ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.165.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 165/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2011 o dovolání obviněného S. J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 39 To 57/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 162/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 10. 2010, sp. zn. 5 T 162/2010, byl obviněný S. J. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 19. 6. 2010 kolem 08.30 hodiny v Č. T., okres K., na ul. N., na chodníku za budovou České pošty, v podnapilém stavu, veden záměrem získat její věci, znenadání přistoupil ke zde čekající osobě bez domova – Y. T., a požadoval po ní vydání její igelitové tašky s nápisem Tesco, kterou držela v pravé ruce, po jejím odmítnutí tašku mu dát, tuto tašku uchopil a snažil se ji z její ruky vytrhnout, když se mu to nepodařilo, neboť tašku pevně držela, o tuto tašku se s ní přetahoval, a když ani poté tašku nepustila, silně a bolestivě ji udeřil pěstí do pravého ramene, v důsledku čehož teprve povolila sevření a tašku pustila, načež s touto igelitovou taškou, obsahující její osobní věci, a to dámské riflové kalhoty modré barvy, tabák, 3 ks toaletního papíru a z poloviny vypitou láhev vína o obsahu 1,5 l, z místa utekl, a způsobil tak Y. T. škodu ve výši nejméně 250,- Kč, přičemž k jejímu zranění nedošlo.
Za to byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění ve výměře pěti let.
Z podnětu odvolání Okresního státního zástupce v Karviné podaného v neprospěch obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 39 To 57/2010, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a za použití §259 odst. 3 tr. řádu obviněného nově odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil trest vyhoštění ve výměře pěti let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Ve lhůtě podle §265e tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadl výrok o trestu z tohoto rozsudku s odkazem na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V souladu se svou předchozí obhajobou namítl, že výrok o trestu byl nesprávně odůvodněn jeho potencionální trestnou činností v minulosti na území P. Tato okolnost byla dle jeho názoru nesprávně právně posouzena a v důsledku toho i nesprávně právně kvalifikována, když dle předpisů hmotného práva měl být posuzován jako osoba netrestaná. V opisu rejstříku trestů obviněný nemá vyznačen žádný záznam a je tedy osobou na území České republiky dosud netrestanou. Dle názoru dovolatele soud prvního stupně při úvaze o trestu správně přihlédl k tomu, že jednání, kterého se měl dopustit, nezanechalo žádných závažných následků, když poškozená nebyla zraněna a výše způsobené škody byla velmi malá. Soudem prvního stupně tedy byla správně a důsledně aplikována zásada individualizace trestu.
Odvolací soud dle názoru dovolatele naopak nesprávně poukázal na jeho trestní minulost na území P. r., a to za situace, kdy si tuto případnou skutečnost žádným způsobem neověřil a bezmezně uvěřil tvrzení dovolatele samotného, které v rámci vedeného trestního řízení učinil. Jde tudíž o porušení práva na spravedlivý proces spočívající v tom, že odvolací soud zneužil zásadu volného hodnocení důkazů pokud část výpovědi obviněného hodnotil jako věrohodnou a část jako nevěrohodnou.
Dovolatel nesouhlasil již s rozsudkem soudu prvního stupně, neboť se zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku nedopustil, avšak odvolání proti tomuto rozsudku nepodal, neboť nebyl schopen svou nevinu proti výpovědím vyslechnutých svědků prokázat.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 39 To 57/2010, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
V době rozhodování Nejvyššího soudu se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemně nevyjádřil.
Obviněný S. J. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2, veta první tr. řádu) a současně splňuje formální i obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo vyhověno řádnému opravnému prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin (zvlášť závažný zločin), jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v ustanoveních §39 tr. zákoníku v důsledku toho uloženého nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu na výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru, zda měl nebo neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest při pokračování v trestném činu (srov. např. R 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podstata uplatněné dovolací námitky se neopírá o hmotněprávní argumentaci, ale explicitně vytýká soudu druhého stupně, že nesprávně zjistil skutkový stav ve vztahu k podstatným okolnostem týkajících se volby adekvátního druhu trestu a stanovení jeho zákonné výměry (§2 odst. 5 tr. řádu) a nesprávně hodnocení takto neúplně provedených důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu). Nejvyšší soud jen pro úplnost konstatuje, že i tato argumentace se míjí se zjištěními vyplývajícími z trestního spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 5 T 162/2010, neboť závěr odvolacího soudu o nutnosti uložit obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody, opírající se mj. o skutečnost, že obviněný je osobou mnohokráte soudně trestanou pro fyzické útoky, krádeže, loupeže, se neopírá jen o doznání obviněného, jak je v dovolání uvedeno. Uvedená zjištění učinily jak nalézací tak odvolací soud ze zprávy Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru mezinárodních vztahů, oddělení zahraničních vztahů v Ch. č.j. KRPT-56166-1/ČJ-2010-0700SZ-CH ze dne 19. 6. 2010, založené na čl. 15 spisu a provedené jako důkaz v hlavním líčení dne 11. 10. 2010 (viz čl. 151 spisu). Z této zprávy mimo výše uvedené vyplývá rovněž i to, že obviněný byl z posledního výkonu trestu propuštěn v roce 2010 a od 4. 3. 2010 bylo jeho povinností 3x týdně se hlásit na oddělení policie (KMP) v M. Nelze proto souhlasit ani s názorem dovolatele, že závěry o trestní minulosti obviněného byly vyvozeny z účelového negativního výběru částí jeho výpovědi a tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Není tedy pochyb o tom, že okolnosti týkající se volby odpovídajícího druhu trestu a stanovení jeho výměry, byly bez jakýchkoli pochybností objasněny a uložený trest tak odpovídá všem zákonným kriteriím. V tomto směru je nutno přisvědčit závěrům, které učinil ve výroku o trestu krajský soud, které v odůvodnění svého rozhodnutí zákonu odpovídajícím způsobem vyložil.
Na základě výše uvedených skutečností učinil Nejvyšší soud závěr, že námitky obviněného vznesené v podaném dovolání nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a stojí mimo jeho rámec. Obviněný sice uvedený zákonný dovolací důvod deklaroval, avšak podstata uplatněných námitek tento zákonný důvod svým obsahem nenaplňuje, nespadá pod něj a nijak mu neodpovídá.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž opakovaně vyjádřil i Ústavní soud ČR, a to např. v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde jednoznačně stanovil, že označení konkrétního dovolacího důvodu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného S. J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by ho musel meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje se na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. února 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á