ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4494.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4494/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) RNDr. P. B., CSc. a b) MUDr. M. B., obou zastoupených JUDr. Tomášem Hándlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 7, proti žalovaným 1) J. K. a 2) Ing. Z. K., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, Zahradnická 140, o zaplacení 244.813,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 247/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č.j. 15 Co 158/2010-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.320,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hándla, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud ve věci samé potvrdil rozsudek (pro uznání) Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 11. 2009, č.j. 18 C 247/2007-96, není přípustné.
Vzhledem k tomu, že předmětem řízení jsou práva se samostatným skutkovým základem, která mají za řízení samostatný osud, je třeba i přípustnost dovolání ve vztahu k jednotlivým právům žalobců posuzovat samostatně.
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu v části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé co do 2.000,- Kč (podle žalobních tvrzení náklady žalobců na pořízení žalovanými nepředané projektové dokumentace skutečného provedení stavby) není přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Ve zbytku, tj. pokud směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do 242.813,- Kč (tj. co do dvou zbývajících žalobci uplatněných nároků ve výši 142.813,- Kč a 100.000,- Kč), není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má v této části po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že věc posoudil formálně, aniž vzal v úvahu, zda byly splněny podmínky pro postup podle §114b o.s.ř. Mají zato, že charakter žalobou uplatněných nároků možnost tohoto postupu vylučuje; kvalitě podané žaloby by podle jejich názoru lépe odpovídal postup podle §114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dále namítají, že žalovanému byl doručen jen platební rozkaz a usnesení podle §114b o.s.ř. bez žaloby a upozorňují na to, že žalovaná před uplynutím lhůty, která jí byla stanovena k vyjádření, požádala o její prodloužení. Zásadní právní význam spatřují žalovaní v řešení otázky, zda usnesení podle §114b o.s.ř. „vydá soud jen pokud je k dispozici žaloba v takové kvalitě, že procesní nečinnost neznamená hmotnou újmu strany žalované, kdy nároky žalobce musí být žalobcem definovány najisto a sankce nečinnosti nemůže znamenat hmotnou újmu žalovaných, bez nepochybného vyjádření žalovaných nároku“ .
Otázkou splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval. V usnesení ze 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2165/2004, vyložil, že k přípravě jednání – a v jejím rámci též k vydání usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. – soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě. Soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. a rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení §114b odst. 5 a §153a odst. 3 o.s.ř., jen jestliže nenastal takový nedostatek podmínky řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno (§104 odst. 1 o.s.ř.), a jestliže žaloba není postižena takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 968/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 153/2003).
V souzené věci netrpěla žaloba v části, v níž se žalobci domáhali, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jim společně a nerozdílně 142.813,- Kč a 100.000,- Kč, žádnou vadou, která by bránila tomu, aby o žalobě mohlo být pokračováno v řízení a ostatně ani žalovaní žádnou takovou vadu neoznačují. V žalobě bylo přesně a určitě uvedeno, čeho se žalobci domáhají, žaloba obsahovala v potřebném rozsahu vylíčení rozhodujících skutečností (ve vztahu k uvedeným nárokům zejména údaje o tom, že žalobci nabyli kupní smlouvou uzavřenou s žalovanými vlastnické právo k nemovitostem, po jejichž převzetí zjistili, že tyto trpí skrytými vadami, které žalovaným vytkli a uplatnili právo na slevu z kupní ceny 142.813,- Kč a že žalovaní nesplnili povinnosti zajistit kolaudaci ve stanoveném termínu a předat dokumentaci skutečného provedení stavby sankcionované smluvní pokutou 100.000,- Kč) a z obsahu spisu nevyplývá, že by tu byl nedostatek podmínky řízení, pro který by muselo být řízení o žalobě v některé části zastaveno. Není ani pochyb o tom, že se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), nebo o věc uvedenou v §120 odst. 2 o.s.ř. (§114b odst. 1 o.s.ř.).
Okolnost, že žalovaná před uplynutím lhůty k podání vyjádření požádala o její prodloužení, je bez významu, nesdělila-li soudu současně, respektive ve stanovené lhůtě, jaký vážný důvod jí ve včasném vyjádření brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004).
K tvrzení, že žalovanému nebyla doručena žaloba, dovolací soud nepřihlížel, neboť tato skutečnost byla uplatněna v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř. poprvé až v dovolání.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že směřuje-li žaloba proti více žalovaným, kteří mají postavení samostatných společníků (§91 odst 1 o.s.ř.), nastává fikce uznání ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. vůči každému z nich samostatně a samostatně se posuzují též předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání u každého z nich.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 1, §18 odst. 1, věty první a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 13.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.720,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. června 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu