ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1493.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1493/2011-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2011 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněné M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 5 To 286/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 133/2010 a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 20. 5. 2011, sp. zn. 104 T 133/2010, byla obviněná M. F. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro pokus přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. l, §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku.
Proti rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněné odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 5 To 286/2011, podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Krajský soud v Ostravě vysvětlil toto rozhodnutí tím, že státní zástupce podal odvolání v zákonné lhůtě bez odůvodnění a že neodůvodnil odvolání ani v další lhůtě pěti dnů, kterou mu stanovil soud.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o odmítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. l ) tr. ř. Vyjádřil názor, že pro odmítnutí odvolání nebyly splněny zákonné podmínky. Poukázal na to, že státní zástupce odůvodnil podané odvolání, byť po uplynutí pětidenní lhůty stanovené soudem, a že v době rozhodování Krajského soudu v Ostravě bylo odůvodnění podaného odvolání součástí spisu. Na podporu svého názoru nejvyšší státní zástupce citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, s tím, že v těchto rozhodnutích bylo konstatováno pochybení odvolacího soudu, pokud odmítl odvolání za situace, kdy již bylo byť po uplynutí stanovené lhůty odůvodněno. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že pokud trestní řád umožňuje odvolacímu soudu odmítnout odvolání, jehož vady nebyly na výzvu soudu odstraněny ve stanovené pětidenní lhůtě, je účelem této úpravy zrychlení odvolacího řízení. Zároveň však poukázal na to, že s tímto účelem se míjí takový postup odvolacího soudu, který spočívá v odmítnutí odvolání v době, kdy již odvolání bylo odůvodněno. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání není důvodné.
V posuzované věci podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněné bez odůvodnění (tzv. blanketární odvolání). Nedostatek odůvodnění byl vadou odvolání, neboť odvolání postrádalo jednu z podstatných náležitostí vyžadovaných ustanovením §249 odst. l tr. ř. Státní zástupce neodůvodnil odvolání nejen ve lhůtě stanovené pro jeho podání v ustanovení §248 odst. l tr. ř., ale ani v další lhůtě stanovené soudem podle §251 odst. l tr. ř., ačkoli byl soudem upozorněn, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Z ustanovení §251 odst. l tr. ř. je patrno, že sankce za neodstranění vad odvolání, která spočívá v odmítnutí odvolání, je výslovně vázána na to, že vady odvolání nebyly odstraněny ve lhůtě pěti dnů stanovené soudem. To znamená, že z hlediska ustanovení §251 odst. l tr. ř. je bez významu, zda vady odvolání případně byly odstraněny po uplynutí této lhůty.
V posuzovaném případě byla výzva k odstranění vad odvolání ve lhůtě pěti dnů s upozorněním, že jinak bude odvolání odmítnuto, doručena státnímu zástupci dne 1. 7. 2011. Konec lhůty připadl na 6. 7. 2011. Státní zástupce učinil podání, jehož obsahem bylo odůvodnění odvolání, dne 27. 7. 2011, tedy po uplynutí pětidenní lhůty stanovené soudem podle §251 odst. l tr. ř. Ze strany státního zástupce se evidentně jednalo o nesplnění povinnosti, které zákon sankcionuje odmítnutím odvolání. Krajskému soudu v Ostravě proto nelze jako pochybení vytýkat rozhodnutí, jímž podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl odvolání státního zástupce.
Nic na tom nemůže změnit odkaz nejvyššího státního zástupce na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, a z něho vycházející usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007. Nejvyšší státní zástupce se ve své argumentaci opíral jen o dílčí část odůvodnění těchto rozhodnutí, kterou ovšem vytrhl z celkového kontextu a myšlenkového základu obou rozhodnutí. V obou případech, kterých se týkají citovaná rozhodnutí, se jednalo o odvolání obviněného. Podstatou věci v těchto případech byla kolize zájmu na rychlosti odvolacího řízení, kterou má garantovat právní úprava sankce odmítnutí odvolání za nedodržení povinnosti odstranit jeho vady ve stanovené lhůtě, na straně jedné a zájmu na ochraně materiálně pojímaného a ústavně garantovaného základního práva obviněného na dvojinstanční řízení na straně druhé. Právo obviněného na dvojinstanční řízení je zakotveno v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, zejména v čl. 2 odst. l Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Podle čl. 2 odst. l Protokolu č. 7 k Úmluvě každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Také rychlost řízení je v určitém ohledu předmětem ochrany, kterou poskytuje Úmluva, neboť podle čl. 6 odst. l Úmluvy má každý právo mimo jiné na to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě. Úmluva včetně Protokolu č. 7 je podle čl. 10 Ústavy součástí právního řádu České republiky, což mimo jiné znamená, že v konkrétní věci je bezprostředně závazná a má přednost před zákonem, takže je aplikovatelná i bez případné transformace do zákona nebo jiného vnitrostátního právního předpisu. Stejnou povahu má také Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který v ustanovení čl. 14 odst. 5 rovněž přiznává obviněnému právo na odvolání. V citovaných rozhodnutích Ústavního soudu a Nejvyššího soudu bylo vyloženo, že zmíněnou kolizi nelze vyřešit upřednostněním rychlosti řízení na úkor práva obviněného na dvojinstanční řízení za situace, kdy odvolací soud v době rozhodování má k dispozici odvolání, jehož vady mezitím již byly odstraněny, byť byly odstraněny po uplynutí stanovené lhůty. Toto řešení vyplývá z porovnání významu obou uvažovaných hodnot, tj. rychlosti odvolacího řízení a materiálně pojímaného práva obviněného na odvolání. Jde o řešení založené na tom, že převažující hodnotou je právo obviněného na odvolání, neboť jeho účelem je zajistit co nejširší podmínky pro prosazení zásady presumpce neviny a dalších zásad směřujících konec konců k ochraně osobní svobody jako jednoho z nejcennějších statků demokratické společnosti. Z toho vyplývá závěr, že pokud již má odvolací soud k dispozici bezvadné, tj. mimo jiné i odůvodněné, odvolání obviněného, je jeho odmítnutí pro vady, které již byly odstraněny, nepřípustným potlačením podstaty a smyslu materiálně pojímaného práva obviněného na dvojinstanční řízení. Lze jen dodat, že odmítnutí takového odvolání je v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.
Nejvyšší státní zástupce v argumentech, o které opřel dovolání, pominul, že v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu a Nejvyššího soudu byla vyslovena nepřípustnost sankce odmítnutí odvolání za neodstranění vad odvolání ve stanovené lhůtě proto, aby byl dán průchod materiálně pojímanému právu obviněného na dvojinstanční řízení jako právu spadajícímu do rámce základních lidských práv a požívajícímu proto ústavní ochrany. Této ochrany ovšem nepožívá právo na odvolání, které zákon přiznává státnímu zástupci. Jde-li o odvolání státního zástupce, zvláště když je podáno v neprospěch obviněného (nota bene proti zprošťujícímu rozsudku), nevztahuje se na něj ochrana poskytovaná těmi předpisy, které mají právní sílu ústavního zákona a z kterých vycházela citovaná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Právo státního zástupce na odvolání v neprospěch obviněného nepožívá ochrany, která se poskytuje základním lidským právům a svobodám, a proto se musí státní zástupce při podávání takového odvolání podřídit zákonným ustanovením včetně těch, v nichž je stanovena sankce za nesplnění povinnosti odstranit ve stanovené lhůtě vady podaného odvolání. Požadavek, aby se odvolací, soud odchýlil od těchto ustanovení, nemůže být odůvodňován odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, která směřují k ochraně základních lidských práv a svobod.
K případné námitce, že se tak zakládá nerovnost mezi obviněným a státním zástupcem jako stranami trestního řízení před soudem v neprospěch státního zástupce, pokládá Nejvyšší soud za nutné uvést, že tato nerovnost je jen zdánlivá. Postavení státního zastupitelství je v čl. 80 odst. l Ústavy vymezeno tak, že zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. Zastupování veřejné žaloby v trestním řízení je prvořadým úkolem státního zastupitelství. V tomto směru je státní zastupitelství specializovaným orgánem, který je také vybaven odpovídajícím odborným aparátem. Již z toho vyplývá silnější pozice státního zástupce ve srovnání s postavením obviněného. Některá ustanovení trestního řádu směřují k tomu, aby tato disproporce byla určitým způsobem kompenzována, např. ustanovení o nutné obhajobě. Jestliže je ve vztahu ke státnímu zástupci požadováno, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady odvolání podaného v neprospěch obviněného, a nesplnění této povinnosti je bez dalšího sankcionováno odmítnutím odvolání, i když vady byly dodatečně odstraněny před rozhodnutím odvolacího soudu, zatímco ve vztahu k obviněnému se připouští dodatečné odstranění vad, pokud k němu došlo před rozhodnutím odvolacího soudu, pak to lze považovat za součást opatření kompenzujících obecně silnější postavení státního zástupce v trestním řízení oproti postavení obviněného. Součástí naznačené kompenzace je i jistota obviněného v tom, že odvolání státního zástupce podané v jeho neprospěch a zatížené vadami, které nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny, bude odmítnuto a odvolací soud se nebude z podnětu takového odvolání věcí meritorně zabývat. Výklad, který v dovolání zastával nejvyšší státní zástupce, naopak vnáší do postavení obviněného nejistotu v tom, že výsledek řízení je primárně závislý na nahodilých procesních okolnostech, tj. kdy soud prvního stupně předloží věc odvolacímu soudu, kdy odvolací soud rozhodne, kdy se podání odstraňující vady odvolání ocitne v dispozici soudu apod.
Pokud Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné M. F., byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
Proto Nejvyšší soud podle §265j tr. ř. zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Pře