ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1242.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1242/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. října 2011 dovolání obviněného A. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 5 To 96/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 185/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 2 T 185/2010, byl obviněný A. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále byl tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uvedený skutek není trestným činem.
Jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Břeclavi skutek, který spočíval v tom, že obviněný dne 5. 3. 2010 v době kolem 13:00 hodin v H. v budově místního okresního soudu na ulici V. přišel do místnosti podatelny, vnikl za pult do prostoru oddělujícího prostor pro veřejnost od pracovníků soudu a pod pohrůžkou, že se na podatelně soudu zapálí, nutil zasahujícího velitele Justiční stráže Okresního soudu v Hodoníně M. K. , aby z místnosti odešel, přivolal Policii České republiky a současně mu předložil připravené písemné požadavky pro členy vlády a představitele dalších státních orgánů a institucí, které směřovaly zejména k vyřešení jeho bytové situace, přičemž svou pohrůžku zdůrazňoval přinesenou lahví s hořlavinou a zapalovačem, které při vyhrožování držel v rukou a současně sebe i své okolí poléval hořlavinou s tím, že bude čekat maximálně do 15:30 hodin a pak to tam zapálí včetně sebe.
Obviněný podal proti odsuzující části rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 5 To 96/2011, podle §256 zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 5 To 96/2011 , podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že v jeho trestní věci rozhodoval vyloučený soudce JUDr. Oldřich Rezek, jako předseda senátu soudu prvního stupně. Námitku podjatosti soudce uplatnil řádně a včas dne 11. 4. 2011, přičemž veřejné zasedání o odvolání se konalo u odvolacího soudu dne 20. 4. 2011, aniž by bylo o této námitce rozhodnuto. Odvolací soud podle něj pochybil, když neodstranil tuto vadu a měl napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí s tím, že nejprve mělo být rozhodnuto o námitce podjatosti soudce. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný podřadil námitku, že soudy obou stupňů nerespektovaly jeho základní práva jako osoby obviněné v trestní věci, čímž porušily čl. 5 odst. 4, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vytkl soudům, že nehodnotily oprávněnost jeho trestních oznámení vůči správním orgánům, ani nijak nereflektovaly na obsah občanskoprávního řízení před Okresním soudem v Hodoníně. Obviněný je přesvědčen, že po řádném přezkoumání těchto okolností by soudy obou stupňů nemohly dospět k závěru o jeho vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle obviněného došlo k zásahu do jeho života, neboť byl donucen opustit své dosavadní bydliště a značně tím utrpěla jeho rodina.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 5 To 96/2011, jakož i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2011, sp. zn. 2 T 185/2010, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel sice vytkl, že ve věci rozhodoval podjatý předseda senátu soudu prvního stupně JUDr. Oldřich Rezek, neuvedl však žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možno dovozovat, že tento soudce má k projednávané věci nebo k obviněnému, popř. dalším osobám uvedeným v §30 odst. 1 tr. ř. takový osobní vztah, pro který by bylo možno mít pochybnosti o tom, zda může v předmětné trestní věci nestranně rozhodovat. Skutečnost, že ke dni rozhodování odvolacího soudu nebylo formálně rozhodnuto o námitce podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně, kterou dovolatel podle vlastních údajů vznesl až téměř dva měsíce po vyhlášení rozsudku tohoto soudu, by sama o sobě nezakládala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce však dodal, že ze spisového materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, vyplývá, že v době rozhodování odvolacího soudu již bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, byť nepravomocně. Z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá, že by v takové procesní situaci bylo povinností odvolacího soudu zrušit rozsudek soudu prvního stupně. Jediná konkrétní námitka obviněného uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je proto neopodstatněná.
K námitkám v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce uvedl, že výhrady týkající se zákonnosti řízení o vazbě naprosto nijak nesouvisejí s otázkou správnosti právní kvalifikace skutku vyjádřeného ve výroku o vině a zcela se míjejí s deklarovaným dovolacím důvodem. Uvedenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají ani námitky, podle nichž se soudy nezabývaly okolnostmi prověřování trestních oznámení dovolatele a okolnostmi civilních řízení vedených u Okresního soudu v Hodoníně, neboť jde o námitky skutkové. Navíc tyto námitky ani po věcné stránce nijak nesouvisejí s otázkou právní kvalifikace skutku, kterého se obviněný dopustil dne 5. 3. 2010 v podatelně Okresního soudu v Hodoníně. Taktéž spekulace dovolatele o „cíleném útoku“ státních orgánů proti němu se nacházejí zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší státní zástupce dodal, že dovolatel byl pro další skutek kvalifikovaný obžalobou jako přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, pro jehož právní posouzení by otázka civilních řízení vedených u Okresního soudu v Hodoníně mohla mít význam, rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 2 T 185/2010, pravomocně zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by obsahově odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. S. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání uplatnit, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, předseda senátu, člen senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §30 odst. 1, 2 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání namítl, že v jeho trestní věci rozhodoval vyloučený soudce JUDr. Oldřich Rezek, jako předseda senátu soudu prvního stupně, avšak neuvedl, o jaké konkrétní skutečnosti opírá toto tvrzení. Platí totiž, že Nejvyšší soud je v dovolacím řízení vázán zákonným vymezením důvodů dovolání i obsahem konkrétních námitek obviněného, které podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení trestního řádu. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na zákonné ustanovení obviněným formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolací námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Nejvyšší soud zjistil, že uvedenou námitkou, že ve věci rozhodl vyloučený soudce, se dostatečně podrobně zabýval již odvolací soud, a proto na správné odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu zcela odkazuje. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že opatřením místopředsedkyně Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 1. 2011 byla trestní věc obviněného přidělena z důvodů dlouhodobé nemoci, těhotenství a očekávaného nástupu na mateřskou dovolenou Mgr. Wolfové k projednání a rozhodnutí JUDr. Oldřichu Rezkovi (č. l. 482 spisu).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolacích námitek obviněného dospěl k závěru, že žádná z uplatněných výhrad neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž vytkl soudům nižších stupňů, že se nezabývaly všemi důležitými okolnostmi, které podle něj měly zásadní vliv na rozhodování o jeho vině v předmětné trestní věci. Takto formulované námitky však nesměřují proti nesprávnosti právního posouzení skutku nebo proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení tak, jak to vyžaduje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Nejvyšší soud zároveň neshledal namítaný zásah do ústavních práv obviněného. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, která neodporují zásadám formální logiky.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek