ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.263.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 263/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2011 k dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému ve prospěch i neprospěch obviněného mladistvého „tulipána“*) , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Tm 67/2009, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se č á s t e č n ě zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010, a to ve výroku o trestu obecně prospěšných prací.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 7 Tm 67/2009, uznal obviněného mladistvého „tulipána“ (dále převážně jen „obviněný“, příp. „mladistvý“) vinným skutky popsanými v bodech I. a II./1., 2. tzv. skutkové věty předmětného rozsudku. Jednání obviněného popsané v bodě I. právně kvalifikoval jednak jako provinění krádeže podle §247 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „tr. zák.“), a jednak jako provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednání popsané v bodě II./1. – 2. právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a jednání pod bodem II./2. též jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za skutky pod bodem I., II./1. soud obviněnému uložil podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák., §33 odst. 1, §16 odst. 1, 3 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků s dohledem. Podle §49 odst. 1, 2 a §50 odst. 1 tr. zák. za použití §26 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. mu současně uložil trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Dále podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil celý výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 7 Tm 84/2008, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod bodem II./2. soud obviněnému uložil podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným A. S., částku 199.600,- Kč, J. P., částku 9.500,- Kč a O. C., částku ve výši 1.500,- Kč. Poškozeného A. S., odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010, tak, že z jeho podnětu podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. mladistvého nově uznal vinným, že
„I. dne 30. 10. 2008 v době od 11:00 hodin do 11:30 hodin ve F.. na ul. F. na parkovišti před domem, pomocí nalezeného klíče odcizil a následně řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Ford Fiesta, v hodnotě 199.600,- Kč, které předal za účelem prodeje S. G., čímž způsobil poškozenému A. S. škodu ve výši 199.600,- Kč,
II.
1. v přesně nezjištěné době od 30. 4. 2009 od 15:00 hodin do dne 1. 5. 2009 do 15:30 ve F., na ul., z neuzamčené garáže R. V. odcizil nezajištěné horské jízdní kolo zn. Ghost SE4000, černé barvy, s příslušenstvím v celkové hodnotě 13.900,- Kč, které poté prodal, čímž způsobil poškozenému O. C. škodu ve výši 13.900,- Kč,
2 dne 5. 5. 2009 ve F., na ul. J., poblíž ústavu pro postižené N. S. poté, co převzal od J. F. nalezené klíče od osobního motorového vozidla tovární zn. Peugeot 206, majitele J. P., předmětné motorové vozidlo v hodnotě 95.000,- Kč odcizil a řídil až na ulici K. ve F., kde v řízení pokračoval M. K., přičemž s odcizeným motorovým vozidlem způsobili dopravní nehodu v I., čímž způsobili poškozenému J. P. škodu ve výši 95.000,- Kč.“
Takto zjištěné jednání mladistvého soud druhého stupně právně kvalifikoval v bodě I. jako provinění krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě II./1., 2. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Za provinění krádeže specifikované pod bodem I. předmětného rozsudku a za sbíhající se provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a provinění ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 4. 5. 2009, č.j. 7 Tm 84/2008-344, mu podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §31 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže a §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Jeho výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků s dohledem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. a §26 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. mu současně uložil trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Zároveň podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 4. 5. 2009, č.j. 7 Tm 84/2008-344, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin krádeže specifikovaný v bodě II./1., 2. citovaného rozsudku mladistvému uložil podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin. Dále soud podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti mladistvého zaplatit na náhradě škody poškozeným A. S., částku ve výši 199.600,- Kč, J. P., částku ve výši 9.500,- Kč a O. C., částku ve výši 1.500,- Kč. Poškozeného A. S., podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti posledně uvedenému rozsudku podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále převážně jen „dovolatelka“). Učinila tak ve prospěch i v neprospěch obviněného mladistvého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně byl obviněnému mladistvému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Po shrnutí obsahu meritorních rozhodnutí dosud učiněných soudy nižšího stupně v předmětné trestní věci dovolatelka zpochybnila správnost výroku o trestu obecně prospěšných prací uloženého obviněnému rozsudkem odvolacího soudu ve výměře 400 hodin. Právě v této výměře spatřovala porušení ustanovení §63 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), v návaznosti na ustanovení §3 trestního zákoníku, z jejichž dikce dovodila, že pachateli lze podle nového trestního zákoníku uložit trest obecně prospěšných prací pouze do výše 300 hodin. Uložil-li odvolací soud obviněnému trest obecně prospěšných prací nad tuto hranici, evidentně vybočil z mezí zákonné trestní sazby stanovené v §63 trestního zákoníku.
Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud), v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.:
1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010, ve výroku o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, k němuž byl obviněný odsouzen za trestný čin uvedený pod bodem II./ 1., 2. výroku o vině tohoto rozsudku, tedy za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2. podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně dovolatelka vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
K podanému dovolání se vyjádřil obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Marie Bordovské a vyslovil souhlas jak s argumentací obsaženou v dovolání, tak s návrhem učiněným dovolatelkou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Jako další dovolací důvod dovolatelka ve svém podání uplatnila ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
V tomto kontextu je nutné uvést, že námitky vznesené dovolatelkou jsou z hlediska uplatněných dovolacích důvodů relevantní a Nejvyšší soud je současně shledal opodstatněnými.
Obviněný byl v nyní posuzovaném případě (skutky popsané v bodě II./1., 2. rozsudku soudu druhého stupně) stíhán pro trestnou činnost spáchanou jednak „v přesně nezjištěné době od 30. 4. 2009 od 15:00 hodin do dne 1. 5. 2009 do 15:30 …“ a jednak dne „dne 5. 5. 2009“ , tedy ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010), přičemž dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 24. 6. 2010, tzn. již za účinnosti nového trestního zákoníku.
Časovou působnost trestních zákonů pro případ, že v mezidobí od spáchání činu (skutku) do rozhodnutí o něm došlo ke zrušení nebo změně zákona účinného v době spáchání trestného činu (skutku), řeší ustanovení §2 trestního zákoníku, resp. dříve §16 odst. 1 tr. zák. Podle citovaných ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy v nyní posuzovaném případě by pro obviněného nebylo příznivější, oba soudy dříve činné ve věci správně použily základní pravidlo o časové působnosti trestních zákonů zakotvené v §16 odst. 1 tr. zák. a shodně též v §2 odst. 1 trestního zákoníku, když na rozhodnutí o vině obviněného aplikovaly ustanovení trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009) jakožto zákona účinného v době spáchání posuzovaného skutku.
Shora rozvedená zásada je však, pokud jde o otázku ukládání trestu, prolomena ustanovením §3 odst. 1 trestního zákoníku (v předchozím trestním zákoně účinném do 31. 12. 2009 bylo totéž pravidlo obsaženo v jeho §16 odst. 2), podle něhož pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. To současně znamená, že při použití dřívější trestně právní normy nelze pachateli uložit ani trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje.
Jak již bylo zmíněno výše, soud druhého stupně rozhodoval dne 24. 6. 2010, tedy za účinnosti trestního zákoníku, který zakotvil právní úpravu trestu obecně prospěšných prací v ustanovení §63 odst. 1, podle kterého může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin. [Ve srovnání s dřívější právní úpravou (§45a odst. 1 tr. zák.) byla snížena horní hranice ze 400 hodin na 300 hodin.]
V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, pokud obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, čímž překročil o 100 hodin horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákoníkem pro tento druh trestu. Takto učiněný výrok je v přímém rozporu s ustanoveními §3 odst. 1 a §63 odst. 1 trestního zákoníku (k tomu srov. přiměřeně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010, atd.). Jako takový rovněž zakládá uplatněné dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť v důsledku nesprávné aplikace trestněprávních norem [tedy jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu písm. g) citovaného ustanovení] byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [písm. h) citovaného ustanovení].
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 83/2010, a to ve výroku o trestu obecně prospěšných prací uloženém obviněnému za skutky vymezené v jeho bodě II./1., 2., za současného zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.