ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1317.2010.2
7 Tdo 1317/2010-I. -46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. února 2011 ve veřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně , které podala v neprospěch obviněného D. Ř. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, v celém rozsahu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 32 T 4/2009, byl obviněný D. Ř. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení §143 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tyto trestné činny byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem Český Těšín, Hlavní třída č. 28/2020, v částce 314.640,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání obviněného D. Ř. a státního zástupce, která podali proti tomuto rozsudku, rozsudkem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného D. Ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného D. Ř. uznal vinným jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení §238 tr. zákoníku a jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy odsoudil obviněného podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedm a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to vlastní směnky údajného výstavce společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 28/2020, v dvojjazyčném znění, a to v jazyce českém a anglickém, na níž byl napodoben podpis jednatele společnosti T. Y. Y., občana Korejské republiky, a opatřené jejím razítkem s číselným označením „2 v kolečku“, přičemž tato směnka byla vyhotovena jako směnka bez protestu s údajným datem vystavení „v České Těšíně 18. března 2008“, s datem splatnosti dne 18. prosince 2008 na řad obviněného D. Ř. označeného jeho rodným číslem, adresou trvalého bydliště, která byla uložena v depozitáři Krajského státního zastupitelství v Ostravě, kde je vedena pod sp. zn. 3 KZV 10/2009. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou obchodní společnost DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 28/2020, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že obviněný D. Ř. (dále jen „obviněný“) v době nejméně od 19. 12. 2008 do 16. 2. 2009 v Č. T. a jinde, spolu s dalším nezjištěným pachatelem či dalšími nezjištěnými pachateli, se záměrem vylákat 260.000.000,- Kč formou vymáhání fiktivního peněžitého plnění z tzv. jistící směnky, která mu byla údajně předána v přesně nezjištěném dni počátkem března 2008 v Č. T., ve Š. ul., ve vstupní chodbě domu č. …, jednatelem společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., T. Y. O., který měl před ním směnku údajně osobně podepsat za výstavce směnky, za což mu měl předat peněžní půjčku, částku 8.200.000 Euro v různých bankovkách uložených ve dvou kufrech s kolečky, což v přepočtu mělo činit 206.066.000,- Kč,
proto nejprve v době do 19. 12. 2008 vyhotovil vlastní směnku údajného výstavce společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 28/2020, v dvojjazyčném znění, v jazyce českém a anglickém, na níž byl napodoben podpis jednatele této společnosti T. Y. O., občana Korejské republiky, a za nezjištěných okolností byla opatřena razítkem této společnosti s číselným označením „2 v kolečku“, a tato směnka byla vyhotovena jako směnka bez protestu s údajným datem vystavení „v Českém Těšíně 18. března 2008“ a s datem splatnosti dne 18. prosince 2008 včetně vyznačení, že se jedná o směnku na řad jeho osoby, označenou jeho rodným číslem a adresou trvalého bydliště,
poté dne 19. 12. 2008 takto vyhotovenou směnku uložil do bezpečnostní schránky, zřízené téhož dne u České spořitelny, a. s., oblastní pobočky v Ostravě, Ostrava, nám. Dr. E. Beneše č. 6,
tuto směnku poté vymáhal prostřednictvím svého právního zástupce, JUDr. Otto Walacha, advokáta se sídlem advokátní kancelář Třinec, 1. máje 493, kterému předložil fotokopii předmětné směnky a který v jeho zastoupení dne 28. 1. 2009 zaslal společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., předžalobní upomínku, v níž ji upozorňoval, že směnka splatná dne 18. 12. 2008 nebyla uhrazena a společnost vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 6. 2. 2009,
k dalšímu vymáhání směnky nedošlo pouze proto, že obviněný byl dne 16. 2. 2009 zadržen příslušníky Policie České republiky v Č. T. v hotelu P. při jednání se zástupci společnosti DONGHEE Czech, s. r. o.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného D. Ř. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to proti výroku o vině zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku. Poukázala na to, že Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně správně posoudil jednání obviněného jako jednočinný souběh trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím k §143 tr. zák. a jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák., účinného v době spáchání činu i v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací se zabýval mimo jiné i časovou působností trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010. Dospěl přitom k závěru, že posouzení trestnosti činu je podle nového trestního zákoníku pro obviněného příznivější, a proto jednání obviněného kvalifikoval jednak jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení §238 tr. zákoníku a jednak jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V odůvodnění rozsudku uvedl, že aplikace ustanovení §234 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku by byla pro obviněného s ohledem na rozpětí trestní sazby méně příznivá, neboť původní úprava v ustanovení §140 tr. zák. neobsahovala v žádné ze svých skutkových podstat zákonný znak „ve velkém rozsahu“, ale obsahovala pouze znak „ve značném rozsahu“. Proto jednání obviněného posoudil s přihlédnutím k ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku jako zločin podle §234 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, které obsahuje zákonný znak „ve značném rozsahu.“ Na tento zločin stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody od pěti do deseti roků, zatímco trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 stanovil trest odnětí svobody od deseti do patnácti roků v §140 odst. 3 písm. b) tr. zák., který obsahuje zákonný znak „spáchal-li takový čin ve značném rozsahu“.
Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasila s takovou aplikací pravidel o časové působnosti trestních zákonů. Uvedla, že podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Dále uvedla, že trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím k §143 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění tuzemský cenný papír v úmyslu jej udat jako pravý a spáchal takový čin ve značném rozsahu. Za to bude potrestán odnětím svobody na dobu deset až patnáct let.
Zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchá ten, kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný a spáchá takový čin ve značném rozsahu. Za to bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let nebo propadnutím majetku. Zločinu podle §234 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku se pachatel dopustí, spáchá-li čin uvedený v odst. 3 ve velkém rozsahu. Za to bude potrestán odnětím svobody na dobu osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku. Značnou škodou ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. se rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč. Tyto hranice škod platily i pro vymezení značného a velkého rozsahu. V ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku zůstaly uvedené hranice nezměněny.
Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že pokud by odvolací soud podřadil skutková zjištění pod nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., musel by učinit závěr, že obviněný svým jednáním naplnil znaky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, který je z hlediska rozpětí trestní sazby i z jiných hledisek pro obviněného příznivější, než posouzení podle dřívějšího trestního zákona. Poukázala na to, že nová právní úprava podle §234 tr. zákoníku nerozšiřuje podmínky trestnosti jednání pachatele oproti úpravě §140 tr. zák., ale pouze zpřesňuje jednotlivé znaky kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu.
Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že Vrchní soud v Olomouci měl po zrušení rozsudku soudu prvního stupně postupovat podle §259 odst. 3 tr. ř. a nově uznat obviněného D. Ř. vinným jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. g) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení §238 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému by při takovém právním posouzení skutku byl ukládán trest podle trestní sazby uvedené v §234 odst. 5 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Obviněný D. Ř. se k dovolání vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně tak, že navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího se posuzuje v řízení o dovolání podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy rozhodnutí bylo učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo (ex tunc). Zákon zde tzv. nova (nové skutečnosti a důkazy) nepřipouští, protože ta by mohla být důvodem k obnově řízení.
Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán důvody dovolání. Vymezení dovolacího důvodu je podle §265f odst. 1 tr. ř. obligatorní obsahovou náležitostí dovolání, neboť limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud vychází v souladu s judikaturou Ústavního soudu z názoru, že výklad dovolacích důvodů musí respektovat ústavní příkaz rovnosti účastníků řízení, zakotvený mimo jiné v článku 96 odst. 1 Ústavy České republiky a článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod s tím, že dovolací řízení se nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, přičemž rozhodovací praxe nesmí narušovat ústavní zásadu rovnosti účastníků řízení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, týkající se rovnosti účastníků a práv obviněného v trestním řízení).
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku shledal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pokud jde o zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení §238 tr. zákoníku. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Judikatura vychází z toho, že použití nového práva je třeba posuzovat jako celek tak, aby konečný výsledek byl pro pachatele příznivější. Nutné je hodnotit starý a nový zákon jak z hlediska ustanovení zvláštní části, tak i se zřetelem k ustanovení obecné části trestního zákona. Přitom je rozhodný výsledek srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností uloženy (srov. č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím k §143 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, stanovil trestní zákon pachateli trest odnětí svobody od deseti do dvanácti let. Pokud jde o zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 aliena první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, který obsahuje znak, že pachatel spáchá tento zločin ve velkém rozsahu, stanoví nový trestní zákoník na tento zločin trest odnětí svobody od osmi do dvanácti let. Je tedy zřejmé, že nová úprava v trestním zákoníku je pro pachatele jako celek příznivější, než úprava v trestním zákoně č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, v celém rozsahu, protože trestné činy byly spáchány v jednočinném souběhu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud proto znovu rozhodne o odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 32 T 4/2009. Přitom je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek