ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.280.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 280/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. března 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 7 To 456/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn 1 T 173/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 1 T 173/2009, byl obviněný V. Š. zproštěn podle §226 písm. d) tr. ř. návrhu na potrestání, podle kterého měl spáchat trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, neboť pro nepříčetnost nebyl trestně odpovědný. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zákona mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 7 To 456/2010, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o ochranném léčení a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku obviněnému uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. Namítá pochybení soudu, když rozhodnutí Městského úřadu Sokolov při svém rozhodování nehodnotil stejně jako každý jiný důkaz v rámci postupu dle §2 odst. 6 tr. ř. Z důkazního řízení je podle něj zřejmé, že byl nedůvodně zadržen poté, co byl sám jiným účastníkem silničního provozu zadržen, byl mu odebrán řidičský průkaz a vysloven „zákaz činnosti řízení motorových vozidel“. Tyto okolnosti považuje za důležité pro posouzení viny. Soud se tedy dopustil pochybení, když tyto okolnosti neposoudil jako předběžnou otázku. Rozhodnutí správního orgánu v daném případě měl soud hodnotit jako každý jiný důkaz, což však neučinil. V dovolání dále uvádí, že závěr znaleckého posudku působí nekvalifikovaně, když se v jeho případě jedná o dlouholetého funkcionáře automotoklubu, dlouholetého soudce z lidu, člena volebních komisí. V současné době vykonává odpovědnou funkci správce automotoklubu v S., „k jehož činnosti nejsou žádné výhrady“. Soud se proto dopustil pochybení, když ve věci nepřipustil vypracování jiného znaleckého posudku za účelem vyloučení možného omylu znalců. Je téměř vyloučeno, aby obviněný mohl vykonávat shora uvedené činnosti s duševní poruchou – demencí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací námitky, které obviněný uplatňuje obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), ani jiná procesní pochybení. Ustanovení §9 odst. 1 tr. ř. týkající se posuzování předběžných otázek je ustanovením procesním, nikoli hmotně právním. Předběžnou otázku, kterou soud ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. řeší samostatně a při jejímž posouzení se případně může odchýlit od závěrů správního orgánu, je toliko otázka, zda předmětné rozhodnutí je v právní moci. Právní moc ve zprošťujícím výroku citovaného rozhodnutí Městského úřadu Sokolov ovšem podatel nijak nezpochybňuje. Námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. rovněž neodpovídají tomuto důvodu dovolání, když se jedná o námitky výlučně skutkového charakteru. Dovolatel nevznáší žádné kvalifikované námitky, kterými by vytýkal absenci podmínek ust. §99 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení ochranného léčení. Podatel pouze brojí proti kvalitě a rozsahu dokazování provedeného ve vztahu k jeho duševnímu stavu, když zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a současně vytýká, že nebyl zpracován revizní znalecký posudek. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolaní vyplývá, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá, když námitky obviněného směřují výlučně do oblasti dokazování, čímž se jedná o námitky procesně právní, nikoliv hmotně právní. Dovolatel namítal, že odvolací soud postupoval v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř. (zásada volného hodnocení důkazů). Již z výše uvedeného vyplynulo, že pod uplatněným dovolacím důvodem nelze namítat úplnost a správnost dokazování. Rovněž další námitka, že soud neposoudil předběžnou otázku významnou pro posouzení viny podle §9 odst. 1 tr. ř., nespadá pod tento dovolací důvod, když se opět jedná o námitku procesní. In margine je nutno uvést, že podle §9 odst. 1 tr. ř. nelze přezkoumávat správnost a opodstatněnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu, kterým byl uložen zákaz činnosti. Otázka, kterou v daném případě lze řešit postupem podle §9 odst. 1 tr. ř. je právní moc rozhodnutí, kterým byl vysloven zákaz činnosti (srov. usnesení ze dne 28. února 2006, sp. zn. 7 Tdo 202/2006). Obviněný v dovolání nenamítá nepřezkoumání právní moci rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, kterým byl vysloven zákaz činnosti jako předběžné otázky, ale domáhá se jeho věcného přezkumu. Námitky dovolatele tedy nesměřovaly proti hmotně právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž výlučně do oblasti procesní, čímž nemohly založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, když nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro uložení ochranného opatření. Pod tímto dovolacím důvodem obviněný brojí proti postupu soudu, který nepřipustil vypracování jiného znaleckého posudku, čímž by mohlo dojít k vyloučení možného omylu znalců. Touto námitkou obviněný pouze nesouhlasí s důkazní situací, zpochybňuje výsledky znaleckého posudku o jeho duševním stavu a na základě toho pak požaduje doplnění důkazů o nový znalecký posudek. Tímto ale nenamítá uložení ochranného léčení v rozporu s §99 tr. zákoníku jak to vyžaduje tento dovolací důvod, nýbrž uvádí pouze námitky skutkového charakteru a k rozsahu dokazování, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš