ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1404.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1404/2011-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2011 dovolání obviněných M. Č. a P. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 50 To 4/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 90/2010, a rozhodl takto:
Dovolání obviněných M. Č. a P. Č. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 T 90/2010, byli obvinění M. Č. a P. Č. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) ve stádiu přípravy k trestnému činu dle §7 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustili tím, že
v přesně nezjištěné době v období od letních měsíců roku 2009 nejpozději do 17. 9. 2009 v K. V. a následně i v Ch., okr. S. se obviněný M. Č. při setkání s A. D., občanem R., tohoto dotazoval, zda nezná někoho, kdo by byl schopen vyřešit jeho problémy se sousedem a souseda zbil, po dohodě se později obviněný M. Č. v K. V., na N. Dr.M. H. opětovně setkal s A. D. a dále s T. A. M., občanem R. a Y. K., občanem R., kterým sdělil, že má problémy se svým sousedem MVDr. A. T., a že chce, aby tohoto souseda někdo zbil, aby nemohl několik dní vykonávat činnost veterináře, přičemž se zajímal o to, kolik by to stálo, následně obviněný a T. A. M. odjeli do Ch., kde v domě obviněného M. Č. byla přítomna dalšímu jednání i obviněná P. Č., která jim předala fotografii MVDr. A. T., přičemž požadovala, aby MVDr. T. byl zbit nebo mu byla zlomena ruka nebo noha a aby byl pomočen a to celé natočeno na video a ptala se T.A.M. na to, kolik bude třeba peněz na zmlácení MVDr. A. T. T. A. M. odpověděl, že se na tom musí obviněný M. Č. domluvit s A. D., kdy následně v K. V. obviněný M. Č. předal A. D. nejprve jako zálohu dohodnutou finanční částku ve výši nejméně 50.000,- Kč, později mu předal další finanční částky, a to 30.000,- Kč a 15.000,- Kč, na dalších schůzkách pak obvinění upomínali A. D., T. A. M. a Y. K., aby požadovaný a dohodnutý úkol splnili, s tím, že to má být co nejdříve, protože za to již dostali zaplaceno, později dne 17. 9. 2009 navštívil T. A. M. společně s Y. K. a V. N. MVDr. A. T. v jeho bydlišti v Ch., kde mu ukázal jeho fotografii, sdělil mu, že tuto dostal od obviněného M. Č., a že jeho sousedi si u něj objednali jeho zmlácení tak, aby nemohl pracovat, dále mu sdělil, že je již cca 14 dní sleduje, ví přesně, kdy odchází z ordinace a kdy dcera chodí do školy, přičemž mu také sdělil, že on nic takového, co po něm požadovali obvinění, neudělá".
Za uvedený trestný čin byl obviněný M. Č. podle §222 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Výkon tohoto trestu byl podle §60a) odst. 1 za použití §58 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a byl nad ním současně vysloven dohled.
Podle §60a) odst. 3 tr. zákona bylo obviněnému uloženo:
1. dokončit prodej domu v Ch., na adrese H., včetně veškerých navazujících nemovitostí,
2. ukončit veškeré aktivity na území města Ch.,
3. doložit prodej domu a jiných souvisejících nemovitostí Probační a mediační službě, případně v pravidelných intervalech informovat o stavu prodeje,
4. v pravidelných termínech kontaktovat osobně probačního úředníka a informovat ho o způsobu svého života a rodinném, pracovním a sociálním zázemí,
5. vyhýbat se jakýmkoliv kontaktům s rodinou poškozeného MVDr. A. T.,
6. vyhýbat se jakýmkoliv kontaktům s osobami: A. D., T. A. M., Y. K., P. T.
Obviněná P. Č. byla podle §222 odst. 1 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Výkon tohoto trestu byl podle §60a) odst. 1 za použití §58 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a byl nad ní současně vysloven dohled.
Podle §60a) odst. 3 tr. zákona bylo obviněné uloženo:
1. dokončit prodej domu v Ch., na adrese H., včetně veškerých navazujících nemovitostí,
2. ukončit veškeré aktivity na území města Ch.,
3. doložit prodej domu a jiných souvisejících nemovitostí Probační a mediační službě, případně v pravidelných intervalech informovat o stavu prodeje,
4. v pravidelných termínech kontaktovat osobně probačního úředníka a informovat ho o způsobu svého života a rodinném, pracovním a sociálním zázemí,
5. vyhýbat se jakýmkoliv kontaktům s rodinou poškozeného MVDr. A. T.,
6. vyhýbat se jakýmkoliv kontaktům s osobami: A. D., T. A. M., Y. K., P. T.
Oba obvinění podali v zákonné lhůtě proti označenému rozsudku Okresního soudu v Sokolově odvolání.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 50 To 4/2011, k odvolání obou obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné M. Č. a P. Č. při nezměněném popisu skutku uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona ve stádiu přípravy k trestnému činu dle §7 odst. 1 tr. zákona. Oba obvinění byli shodně podle §222 odst. 1 tr. zákona odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jim byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, přičemž byl nad nimi současně vysloven dohled.
Ve lhůtě podle §265e tr. řádu podali oba obvinění společně prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 50 To 4/2011, ve spojení s výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově dovolání, ve kterém tvrdili, že oba rozsudky vychází z nesprávného právního posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odkázali se na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelé vznesli námitky proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů, soudu vytkli porušení §125 odst. 1 tr. řádu, které mělo spočívat v tom, že soud se jen částečně vypořádal s námitkami obhajoby, hlavně co do odstranění rozporů mezi korunními svědky.
Ve vztahu k právní kvalifikaci skutku dovolatelé namítli, že soud se dopustil pouhé spekulace, když vyslovil závěr, že obvinění museli být nejméně srozuměni s tím, že může nastat situace dlouhé pracovní neschopnosti opravňující použití nejpřísnější právní kvalifikace a pokud se odvolací soud dovolával výpovědi svědků, pak nebylo lze spekulativně dovozovat hrozbu tak, jak je soudy dovozována.
V petitu svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto vyjádření uvedla, že z hlediska naplnění zákonného dovolacího důvodu považuje za relevantní toliko námitku týkající se právní kvalifikace. K této námitce uvedla, že oba soudy se ve svých rozhodnutích s právní kvalifikací vypořádaly. Instrukce obviněných ohledně zranění, která měla být poškozenému způsobena, byly v obecné rovině, avšak připouštěly celou škálu variant zranění, které popisuje znalkyně, včetně následné doby léčení až do šesti měsíců. Z hlediska subjektivní stránky museli být obvinění minimálně srozuměni s tím, že k takovému následku dojde.
Protože státní zástupkyně shledala právní kvalifikaci skutku správnou a neshledala ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením jednání obviněných, označila podané dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a), popřípadě i §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelé s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice na jedné straně výslovně uvedli, že rozhodnutí soudu napadají pro nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na druhé straně však téměř celým obsahem svého mimořádného opravného prostředku zpochybňují skutková zjištění a skutkové závěry soudu prvního stupně převzatá i soudem odvolacím. Obvinění svým dovoláním napadají především rozsah a způsob dokazování a hodnocení důkazů; vznášejí tedy téměř výhradně námitky směřující proti skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudů obou stupňů, které v řízení o dovolání s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantně uplatňovat nelze. Dovolatelé tedy nezaložili převážnou část svého mimořádného opravného prostředku na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamovali, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhali přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zvolenému zákonnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka obviněných vztahující se k samotné právní kvalifikaci skutku. Tuto námitku však považuje ze zjevně neopodstatněnou, neboť zvolená právní kvalifikace plně odpovídá učiněným skutkovým zjištěním. Nelze přisvědčit argumentaci dovolatelů, že k právní kvalifikaci skutku dospěly soudy na základě spekulace. V této souvislosti je nutné - a dle názoru Nejvyššího soudu i dostačující - odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který jednoznačně mimo jiné konstatuje pokud znalkyně s příslušnou znaleckou specializací jednoznačně vymezila možné varianty zranění, k nimž mohlo dojít v důsledku obviněnými obecně požadovaným mechanismem vzniku a dospěla k závěru, že obvyklá doba léčení by v závislosti na konkrétním mechanismu vzniku zranění i v závislosti na konkrétní části té které končetiny činila 4 týdny až 6 měsíců, je třeba z tohoto hypotetického odborného a tedy skutkového závěru dovodit závěr právní v podobě příslušné právní kvalifikace jednání obou obviněných (viz str. 7 rozsudku). Je tedy např. i z této skutečnosti evidentní, že stanovení právní kvalifikace skutku nebylo výsledkem žádné spekulace, nýbrž bylo opřeno o učiněná skutková zjištění.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudů obou stupňů, že oba obvinění museli být minimálně srozuměni s tím, k jakému následku u poškozeného může dojít a i z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu nelze argumentaci dovolatelů přisvědčit.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně v posuzované trestní věci založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud se poté zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněných a v odůvodnění svého rozsudku způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč námitkám obviněných nepřiznal právní relevanci.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, v níž odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných M. Č. a P. Č. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. listopadu 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á