výpočet odměny nevyplněné. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že bylo nadbytečné zabývat se platností právního úkonu ze dne 27. 1. 2005 z hlediska §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud pochybil i tím, že neaplikoval interpretační pravidlo podle §55 odst. 3 obč. zák. Výhradu má i k závěru odvolacího soudu o vzniku práva na odměnu, neboť (podle verze žalobce) právo na odměnu ve výši přisouzené podle vyhl. č. 484/2000 Sb. bylo vázáno na úspěch ve sporu. Ona úspěch ve sporu neměla a na nákladech řízení jí nic přisouzeno nebylo. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.) proto napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalovaná žádnou z těchto vad nenamítá a jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalovaná po obsahové stránce vymezila.
Námitka žalované proti závěru, že se s žalobcem ústně dohodla na smluvní odměně, vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné zjištění, zda žalovaná se žalobcem uzavřela dohodu o smluvní odměně za poskytování právních služeb (§1 odst. 1 advokátního tarifu). Odvolací soud právní závěr o opodstatněnosti požadavku žalobce na úhradu částky 42.840,- Kč (s příslušenstvím) založil na skutkovém závěru, že se účastníci dne 27. 1. 2005 ústně dohodli v případě úspěchu žalované ve sporu na smluvní odměně ve výši stanovené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Listině ze dne 27. 1. 2005, která byla vyhotovena při uzavírání ústní smlouvy žalobcem a byla podepsána žalovanou, přisoudil vysokou vypovídací hodnotu, která jako dobový dokument prokazuje pravdivost tvrzení žalobce a naopak vyvrací obranu žalované, že s textem listiny na první straně nebyla seznámena a že druhou stranu listiny podepisovala jen s úmyslem potvrdit obsahovou správnost poznámek žalobce, a nikoli s vědomím, že tím uzavírá se žalobcem smlouvu o poskytování právních služeb včetně dohody o smluvní odměně. Oproti závěru soudu prvního stupně skutkové verzi žalované neuvěřil s tím, že je nevěrohodná a důkazně nepodložená.
Skutkový závěr odvolacího soudu, že tvrzení žalobce ohledně uzavření dohody o smluvní odměně je prokazováno listinou ze dne 27. 1. 2005, nemá oporu v tomto provedeném důkazu. Z této listiny označené jako smlouva příkazní a o právní pomoci se podává, že na její první straně je předtištěná pasáž týkající se odměny za zastupování, hotových výdajů a souvisejících náhrad s textem, v němž se uvádí: „a) Odměna se stanoví dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a úkonová sazba se vynásobí koeficientem 1,25, popřípadě činí….Kč. Režijní paušál činí Kč 300,-. Beru na vědomí, že zastoupení si podle předpokladu vyžádá….úkonů. Odhad celkové odměny je Kč.…, hotových výdajů účtovaných vedle odměny Kč…. a soudní poplatek Kč….b) Odměna za každých započatých 20 minut právní pomoci činí 500,- Kč. c) Odměna za vyřízení věci činí Kč…. V případě úspěchu ve sporu náleží advokátovi odměna nejméně ve výši přisouzené podle vyhl. č. 484/2000 Sb.“ Jestliže tato pasáž textu zůstala nevyplněná a není v ní žádným seznatelným způsobem vyznačeno, který z možných způsobů odměny, jež se nabízely, účastníci zvolili, pak samotný předtištěný text listiny neobsahující volbu odměny není způsobilý sám o sobě prokázat pravdivost tvrzení žalobce. Jelikož žalobce, ač soudem prvního stupně poučen v souladu s §118a odst. 3 o. s. ř., další důkazy k prokázání svého tvrzení nenavrhl, a žalovaná setrvala na své obraně, že dohodu o smluvní odměně se žalobcem neuzavřela, lze uzavřít, že výsledek činnosti odvolacího soudu při hodnocení důkazů není z tohoto důvodu správný. Žalobce své tvrzení, že se s žalovanou dohodl na smluvní odměně, neprokázal. Závěr odvolacího soudu, že skutková verze žalované je nevěrohodná a důkazně nepodložená, nemůže za této důkazní situace obstát. Nelze pominout, že obrana žalované v průběhu řízení zůstala beze změn a argumentačně se shodovala s obsahem její korespondence, kterou reagovala na vyúčtování odměny žalobcem. Ostatně i kdyby bylo prokázáno, že žalované při podpisu listiny ze dne 27. 1. 2005 byl znám text na její první straně (bez vyznačené volby odměny), nemohla by tato okolnost bez dalšího vést k závěru o pravdivosti tvrzení žalobce, že se s žalovanou dohodl na smluvní odměně.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně. Zabývat se dalšími dovolacími námitkami žalované bylo již nadbytečné.
Dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. ledna 2011
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu