ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1387.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1387/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2011 o dovolání obviněného O. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 4 To 36/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2011, sp. zn. 30 T 1/2011, byl obviněný O. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem (správně jen zločinem) vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvoláními. Obviněný je zaměřil proti všem jeho výrokům, státní zástupce v odvolání podaném v neprospěch obviněného brojil proti výroku o trestu. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 4 To 36/2011, byl z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při dílčím doplnění a upřesnění skutkových zjištění uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtrnáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Územní pracoviště O., na náhradě škody částku 185.697,- Kč.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný označeného zločinu dopustil tím, že dne 16. 6. 2010 kolem 18.00 hod. v obytném pokoji situovaném v suterénu rodinného domu v ul. Ř. v O., po předchozím několikadenním společném požívání alkoholických nápojů, za blíže nezjištěných okolností náhle, neočekávaně a poměrně razantně zaútočil rukou ozbrojenou kuchyňským nožem o celkové délce 21 cm s čepelí o délce 9 cm a její maximální šíři 2,1 cm do pravé části krku na židli sedícího a těžce opilého J. J., v důsledku čehož mu způsobil bodné poranění na pravé straně krku v podobě bodného kanálu dlouhého 7 cm, který pronikal 1 cm pod úhlem dolní čelisti v pravolevém směru přes kůži, podkoží a svalovinu do hloubi krku, kde protínal pravou obličejovou tepnu a kořen jazyka, což vedlo nejprve k rozsáhlým krevním ztrátám s rozvojem úrazově krvácivého šoku bezprostředně ohrožujícího J. J. na životě a následně ke vzniku krevní sraženiny, jež uzavírala vnitřní krkavici v těsné blízkosti bodného kanálu, k nezvratnému poškození mozku v důsledku jeho nedokrvení a následné smrti J. J. nastalé dne 21. 6. 2010, ačkoli věděl, že s ohledem na charakter nože, razanci útoku, místo zásahu může poškozenému způsobit smrtelné zranění a pro případ, že ho způsobí, musel být s tímto možným následkem srozuměn.
Obviněný podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Tvrdil, že skutek obsažený ve výroku rozsudku nevykazuje všechny znaky zločinu vraždy, a to proto, že se nikdy nedopustil útoku proti poškozenému, byl pouze přítomen na místě činu, což nemůže být kvalifikováno jako zločin vraždy. Odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a obžaloby jej zprostit. K textu dovolání bylo připojeno písemné vyjádření obviněného, v němž obsáhle opakoval, že se zločinu vraždy nedopustil, a naznačoval, že jeho pachatelem mohl být jeho „společník“, kterého viděl utíkat z domu. Třebaže byl poučen o tom, že dovolací soud již nehodnotí provedené důkazy, žádal, aby byl jím deklarovaný dovolací důvod akceptován. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a aby soud přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že veškeré jeho dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění, resp. procesu dokazování, jehož cílem je právě zjištění skutečného stavu věci. Odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, přičemž v řízení o dovolání zjišťuje v daných souvislostech v zásadě pouze to, zda je právní posouzení skutku v souladu s tím, jak je vyjádřeno jednání obviněného ve skutkové větě, tedy zda znak příslušné skutkové podstaty trestného činu odpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Měl za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Krajský soud v Ostravě a z nichž v napadeném rozsudku s dílčí modifikací směřující k jejich upřesnění vycházel Vrchní soud v Olomouci. Právě takovou povahu mají výhrady dovolatele, že nemohl být uznán vinným zločinem vraždy, jelikož byl na místě činu toliko přítomen, žádného útoku proti poškozenému se však nedopustil.
Prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Pakliže tvrdil, že se nemohl dopustit zločinu vraždy, protože se útoku proti poškozenému nedopustil a pouhá přítomnost na místě činu k závěru o jeho vině právě tímto zločinem nemůže vést, je evidentní, že primárně se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a obviněný takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se ale nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 21 až 27, 41 až 43 rozsudku soudu prvního stupně, strany 7 až 10 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Své závěry také srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř.
Soudy obou stupňů se námitkami obviněného pečlivě a obsáhle zabývaly a vysvětlily, proč jeho obhajobě neuvěřily. Odvolací soud správně připomněl, že ačkoliv v posuzované věci skutečně chybí přímý důkaz o vině obviněného, opatřené nepřímé důkazy jeho vinu spolehlivě prokazují. Přiléhavě upozornil, že volba obhajoby a námitek obviněného v jednotlivých fázích řízení odpovídá jeho osobnostnímu profilu, pro nějž je podle znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie příznačné, že má sklony k manipulativnímu chování, je rafinovaný, má sklony k pragmatickému hodnocení reality. Ve shodě se soudem prvního stupně odmítl obhajobu obviněného, že se nemohl dopustit útoku proti poškozenému již s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav, a s odkazem na znalecké posouzení jeho zdravotního stavu dovodil, že jeho aktuální motorické schopnosti nevylučovaly provedení útoku. Závěr o tom, že pachatelem útoku proti poškozenému nemohl být nikdo jiný než právě obviněný, byl založen na důsledném hodnocení jeho námitek, jimiž sledoval odvézt pozornost soudu od jeho osoby a soustředit ji k jiné osobě coby pachateli zločinu. Vypořádal se i s tou částí obhajoby, v jejímž rámci obviněný poukazoval na absenci jakéhokoliv motivu a naopak dlouholeté přátelství s poškozeným, a upozornil, že k určitým napjatým situacím mezi nimi v minulosti docházelo a vedle toho výstižně poukázal i na osobnostní profil obviněného disponující mimo jiné zvýšenou dráždivostí, menší ochotou ke kontrole afektivního dění, zvýšenou agresivitou a ochotou razantně a útočně se angažovat v konfliktních situacích. Soudy obou stupňů přesvědčivě reagovaly též na obhajobu argumentující výpovědí svědka T. M. a svědeckými výpověďmi rodinných příslušníků obviněného a racionálně vysvětlily, proč jí nebylo možné uvěřit. Skutkové zjištění, že pachatelem protiprávního útoku vůči poškozenému byl právě obviněný, má oporu ve výsledcích provedeného dokazování a o jeho správnosti není důvod rozumně pochybovat.
Je tak zjevné, že v tomto případě nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení práva na spravedlivý proces a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková