ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1390.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1390/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. listopadu 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 55 To 113/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 14/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 6 T 14/2011, byl obviněný V. Č. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za to byl podle §187 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 55 To 113/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedl, že jej směřuje proti výroku o trestu. Dovolatel se domnívá, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, které spatřuje v tom, že byl chybně uznán vinným také podle odstavce 2 §187 tr. zákoníku. Namítá, že v jeho případě se nejednalo ani o jednu zákonem specifikovanou situaci této kvalifikované skutkové podstaty. Poškozená s ním pouze sdílela společnou domácnost, rozhodně se však nepodílel na její výchově, nerespektovala ho jako autoritu a už v žádném případě ho nebrala jako nevlastního otce. Má za to, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v důsledku toho mu uložil nepřiměřeně přísný trest.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že podstatou jeho námitek jsou námitky skutkové, jimiž se snaží zpochybnit správnost samotného výroku o vině s tím, že skutek byl po provedeném dokazování zrekonstruován nesprávně, neboť ve skutečnosti nebyly dány takové skutkové okolnosti, které by dovolovaly konstatovat, že obviněný naplnil i zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 2 tr. zákoníku. Pro posouzení dovolání obviněného je podstatné, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zaměřil výlučně proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci. Odvolací soud tedy v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně ve výroku o trestu. Odvolání obviněného směřující pouze proti výroku o trestu shledal krajský soud nedůvodným a podle §256 tr. ř. je proto zamítl. S ohledem na charakter dovolání obviněného je třeba hodnotit jeho přípustnost. Protože obviněný svým odvoláním, které směřoval výlučně proti výroků o trestu, omezil přezkumnou povinnost a zároveň právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu, mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které jeho vydání předcházelo. V podaném dovolání však obviněný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnil a neuplatnil ani jiný relevantní zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu ohledně trestu, který mu byl uložen. Pro úplnost státní zástupkyně dodala, že obviněnému napadeným rozhodnutím nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pokud obviněný uplatnil v podaném dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a domáhal se tak dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba dovolání obviněného považovat za nepřípustné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodly soudy obou stupňů, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
V posuzované věci obviněný podal odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního soudu pouze proti výroku o trestu, a proto odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku, jakož i správnost postupu řízení, přičemž neshledal důvody pro rozšíření přezkumné povinnosti také na výrok o vině. V odůvodnění svého rozhodnutí na str. 2 k tomu soud II. stupně uvedl, že obviněný výrok o vině nenapadl, a proto tento výrok nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu. Následně pak odvolací soud uvedl, že vycházel z výroku o vině rozsudku soudu I. stupně jako z bezvadného, z čeho je zřejmé, že výrok o vině nebyl v odvolacím řízení přezkoumáván.
V případě, že odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud tak podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř., a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. trest.).
I když obviněný uvádí, že dovolání směřuje proti výroku o trestu, zjevně tak činí pouze formálně, když uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a výslovně uvedl, že pochybení spatřuje v nesprávném hmotně právním posouzení skutku, což znamená, že v dovolání brojí výhradně proti výroku o vině. Výhradně proti tomuto výroku směřují totiž také všechny jeho konkrétní námitky v dovolání uvedené. Je tedy zjevné, že i nepřiměřenost trestu spatřuje v tom, že byl chybně uznán vinným také podle odst. 2 §187 tr. zákoníku, když v důsledku tohoto právního posouzení mu podle něj byl uložen nepřiměřený trest. Tím zjevně namítá nesprávnost výroku o vině, přičemž teprve na základě změny právního posouzení skutku (výroku o vině), by pak mělo dojít k uložení mírnějšího trestu. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele byly zaměřeny výhradně proti výroku o vině, který nebyl v rámci odvolacího řízení přezkoumáván, nemohl se těmito výhradami pro jejich nepřípustnost dovolací soud vůbec zabývat. Na doplnění lze uvést, že námitky pouze proti nepřiměřenosti uloženého trestu by rovněž nemohly založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš