ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.109.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 109/2012-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. srpna 2012 návrh obviněného JUDr. V. M., Ph.D. , na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl takto:
Podle §10 odst. 2 tr. ř. obviněný JUDr. V. M., Ph.D. , soudce Okresního soudu v Kladně, není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně skutku, jehož se podle usnesení policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Hradec Králové ze dne 21. 2. 2012, č. j. OKFK-179-231/TČ-2011-200260, o zahájení trestního stíhání, měl dopustit společně s obviněným JUDr. V. Ch., tím, že JUDr. V. Ch. v postavení ředitele odboru dohledu a zároveň vrchního ředitele podsekce dohledu a justice Ministerstva spravedlnosti ČR dne 12. 5. 2010 obdržel k podpisu spolu se spisem č. j. 352/2010-OD-SPZ návrh na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. J. B., vypracovaný referentkou Mgr. I. J. a ačkoliv již dne 22. 4. 2010 podepsal v totožné trestní věci návrh na odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. R. T., (pod č. j. 206/2010-OD-SPZ vypracovaný stejnou referentkou a aprobovaný ministryní spravedlnosti dne 4. 5. 2010) tak v úmyslu zmanipuloval řízení ve věci podnětů k podání stížností pro porušení zákona, dne 17. 5. 2010 poté, co ze spisového materiálu odstranil zpracovaný návrh na odložení podání, nechal, aniž by o tomto vyrozuměl příslušného vedoucího oddělení trestního přezkumu, který návrh na odložení před postoupením JUDr. V. Ch. schválil, spis č. j. 352/2010-OD-SPZ přidělit stážistovi na odboru dohledu, oddělení trestního přezkumu Ministerstva spravedlnosti ČR, JUDr. V. M.,
který poté dne 2. 6. 2010 nechal ke spisovému materiálu č. j. 352/2010-OD-SPZ připojit spis č. j. 206/2010-OD-SPZ, takže mu bylo známo, že v podstatě totožné podání ve prospěch ods. R. T. již bylo odloženo a i přesto, aniž by se vyrovnal s argumenty uváděnými v ministryní aprobovaném návrhu na odložení a aniž by se jakkoli zabýval argumentací senátu Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí o dovolání ods. R. T. a J. B., sp. zn. 7 Tdo 37/2010 ze dne 3. 2. 2010 (které bylo obsaženo ve spisovém materiálu, který měl JUDr. V. M. k dispozici a na které se také ve svém návrhu ve věci ods. R. T. odkazovala Mgr. J.), kde senát Nejvyššího soudu ČR mimo jiné konstatoval, že „ soudy nižších stupňů věnovaly hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, své úvahy dostatečně odůvodnily a na základě všech souvislostí a v souladu se zásadami logiky došly ke správným skutkovým zjištěním“ , úmyslně navrhl dne 7. 6. 2010 ministryni spravedlnosti podat ve prospěch ods. R. T. a J. B. stížnost pro porušení zákona, přičemž zároveň v souladu se zvyklostmi vypracoval i text samotné stížnosti, ale zcela mimo zavedenou praxi a ačkoli si byl vědom toho, že pro takový postup nejsou splněny zákonné důvody, vypracoval i rozhodnutí o přerušení výkonu trestů odnětí svobody oběma odsouzeným, když po podpisu obou dokumentů ministryní spravedlnosti JUDr. Danielou Kovářovou dne 8. 6. 2010 byl výkon trestu odnětí svobody oběma odsouzeným skutečně přerušen a oba následně uprchli do zahraničí,
tedy úmyslným společným jednáním manipulovali řízení ve věci podnětů k podání stížností pro porušení zákona takovým způsobem, aby odsouzeným umožnili vyhnout se uloženému trestu, v němž je spatřován přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Odůvodnění:
Vůči soudci Okresního soudu v Kladně JUDr. V. M., Ph.D. je orgány činnými v trestním řízení vedeno trestní stíhání pro přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, a to na základě výše označeného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. V současné době se posuzovaná věc nachází ve stadiu po podání obžaloby u Obvodního soudu pro Prahu 2, u něhož je vedena pod sp. zn. 1 T 164/2012.
Návrhem ze dne 18. 6. 2012 se obviněný JUDr. V. M., Ph.D. obrátil na Nejvyšší soud České republiky s tím, že v posuzované věci jsou ve smyslu ustanovení §10 odst. 2 tr. ř. dány pochybnosti o tom, zda je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V odůvodnění svého návrhu poukázal na to, že jako soudce Okresního soudu v Kladně byl dočasně přidělen k Ministerstvu spravedlnosti České republiky. K jeho přidělení došlo rozhodnutím ministryně spravedlnosti podle §68 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, když byl současně dočasně zproštěn výkonu funkce soudce ve smyslu §99 tohoto zákona. Je tak zřejmé, že k jeho přeřazení na oddělení trestního přezkumu Ministerstva spravedlnosti došlo jedině na základě toho, že vykonával funkci soudce. Agendu přidělenou mu na Ministerstvu spravedlnosti tak vykonával v souvislosti s výkonem funkce soudce, neboť účelem této stáže bylo využití jeho znalostí coby soudce trestního úseku při vyřizování agendy podnětů ke stížnostem pro porušení zákona. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu č. j. Pl ÚS 39/08, jímž došlo ke zrušení institutu dočasného přeřazování soudců na Ministerstvo spravedlnosti. Poukázal též na ustanovení §84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích, podle něhož se na pracovní vztah soudce přiměřeně použijí ustanovení zákoníku práce a jiných pracovně právních předpisů, není-li stanoveno jinak, a citoval závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 125/2001, že i po dobu dočasného zproštění výkonu funkce soudce tato funkce nezaniká a nadále trvá jeho pracovně právní vztah jako soudce. Proto také nemůže zaniknout imunita soudce, neboť dočasně zproštěný soudce zůstává i nadále soudcem. Zdůraznil, že výkonu funkce soudce byl rozhodnutím ministryně spravedlnosti zproštěn pouze částečně, neboť funkci soudce i v době přidělení k Ministerstvu spravedlnosti vykonával několik dnů v kalendářním týdnu souběžně. Ohledně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tcu 129/2004, má za to, že se v jeho věci jednalo o zcela jinou situaci. Zdůraznil, že účelem imunity soudců je ochrana před neoprávněným zásahem do jejich nezávislosti a nestrannosti a ochrana nezávislého soudnictví jako celku, nikoliv zajištění beztrestnosti osoby soudce. Jedná se o institut zabraňující účelovému stíhání soudců, který má vyloučit ovlivňování rozhodovací činnosti nátlakem na osobu soudce. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 11 Tz 124/98. Má za to, že v posuzované věci nepochybně musela vzniknout pochybnost o tom, zda jeho trestní stíhání je možné, aniž o této otázce, tedy o jeho vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodl Nejvyšší soud. Má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení v této věci trpí od počátku procesní vadou, neboť před zahájením trestního stíhání nebyl vydán souhlas prezidenta republiky s tímto stíháním a pochybnost o možnosti trestního stíhání soudce nebyla odstraněna rozhodnutím Nejvyššího soudu. S poukazem na výše uvedený nález Ústavního soudu připomenul, že přeřazováním soudců k Ministerstvu spravedlnosti dochází jednak ke kolizi moci výkonné a moci soudní, jednak tím může dojít i ke krácení práv soudců na jejich zákonnou imunitu, což koliduje s požadavkem ochrany moci soudní. Je nesporné, že obviněný v rámci svého povolání vykonával dvě funkce, tj. funkci soudce a funkci referenta na Ministerstvu spravedlnosti. Lze mít tedy za to, že požíval soudcovské imunity i v době svého přidělení na Ministerstvo spravedlnosti, a tedy i ve vztahu k činnosti, kterou tam vykonával.
Na základě tohoto návrhu Nejvyšší soud podle §10 odst. 2 tr. ř. („Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.“ ) přezkoumal v předložené věci všechny rozhodné skutečnosti a dospěl k závěru, že obviněný JUDr. V. M., Ph.D. není v této věci osobou vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu.
Podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
Podle §10 odst. 1 tr. ř. z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
Podle článku 82 odst. 1 Ústavy jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, přičemž podle článku 95 Ústavy jsou při rozhodování vázáni zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Shodně pak podle §79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále převážně jen zákon o soudech a soudcích) jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni zákonem.
Dále je třeba připomenout k věci se vztahující ustanovení zákona o soudech a soudcích, a to ve znění platném a účinném v posuzovaném období, tj. k 26. 10. 2010, kdy nabyl účinnosti nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 294/2010 Sb., jímž bylo mimo jiné zrušeno ustanovení §68 odst.1, odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích ohledně možnosti dočasného přidělení soudce k Ministerstvu spravedlnosti.
Podle §68 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích, ve znění účinném k 26. 10. 2010, mohl ministr spravedlnosti soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu s jeho souhlasem na dobu nejdéle tří let v zájmu využití jeho zkušenosti dočasně přidělit k Ministerstvu spravedlnosti. Podle téhož ustanovení byl (a je) ministr spravedlnosti oprávněn soudce dočasně přidělit i k jinému soudu, a to v zájmu řádného výkonu soudnictví (srov. §68 odst. 1 zákona).
Podle §99 odst. 1 písm. c), odst. 3 tohoto zákona po dobu dočasného zproštění výkonu funkce soudce z důvodu jeho dočasného přidělení k Ministerstvu spravedlnosti náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem jeho funkce stanovené ve zvláštním předpisu. Podle ustanovení §84 odst. 1 tohoto zákona se pracovně právní poměry soudce řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, přičemž pracovní vztah soudce vzniká dnem, který je stanoven jako den nástupu do funkce a zaniká dnem zániku soudcovské funkce.
Podle §83 odst. 1 až 4 zákona platí, že za výkon soudcovské funkce se pokládá mimo jiné působení soudce při odborném vzdělávání soudců, státních zástupců, justičních a právních čekatelů a dalších zaměstnanců soudů a státních zastupitelství organizované Justiční akademií, ministerstvem, soudem nebo státním zastupitelstvím, jakož i tato činnost při odborné přípravě notářů, advokátů, soudních exekutorů, advokátních koncipientů, notářských koncipientů, notářských kandidátů, exekutorských koncipientů a exekutorských kandidátů.
Podle §85 zákona soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce a funkcionáře soudu, anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo Justiční akademii zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými. Podle §119 odst. 3 zákona o soudech a soudcích se soudci v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem podílejí na státní správě soudu, přičemž ve smyslu ustanovení §121 odst. 5 tohoto zákona je předseda příslušného soudu může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy soudu, a to s jejich souhlasem.
Z ustanovení §76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích vyplývá, že soudce lze trestně stíhat nebo vzít do vazby pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce jen se souhlasem prezidenta republiky.
Podstatou podaného návrhu je tvrzení, že navrhovatel i v době, kdy byl dočasně přidělen k Ministerstvu spravedlnosti a vykonával činnost referenta na odboru dohledu, oddělení trestního přezkumu, přičemž při výkonu této činnosti se měl dopustit stíhaného skutku, se jednalo o činnost související s výkonem soudcovské funkce ve smyslu výše citovaného ustanovení §76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Pokud se tato argumentace opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 125/2001, tak jde evidentně o rozhodnutí, které se vztahuje pouze k otázce nároku dočasně zproštěného soudce na náhradu platu (k tomu také srov. výslovnou úpravu ve výše již citovaném ustanovení §99 odst. 1, odst. 3 písm. c/ zákona o soudech a soudcích).
Rovněž nepřípadný je poukaz navrhovatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 124/98 (jde o rozhodnutí publikované pod č. 55/2000 Sb. rozh. tr.), neboť v tehdy posuzované věci byla shledána souvislost s výkonem soudcovské funkce v jednání pachatele, který jako soudce neoprávněně poskytl jiným orgánům nepravdivé a pomlouvačné informace, jež získal při vlastním výkonu soudcovské funkce. Dále byla posuzovaná problematika předmětem rozhodování bývalého Nejvyššího soudu ČSFR, kdy v rozhodnutí uveřejněném pod č. 41/1992 Sb. rozh. tr. je vysloven právní názor, že v případě soudce vojenského soudu, který odmítl vykonávat soudcovskou funkci v určitém místě a který je pro tento čin trestně stíhán, jde o čin spáchaný v souvislosti s výkonem soudcovské funkce a k trestnímu stíhání je třeba souhlasu orgánu, který ho do této funkce zvolil či jmenoval. Konečně pak i v návrhu uváděné věci Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tcu 129/2004, se jednalo o poněkud jinou problematiku, neboť trestná činnost, ohledně níž mohly vzniknout pochybnosti o vynětí soudce z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, se vztahovala ke komerční publikační činnosti soudce, takže v uvedené věci nebyla dána souvislost s výkonem soudcovské funkce.
Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud především zjistil, že rozhodnutím ministryně spravedlnosti České republiky ze dne 1. 2. 2010, č. j. 56/2010-OJ-SO/6, byl obviněný JUDr. V. M., Ph.D., soudce Okresního soudu v Kladně podle §99 odst. 1 písm. c) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů, (zákon o soudech a soudcích) v tehdy účinném znění, dočasně zproštěn na dobu od 1. 2. 2010 do 31. 7. 2010, s výjimkou každého úterý a pátku v jednotlivých kalendářních týdnech, výkonu funkce soudce, a to v souvislosti s dočasným přidělením k Ministerstvu spravedlnosti. Rozhodnutím téhož orgánu pod stejnou spisovou značkou a ze stejného dne byl obviněný podle tehdy platného a účinného ustanovení §68 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích, se svým souhlasem dočasně přidělen na dobu od 1. 2. 2010 do 31. 7. 2010, s výjimkou každého úterý a pátku v jednotlivých kalendářních týdnech, k Ministerstvu spravedlnosti.
Základním smyslem institutu vynětí soudců z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle ustanovení §76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je zajistit nezávislost rozhodování soudce, tj. aby byla vyloučena jeho obava, že pro své rozhodnutí učiněné jen podle zákona či mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu České republiky, a podle svého vnitřního přesvědčení, popřípadě pro jiné jednání související s výkonem soudcovské činnosti, kdy bude dodržovat zákon, bude trestně stíhán bez právních překážek jen tehdy, když z uvedených zásad vybočí závažným způsobem (viz též č. 55/2000 Sb. rozh. tr.). Ostatně i navrhovatel zdůraznil, „…že účelem imunity soudců je ochrana před neoprávněným zásahem do jejich nezávislosti a nestrannosti a ochrana nezávislého soudnictví jako celku, nikoliv zajištění beztrestnosti osoby soudce. Jedná se o institut zabraňující účelovému stíhání soudců, který má vyloučit ovlivňování rozhodovací činnosti nátlakem na osobu soudce.“
Trestní stíhání obviněného JUDr. V. M. je přitom vedeno pro ve výroku tohoto rozhodnutí popsaný skutek, jehož se měl dopustit při výkonu své činnosti referenta odboru dohledu, oddělení trestního přezkumu na Ministerstvu spravedlnosti v souvislosti s vypracováním návrhu na podání stížnosti pro porušení zákona v trestní věci obviněných R. T. a J. B.. Tento návrh vypracoval jako referent Ministerstva spravedlnosti na základě rozhodnutí (přidělení) spoluobviněného JUDr. V. Ch., tedy nikoliv jako nezávislý soudce Okresního soudu v Kladně či v souvislosti s výkonem své nezávislé soudcovské funkce u Okresního soudu v Kladně. Je zřejmé, že k stíhanému jednání nedošlo nejen při vlastním výkonu soudcovské funkce, jímž lze rozumět podíl soudce na činnosti soudu spočívající v projednávání a rozhodování věcí náležejících do pravomoci soudů (srov. ustanovení §2 zákona o soudech a soudcích), ale ani v souvislosti s výkonem této základní činnosti vyplývající ze soudcovské funkce. Stejně tak nelze jeho činnost referenta Ministerstva spravedlnosti podřadit ani pod jinou činnost vykonávanou soudci v rámci zajišťování chodu soudu (srov. např. výše již citovaná ustanovení §119 odst. 3 a §121 odst. 5 zákona o soudech a soudcích). Dále je třeba poukázat na ustanovení §83 odst. 1 až 4 zákona, že za výkon soudcovské funkce se pokládá mimo jiné působení soudce při odborném vzdělávání soudců, státních zástupců, justičních a právních čekatelů atd. Ohledně činnosti soudce dočasně přiděleného k Ministerstvu spravedlnosti zákon nic takového nestanoví.
K dočasnému přidělení soudce k Ministerstvu spravedlnosti podle tehdy platného ustanovení §68 odst. 1 zákona o soudech a soudcích docházelo nikoliv v zájmu zajištění řádného výkonu soudnictví (jak je tomu v případech dočasného přidělení soudce k jinému soudu), nýbrž v zájmu využití zkušeností soudce. Jedná se tedy jak o jiné činnosti, než je vlastní výkon soudnictví, tak o činnosti, které nesouvisí s vlastním výkonem soudcovské funkce. Jestliže v důsledku dočasného přidělení soudce za účelem využití jeho zkušenosti k Ministerstvu spravedlnosti je současně takový soudce též dočasně zproštěn výkonu soudcovské funkce, tak funkci soudce ve skutečnosti nevykonává (nepodílí se na rozhodovací činnosti soudu) a jeho činnost na Ministerstvu spravedlnosti zákon nepovažuje za výkon funkce soudce (na rozdíl od výše citovaného ustanovení §83 zákona o soudech a soudcích). V době svého dočasného přidělení k Ministerstvu spravedlnosti nevykonává žádné činnosti, které by jakkoli mohly souviset s výkonem jeho soudcovské funkce (v případě obviněného s jeho působením jako soudce u Okresního soudu v Kladně). Nelze také přehlédnout, že v rámci svého přidělení k Ministerstvu spravedlnosti je dočasně přidělený soudce dokonce povinován se řídit pokyny příslušných nadřízených pracovníků ministerstva, což nelze pokládat za slučitelné s postavením soudce – ostatně i proto je současně dočasně zproštěn funkce soudce. Na tom nic nemění úprava jeho platových nároků za dobu dočasného přidělení k Ministerstvu spravedlnosti. S ohledem na současnou právní úpravu (viz nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 294/2010 Sb.) není třeba se již blíže zabývat postupem tehdejší ministryně spravedlnosti ve vztahu jen k částečnému dočasnému zproštění dotčeného soudce funkce, navíc když posuzovaného jednání se měl dopustit právě v době výkonu své činnosti na ministerstvu.
Na základě výše uvedených skutečností lze uzavřít, že obviněný se jednání uvedeného ve výroku tohoto usnesení nedopustil při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce a k jeho trestnímu stíhání za toto jednání proto není třeba souhlasu prezidenta republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík